Analytička Irena Ryšánková: Jasný pohled na to, co se včera a dnes dělo ve Sněmovně

12.7. 2018   PL
Vláda Andreje Babiše nakonec získala důvěru. Stalo se tak 264 dní od voleb. Důvěru vládě nakonec odmítl udělit poslanec ČSSD Milan Chovanec. Jednání o důvěře probíhalo dlouho do noci, vláda nakonec dostala 105 hlasů přítomných poslanců, proti bylo 91.
Prezident Zeman vystoupil v úvodu a vládu hájil. Tedy to, co vláda o svém budoucím konání prozradila a co hájit z pohledu Zemana alespoň trochu lze. Prezident si kupodivu velice váží toho, že v programovém prohlášení je obsažena myšlenka dlouhodobého investičního plánu. Je vidět, že vyrůstal v prostředí státně plánovacích útvarů. Ovšem hned z dalších prezidentových vět nebylo jasné, zda si nedělá legraci. Na první místo v kvalitě zpracovaného programu vlády dal totiž ochranu kulturních památek... Nicméně pak ocenil páteř investičních programů ve dvou oblastech: v oblasti infrastruktury a v oblasti energetiky. Mezi infrastrukturní projekty jmenoval na prvním místě kanál Dunaj–Odra–Labe s poznámkou, že jde o jediný projekt, který je schopen přivést vláhu na jižní Moravu. Což má pravdu…

„Znám lidi, nebudu jmenovat,“ pravil Zeman, „pro něž každý projekt přesahující velikost kurníku je projektem megalomanským“, konstatoval prezident. Proto bychom se měli v oblasti energetiky soustředit na jádro a uhlí. Prezident sice neví, jestli se budou stavět Dukovany, nebo i Temelín, ale ví, že nemáme ani alpské řeky, ani severoněmecké pobřeží se silnými větry. Proto orientaci na jadernou energetiku považuje za správnou. Vysvětlivka pro čtenáře: dle interních materiálů vládní expertní komise se mají stavět nejdříve Dukovany, a až pak dva bloky Temelína – to vše jako náhrada za dosluhující hnědouhelné zdroje, kterým skončí životnost. Hotovo musí být do roku 2035.

Nebyl by to prezident, kdyby si nevzpomněl, kterak ho školili jako premiéra poslanci pravice. A tak se tentokrát on sám ptal, kde na to vše předseda vlády vezme peníze. A sám si odpověděl, že stát sám je úspor plný…celý článek na PL

Den začal zmizením Milana Chovance, muže, který proslul přezdívkou „zrádce zrádců“, který prvně prohlašoval, že pokud ČSSD schválí účast ve vládě, pak bude pro. Za jitra se ovšem, věren své povaze, rozhodl jinak. Inu… Milan Chovanec.

Projevy byly určeny hlavně pro televizní diváky. Pokud by ČT24 celé jednání nepřenášela, patrně by byl volič a divák ušetřen příšerného maratonu.

Mluvila prakticky jen opozice. Situace se zvrhla ve chvíli, kdy na uzdě neudržela nervy Miroslava Němcová a po projevu Miloslava Grebeníčka z KSČM mu vmetla do tváře jeho otce, který pracoval ve věznici v Uherském Hradišti a pravděpodobně mučil vězně. Slovo pravděpodobně je použito záměrně, protože existuje sice množství svědectví, ale k soudu nikdy nedošlo.

Miroslava Němcová se však zjevně vezla na vlně euforie poté, co navštívila demonstraci, tehdy ještě na Malostranském náměstí, které ji přivítalo jako Elizabeth Taylor. Jakkoliv se ji můžeme snažit pochopit, po jejím jednání zůstává pachuť vzpomínky na touhu stát se předsedkyní vlády a možná i prezidentkou.

A byla to právě ona, která se svými ideologickými projevy stala jednou z hlavních postav večera.

Hlavním argumentem a tím hlavním tématem dne byl „problém“ zvaný komunisté. Jakoby strany, které se tak pobuřovaly nad komunisty, zapomněly, že to právě ony odmítly jednání s vítězem voleb. Že to ony mohou za to, že vláda se bude opírat o komunisty. A zapomněli, že v případě předčasných voleb to budou oni, komu „půjde o život“. A že vítězství ANO je v prvé řadě fatálním selháním „tradičních politických stran“, jejichž vládnutí mělo katastrofální výsledky, že jejich koncem byla poměrně legrační zápletka v podobě milostného trojúhelníku, drahých kabelek a šlehačky ve spreji. Těžko se zlobit na zrcadlo.

Zločin? Němcová?

S postupujícím večerem začaly debaty nabývat osobnějšího rázu a demonstrace, kterou na facebooku podporovala Miroslava Němcová slovy: „Malostranské náměstí se stále plní. Přidejte se, chceme vaše hlasy ve Sněmovně slyšet.“ Rovněž tak je nejasné, proč demonstrace pokračovala i po dvaadvacáté hodině. Že by nějaký čin ministra vnitra? Aby poslanci věděli?

Otázka demonstrace přestala být politickou a stala se kriminální ve chvíli, kdy policisté umožnili demonstrujícím, aby obsadili ulici Sněmovní – proti oknům jednacího sálu. Dle zákona č. 84/1990 Sb. je už od roku 1990 zakázáno demonstrovat ve vzdálenosti menší než 100 metrů od budovy Parlamentu, po novelizaci zákonem 252/2016 Sb. je v příloze určen výčet ulic. Sněmovní patří mezi ty, kde jsou demonstrace zakázány. Policie má konat podle zákona. To shromáždění měla rozpustit, demonstranty vytlačit. Nekonala. Připustila bez jakékoliv reakce flagrantní porušení zákona zákonodárcům pod okny. Ve 20:30 ochranná služba kvůli demonstrantům musela uzamknout dveře od hlavního vchodu do Sněmovny. Pískot poslouchali poslanci, a s nimi i televizní diváci, do konce jednání.

Nový ministr vnitra a místopředseda vlády Jan Hamáček slíbil novinářům v 21:48, že se bude zajímat o to, proč policie uzavřela prostor Sněmovní ulice a nepouští do něj lidi. Velitel zásahu ve Sněmovní ulici i novináři odmítli tuto věc komentovat...

Za noci se tak divák, kromě toho, že komunisté jsou odporní, dozvěděl, že premiér není chlap a fňuká, jak mu sdělil Miroslav Kalousek, protože nejde mezi demonstranty. Což nemohl, protože podle usnesení Sněmovny musel být přítomen jednání. O pauze se pokusil s demonstranty promluvit, ale, žel, právě ti, kteří volali po slušnosti, po něm vrhali láhve.

Abychom nebyli nespravedliví, objevily se i zcela legitimní výhrady k programu, které ale zanikly v ideologickém ryku.

Helena Langšádlová pokračovala v linii Miroslavy Němcové a vytáhla seznam, který říkal, kdo všechno z okolí Andreje Babiše je či byl estébák. Snad měla pravdu, v opačném případě by ji asi od žaloby neuchránila ani imunita.

Pozornost zejména zasloužila témata inkluze, digitalizace a dopravních staveb.

Během projednávání se také, bohužel, ukázalo, že někteří z diskutujících si pravděpodobně své projevy napsali ještě v době, kdy SPD byla ve hře o vládu. Jinak si jen těžko lze představit, proč Jan Bartošek tak úporně hovořil o této straně.

V pozdních hodinách rozvířil vody lidovecký poslanec Jan Čižinský, který z ničeho nic otevřel financování médií veřejné služby a DPH, na což mu odpověděla ministryně financí. Kromě Andreje Babiše tak byla jedinou členkou vlády, která vystoupila. Ono nebylo proč vystupovat, opozice zjevně nic slyšet nechtěla.

Během večera jsme se dozvěděli leccos. O tom, kdo byl v pohotovostním pluku, kdo má vojenské gymnázium, jaký je vztah Miroslavy Němcové k Ivanu Skálovi, co si myslí poslanec Stanjura o vojenském gymnáziu a spoustu dalších věcí, které jsme snad ani vědět nechtěli. Také se diváci dozvěděli spoustu věcí o jednacím řádu.

Poslanci odhalili ono příslovečné ledví. Nebyl to pěkný pohled.

Onderka dobrej. Jako syn osmašedesátníka v emotivním projevu „volí zlo“. Volí nejmenší zlo z možných. Hlasuje pro vládu. Podobně nalehl na mikrofon Jaroslav Foldyna, který hlasuje v rozporu s názorem své krajské organizace. Pro vládu.

Stenografové pracují 16 hodin nonstop. 00:45 začíná hlasování. Dle Miroslava Kalouska každý z nás rozhodne o tom, jestli „tato komunistická vláda“ bude mít důvěru. Máme vládu s důvěrou. Od vlády bez důvěry se neliší.

ZDROJ >>