Atentát z dílny tajných služeb: V Rakousku první výstřely opravdové války. Kauza Strache odhaluje víc, než by její autoři chtěli. Druhý plán celé provokace. Testují si nás. Otestujme si je: Hoďme to Okamurovi!

Petr Hájek21.5.2019 ProtiProud
PETR HÁJEK konstatuje, že provokace tajných služeb v Rakousku má dalekosáhlý význam pro celý bruselský protektorát a snaží se vysvětlit, že pokud pochopíme, oč jde, v sobotu a v neděli můžeme dát „čučkařům“ v EU docela pěkný direkt

Již koncem týdne jdeme k eurovolbám. Za jak významné je tentokrát pokládají tajné služby vládnoucí bruselské (berlínské) totalitní kliky, nám právě předvedly: zorganizovaly atentát na Heinze-Christiana Stracheho, předsedu rakouských Svobodných (FPÖ). Od jiných atentátů – například na J. F. Kennedyho – se liší jen tím, že v tomto případě nedošlo k fyzické likvidaci politického protivníka. Jaký bude mít tato vražda důsledek na volby do europarlamentu a na celou (nejen) rakouskou politickou scénu, uvidíme brzy.

Strache se naivně a neomluvitelně nechal vlákat do pasti: slečna, vydávající se za neteř jakého „ruského oligarchy“ nabízela, že její strýček koupí podíl v tamním Blesku (bulvární Kronen Zeitung je nejčtenější rakouský deník) a pomůže Svobodným ve volební kampani. A pokud se dostanou do vlády, bude očekávat, že si na něj vzpomenou při nějakých státních zakázkách. Nešlo tedy o volby, které proběhnou za několik dní, ale o ty všeobecné před dvěma lety. Tajné služby si nahrávku „divadelního představení“ z roku 2017 uschovaly – a pustily ji do médií až nyní, pár dní před volbami do takzvaného parlamentu v Bruselu.

Zoufalství chcípající kobyly

Opravdu žijeme v éře „mystifikací a desinformací“. Jenže už velmi dlouho, nikoli rok či dva, jak tvrdí oficiální média – hlavní podpůrný sloup tyranie liberálního globalismu Nového světového řádu. Vytváří je právě on, se známým pokřikem zloděje, který volá chyťte zloděje! Tato aféra je toho stejně dobrým příkladem jako již více než dva roky trvající „vyšetřování“ amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho údajného spojení s Ruskem, čímž měl Clintonovic Hillary vyfouknout před nosem Bílý dům. Trump lynč vydržel – a nyní přechází do protiútoku: možná konečně dojde k vyšetřování tajných služeb, které to na něj celé nalíčily.

Ti, kdo ještě sledují pouze mainstreamová média o tom nejspíše nevědí. Zamlčování tohoto faktu je stejná mystifikace a „fake“ zpravodajství, jako v případě Stracheho kauzy. U nás ještě ubožejší a divočejší, protože chcípající politické „Trójské kobyly“ tuzemské Kavárny vnímá její mediální chapadlo jako osobní porážku. Ta chobotnice má „veřejnoprávní“ hlavu a široce roztažené „údy“ nejen do médií Bakalových. Ale v tomhle musí zůstat na čele. A tak provokaci tajných služeb ušitou na Stracheho interpretuje například v ČRo Plus (asi nejradikálnější kavárenská rozhlasová stanice placená z našich daní) „deficitním intelektem“ svého typického zaměstnance-komentátora Ivana Šterna. Citujme:

-------„Čeho je moc, toho je příliš!“ řekl rakouský spolkový kancléř Kurz a oznámil předčasné volby. Předtím ještě vyhodil z vlády svého vicekancléře Heinze-Christiana Stracheho a vzápětí vypověděl jeho straně Svobodných, obdivujících nepokrytě nacismus, koaliční smlouvu.

Ohrožení

O tom, že bylo vše mystifikace a provokace, že žádný „ruský oligarcha“ neexistuje, není v celém „komentáři“ (jako v řadě dalších podobných z „Plusu“) pochopitelně ani slovo. To si dokonce nedovolí ani ten, který ve spojení s tajnými kauzu spolurozpoutal - magazín Der Spiegel. Samozřejmě, že s odkazem na „ochranu zdroje“ neprozradil, od koho divadelní nahrávku ke zveřejnění dostal. Ale podle listu Süddeutsche Zeitung, který ji rovněž zveřejnil, jeho novináři materiál uložený na USB klíči dostali v jistém opuštěném hotelu. Vážně, takhle, jako v nejubožejším béčkovém thrilleru.

Ne všichni ale skáčou, jak unijní tajní pískají. Švýcaři v EU nejsou, a tak si asi mohou dovolit nepatrně víc: deník Neue Züricher Zeitung vznesl otázku nejzákladnější: prý je třeba vysvětlit okolnosti vzniku kompromitujícího předvolebního „trháku“. „Zůstává nejasné, jak video vzniklo, jaké motivy stojí za zinscenováním schůzky (s údajnou příbuznou ruského oligarchy) a proč byl film zveřejněn až dva roky po svém vzniku.“ Samozřejmě pro to musí uvést „politicky korektní“ důvod: „jinak se politika utopí v jedovaté směsi spikleneckých teorií, což udržuje při životě populismus“.

V ohrožení se však ocitají také strany, které jsou sice dokonale konformní, ale protože se tváří (předvolebně) jako obhájci alespoň „mírného pokroku v mezích zákona“ (řečeno s Jaroslavem Haškem), naskakuje jim husí kůže při představě, zda teď v Bruselu (a jeho národních expoziturách) nechystá podobné podrazy a „fejky“ také na ně. Hana Mallotová (ODS) napsala:

„Metody, používané u nás v padesátých letech. Pořád stejné. Ten odporný politický atentát nepatřil Strachemu. Nic si nenechme namluvit. Ten patřil nepohodlnému Kurzovi, jenž jim uniká z ohlávky. Bude se mu totiž po volbách těžko hledat koaliční partner. Takže kdo z těch rebelujících je na řadě teď? Maďarsko zatím drží. A co my? Kdo neskáče, není Evropan, hop, hop, hop...“

A přizvukuje jí dokonce i Jan Zahradil, lídr kandidátky ODS do europarlamentu: „Máš naprostou pravdu, jakkoliv se Strache ukazuje coby lehkomyslný hlupák. Takto se nyní budou po Evropě politicky likvidovat nepohodlné figury. Provokacemi zpravodajských služeb coby ruští agenti.“

Eurovolby se blíží: Unie zbrojí proti voličům. Ještě více cenzury! Akční plán proti svobodě slova. Orwell na plný plyn. Řekneme vám, co smíte psát. Opět ďábel Putin? Tyranie chroptí a kope

Druhý plán

Hleďme, hleďme: Tak ono to nakonec začne rozdělovat i havlistickou Kavárnu (jejíž je dnes Fialova a Němcové ODS „pevným článkem“). Pro Český rozhlas jsou rakouští Svobodní „strana obdivující nepokrytě nacismus“. Zjevně na rozdíl od Porošenkovy popřevratové Ukrajiny, která vyznamenává Banderovce jako hrdiny – a tím kráčí vstříc radostné existenci v EU a NATO. A když se jeden trochu statečný poslanec, Zdeněk Ondráček (KSČM), vydá na vzbouřený Donbas, který by jinak byl již současnými banderovci a dalšími nacistickými „pluky“ od ruskojazyčného obyvatelstva zcela „vyčištěn“, má to „trestně“ projednávat parlament – za vůdčí role Fialů a Kalousků.

Přitom tak báječný „šťouch“ v podobě provokace proti Kremlu (který opět nic netuší) – a současně národně orientovaným stranám v EU – se jim nelíbí? Vždyť je to jen další verze všech těch Skripalů a spol., které rozhořčeně bránili a málem požadovali útok NATO na Moskvu! Měli by si v tom soudruzi učinit jasno. A oni jistě učiní. Ale až po volbách, kdy se opět zařadí do jednoho „útvaru“, jenž bude pouze formálně předstírat „diverzitu názorů“ na Brusel – jako dosud. Zahradil je tam přece už asi padesát let – a nic. Ne přesto – ale právě proto tam je!

Zajímavý test

Stracheho případ však bude v jednom ohledu zajímavým testem: skutečně se touto špinavou „zpravodajskou hrou“ podaří ovlivnit víkendové „evropské“ volby v Rakousku? Nebo dokonce i v Německu či u nás? A pokud ano, jak? Ubere to Svobodným voliče, nebo je tato nechutná provokace naopak mobilizuje? Odpověď na tuto otázku budeme znát brzy – a bude mít význam i za rakouskými hranicemi (přestože v „Mutti unii“ po Schengenu, žel, neexistují).

Mobilizovat by měl tedy také ty z nás, kteří (byť třeba s odporem) v pátek či v sobotu k „eurovolbám“ tentokrát půjdeme. Otázka "komu to tam hodit“ je pro rozumného vlastence vyřešena: Okamurovi. Nejen proto, že na něj tajní (místním nářečím „čučkaři“) mají bezpochyby políčeno právě jako na Stracheho. Ale především proto – ač v jiných věcech mohou mít k našemu „Japonci“ třeba výhrady – že je jisté, že od Salviniho, Le Penové či Orbána neuhne. Chceme-li tedy alespoň naší malou troškou přispět k tomu, aby se zvěrstva tajných na „evropské úrovni“ (tohle není operace v jedné izolované zemi) trochu znesnadnila, nelze i proto dát hlas nikomu jinému.

Měli by si to uvědomit především ti, kteří jinak (a lze tomu rozumět) volí Babiše, nebo naopak malé národně orientované straničky, jež nemají šanci přejít pět procent – ale mohou ubrat našemu příspěvku do zápasu o další existenci národních států proti bruselské tyranii. Právě se v Rakousku opět předvedla. A Rakušané, jak známo, jsou v podstatě Češi, kteří z nějakého nepochopitelného plezíru mluví německy.

Tak si to už za pár hodin otestujeme!

(Grafika originál ProtiProud)

ZDROJ >>