Antisýs

Emil Hruška
9. 6. 2018
„Ještě jednou vás upozorňuji, že čím méně se ukazujete, tím jsem šťastnější. Nejraději bych byl, kdybych vás vůbec neviděl, a buďte ubezpečen, že se o to postarám. Neukazujte se mně vůbec na oči. Ztraťte se mně z dohledu, vy dobytku, pitomče.“ Tato slova adresoval nadporučík Lukáš Josefu Švejkovi ve vlaku z Prahy do Českých Budějovic. A něco podobného vzkázal Karlu Sýsovi svým pamfletem „Lízat, šu…, čučet do výstřihů. Ferdinand Poseroutka kadí za každého režimu. Ukázky z tvorby básníka Sýse navrženého na medaili“ redaktor Parlamentních listů Jaroslav Šťastný.

Jest to pamflet neohrožený!

A náležitě (neb dnešní doba preferuje, ba vyžaduje tento způsob „argumentace“) denunciační. Sýs je v něm označen za „komunistického básníka“ (jak by asi podle páně Šťastného vypadal „kapitalistický básník“?) a „nomenklaturního poetu“ (chápej: jmenovaného poetou rozhodnutím strany a vlády), jenž „básně plodí i dnes“, leč „v mnohých z nich se to hemží explicitními termíny“, což pan redaktor Šťastný ilustruje tím, že Sýs označil někdejšího prezidenta USA George Bushe za upíra. Jenže explicitní znamená výslovný, jasný či přímý, takže…neměl by si pan Šťastný pořídit slovník cizích slov, aby správně vyjádřil, co zamýšlel? – totiž to, že Sýs občas používá ve své tvorbě „sprostá slova“, což je samozřejmě básníkům, nadto navrženým na státní vyznamenání, přísně zakázáno. No, nejen slovník cizích slov, ale i nějaký ten slovník českých spisovatelů by se panu Šťastnému šiknul, aby se dozvěděl, co ten „sprosťák“ Sýs všechno vůbec napsal a nemusel se pídit po básničkách v intencích své denunciace.

Za naprosto zásadní však považuji Šťastného šokující zjištění, že „do Sýsovy tvorby se neustále promítá jeho celoživotní politická orientace“, přičemž „s komunistickou ideologií si Karel Sýs láskyplně pohrává a převaluje ji v ústech“. Odporné! Nemůže být lepší charakteristiky chronického ideového zločince! Jo, to kdyby si tak Sýs láskyplně pohrával s ideologií kapitalistickou, převaluje ji v ústech, povyku kolem jeho nominace na medaili by nebylo. K závěru svého pamfletu Antisýs povolal pan Šťastný zřejmě jako arbitra přes kulturu pana Petra Fischera, takto aktuálně šéfredaktora stanice Vltava. „Ne, na vyznamenání to opravdu není,“ konstatoval pan šéfredaktor, uzavíraje své pozoruhodné (a výpady pana Šťastného stvrzující) vývody tím, že za Sýsovou nominací lze vidět „hlubší krizi legitimity, která dříve nebo později může vést ke tlaku na sepsání nové společenské smlouvy, v níž ,falešné vědomí´ zase začne psát své kýčovité sociální básně“. Rozumíte tomu?

Je naprosto jasné, že takový Jaroslav Hašek, úvodem citovaný, by si dnes, pokud by šlo o „státní“ ocenění jeho tvorby, pod drobnohledem pánů Šťastných, Fischerů a mnoha dalších ani nevrznul! Jen považte: těch sprosťáren ve Švejkovi, to nactiutrhání a znevažování katolického kléru, ty urážky „knížat, co mají k lidu blíže“, to jeho paktování s bolševiky v Rusku… Hašek, Sýs a další jim podobní prostě nemají v české literatuře co pohledávat!

ZDROJ >>