Hampl: Bohužel nadále pokračuje omezování svobody projevu

Hampl: Bohužel nadále pokračuje omezování svobody projevu

Petr Hampl, nezávislý sociolog

-rp-
2.1.2020 PrvníZprávy
Osobně pro mě byl rok 2019 velmi úspěšný. Nedařilo se ale dobře mé zemi. Pokus o milionchvilkový puč se sice nepodařil, ale nadále pokračovalo omezování svobody projevu, říká Petr Hampl.

Jaký byl uplynulý rok z vašeho pohledu pane Hample?

„Osobně to pro mě byl rok velmi úspěšný. Vyšla mi druhá kniha, kterou mi pokřtil Jarek Nohavica a která se velmi slušně prodává. Moje starší kniha Prolomení hradeb se nadále drží mezi nejprodávanějšími tituly. Pár dnů před koncem roku jsem podepsal smlouvu s britským nakladatelstvím Arktos, čím jsem se ocitl ve společnosti autorů jako Scruton, Sprengler, Evola, Benoist či Dugin. A seznámil jsem se také s řadou úžasných lidí – dobrých vlastenců,“ zhodnotil Petr Hampl osobní úspěchy v roce 2019.

„Nedařilo se ale dobře mé zemi. Pokus o milionchvilkový puč se sice nepodařil, ale nadále pokračovalo omezování svobody projevu. Nadnárodní korporace posilovaly postavení na úkor českých firem. Školství i média jsou nadále ovládány radikálními neomarxisty. Útoky proti všemu českému a národnímu se stupňují. Přepisují se dějiny a dokonce se vážně hovoří o stavbě pomníku esesákům. Česká republika se připojila k imbecilnímu programu boje proti počasí, na které ve skutečnosti nemá lidská činnost žádný vliv. Ty programy budou znamenat obrovské zisky pro aktivisty a některé korporace a budou mít děsivě negativní dopady na chudší vrstvy obyvatelstva. Vedle toho se rozbíhají programy, kdy je dětem zpochybňována jejich pohlavní identita. Zájemců o změnu pohlaví je už tolik, že kliniky musely vyhlásit stop stav.

A vedle toho v tichosti probíhá výměna obyvatel. Česká republika nekontroluje vlastní hranice, migrantů přibývá, rostou muslimské komunity, radikalizují se, česká justice jim v maximální míře vychází vstříc, přímo v pražské mešitě byla odhalena teroristická buňka, probíhají masivní nákupy nemovitostí arabskými investory…vláda problém ignoruje a opozice dokonce stojí na straně džihádistů.

Je pro mě zklamáním, že se neobjevila žádná vlastenecká politická síla tak významná, aby dokázala rovnocenně zápasit s mainstreamem,“ vypočítává negativa Petr Hampl.

„Za velmi pozitivní naopak pokládám, že navzdory tomu všemu a navzdory zastrašování a represím přibývá lidové aktivity. Téměř denně mě někdo kontaktuje s otázkou, co může dělat. Na mnoha místech zahájily činnost vlastenecké skupiny. A znovu se potvrzuje, že skupinou s revolučním potenciálem jsou důchodci.

A jeden speciální světlý moment. Městská část Brno – Bystrc dokázala zastavit činnost Lékařů bez hranic a dalších neziskovek na tamní základní škole. Patří za to obrovský dík Hynku Charousovi a jeho skupině Rodiče proti indoktrinaci školáků, které tam působí již několik let. Snad se příští rok přidají i další,“ upozorňuje Petr Hampl na pozitivní události.

A rok 2020, co byste si přál?

„Aby se vlastenecká strana konsolidovala a připravila na velké změny, které nás čekají v dalších letech. Aby se podařilo zpomalit migraci, blokovat aspoň nějaké multikulturní programy vymývání mozků ve školách a zpomalit také zavádění dalších prvků islámského práva.

A především, aby krajské volby dopadly tak, že alespoň v jednom kraji bude vytvořena jednoznačně vlastenecká krajská vláda,“ přeje si Petr Hampl.
 

V Kyjevě proběhl pochodňový pochod na počest Stepana Bandery

V Kyjevě proběhl pochodňový pochod na počest Stepana Bandery

– rp –
2. 1. 2020  PrvníZprávy a ukrinform
V Kyjevě se na počest 111. výročí narození Stepana Bandery konal pochod nacionalistů s pochodněmi. Organizátory pochodu byly nacionalistické organizace jako je Svoboda a Pravý sektor.
Jak informovala tisková služba Ukrajinské národní policie, v centru Kyjeva byla posílena bezpečnostní opatření, na místě jsou nasazeni policisté, psovodi, pyrotechnici a Národní garda.

Aktivisté nesli transparenty s portrétem Stepana Bandery a národních symbolů, hraje se vlastenecká hudba a skupina bubeníků bubnuje.

Zástupce vedoucího Svobody Andrej Illenko zdůraznil: „Dnes, stejně jako nikdy předtím, je důležité ukázat, že jsme Ukrajinci. Musíme se sjednotit a skutečně učinit Ukrajinu ukrajinskou. “

Vyzval také obyvatele Kyjeva, aby se připojili ke klidné manifestaci.

Aktivisté skandují: „Sláva Ukrajině! – Hrdinům sláva!“, „Sláva národu! – Smrt nepřátelům!“, „Ukrajina – především!“.

Podobné akce se odehrávají v Poltavě, Rivně a dalších městech Ukrajiny.

Podle Ukrinforma se odpoledne ve Lvově na náměstí Michail Kropyvnytskyi konalo shromáždění poblíž pomníku Stepana Bandery, během něhož občané Lvova položili květiny k pomníku vůdci OUN, zpívali národní hymnu a modlitbu za Ukrajinu.

Stepan Andrijovič Bandera byl ukrajinský politik, jeden z vůdců ukrajinského národního hnutí na západní Ukrajině v letech 1941-1959 a předseda Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a později i Ukrajinské povstalecké armády, která po skončení II. světové války bojovala za vytvoření Ukrajinského státu. Bandera je stále považován za kontroverzní osobnost, některými považovaná za národního hrdinu a jinými za zločince.

Polští historici odhadují, že na ukrajinské Volyňi a Haliči bylo povražděno (1943-1945), jednotkami UPA až 100,000 polských civilistů, dalších půl milionu Poláků z oblasti uprchlo. Některé variace mučení a úmrtí byly velmi sadistické, podobné těm německého gestapa. Polští historici napočítali 135 různých sadistických metod zabíjení. Většina z obětí byly ženy a děti. UPA brutálně vyháněla Poláky, Rusy, Čechy a Židy z Ukrajiny, přičemž údajně zahynulo až sto padesát tisíc lidí. Její partyzánský boj trval v některých oblastech až do počátku 50. let..

Náš miliardový dar pro USA. Je tu třetí velmoc, Čína. Následky pro nás… Profesor Krejčí o nové éře

Náš miliardový dar pro USA. Je tu třetí velmoc, Čína. Následky pro nás… Profesor Krejčí o nové éře

Profesor Oskar Krejčí

Rozhovor s profesorem Oskarem Krejčím
2. 1. 2020 ParlamentníListy
„Velké akce, které přitahují pozornost, nemusejí být mírové,“ varuje politolog Oskar Krejčí. Prezident Donald Trump totiž ve volebním roce bude potřebovat „úspěchy, které mají charakter zlomových gest“. „Naše očekávání bude především plné nejistoty,“ podotýká. A pokud Trump křeslo obhájí? „Nám hrozí, že po miliardových nákupech zbraní, které schválila vláda v roce 2019, budou následovat další. Povinný obětní dar hegemonovi. Pro Evropu totéž. Hrozby exteritoriálních sankcí typu Nord Stream 2 se budou opakovat.“ Zároveň profesor upozorňuje: „Politická hysterie vůči Trumpovi ve Spojených státech ze strany liberálních médií je ještě divočejší než oslavy 30. výročí od Listopadu ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích u nás.“

Jsme na začátku roku 2020, v němž USA čekají prezidentské volby. Donald Trump, který se stal třetím obžalovaným prezidentem v procesu impeachmentu, bude obhajovat křeslo. Je zatížen skandály, považován za hrubiána, nicméně republikánští voliči ho stále podporují. Je skutečně favoritem? Kdyby uspěl, byla by to pro Česko a pro Evropu dobrá zpráva?

Když se podíváme na výzkumy volebních preferencí v USA za rok 2019, vidíme, že ve zdrcující většině prezident Donald Trump prohrává. Nespokojenost s jeho vládnutím přesahuje 50 procent. I v posledních průzkumech, v nichž byl porovnáván s Joem Bidenem, vyhrával Biden. To ale vůbec neznamená, že výzkumy budou potvrzeny samotným hlasováním. Skandály včetně posledního, který vedl k impeachmentu, Trumpa mohou posílit. Nakonec se může ukázat, že celá kampaň demokratů zakrývá skutečnost, že porušení amerického práva praktikoval Joe Biden. Vše přece vzniklo kolem vyšetřování podnikatelských aktivit jeho syna na Ukrajině. V této chvíli je pravděpodobnost, že bude Trump zvolen, padesát ku padesáti.

A jestli by byla dobrá zpráva pro Česko a pro Evropu, pokud by uspěl? Jeho představy o potřebě zekonomizovat geopolitiku, z hospodářských otázek udělat bezpečnostní a tím získat výhody pro Spojené státy, by určitě pokračovaly. Je to Trumpův způsob myšlení. Když to zkonkretizujeme na Česko… Co může Česko ve Spojených státech nakupovat? Především to, co USA vyrábí nejvíce. Zbraně. Nám hrozí, že po miliardových nákupech, které schválila vláda v roce 2019, budou následovat další. Povinný obětní dar hegemonovi. Pro Evropu totéž. Hrozby exteritoriálních sankcí typu Nord Stream 2 se budou opakovat.

Pane profesore, jak předpokládáte, že se projeví volební rok na politice Donalda Trumpa, ať už zahraniční, nebo domácí? Co můžeme očekávat?

Po stránce ekonomické se Spojeným státům v zásadě daří. To by mu mohlo pomoci. Jenže je tu fakt, a to je potřeba zdůraznit, že např. CNN v podstatě každý den 24 hodin od zvolení Trumpa prezidentem vede kampaň proti němu. Politická hysterie vůči Trumpovi ve Spojených státech ze strany liberálních médií je ještě divočejší než oslavy 30. výročí od Listopadu ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích u nás.

Trump potřebuje úspěchy, které mají charakter zlomových gest. Samozřejmě je snazší provézt viditelné posuny v mezinárodní politice. V polovině ledna by se měla v Bílém domě podpisovat první hospodářská dohoda USA s Čínou, poté by se měl vypravit do Pekingu. Podle mého názoru stačí strašně málo k urovnání americko-severokorejského sporu. Je to otázka jen dobré vůle a nedivil bych se, kdyby si to Trump načasoval. Problém je, že velké akce, které přitahují pozornost, nemusejí být mírové.

V Americe existuje tzv. efekt shromažďování kolem vlajky, když se Amerika dostane do vojensko-politické krize. Je klidně možné, že přijde nějaké velké vojenské gesto, a to by bylo krajně nepříjemné. Je zřejmé, že analytici ve Washingtonu neumějí příliš dobře zkalkulovat důsledky vojenských akcí. Ať už jde o velkou válku proti Afghánistánu, Iráku, nebo bombardování šiítských jednotek na Blízkém východě, které vyústilo v útok na americkou ambasádu v Bagdádu tento týden. Touha shromáždit americké voliče kolem vlajky, která podle analýz dřívějších případů přináší na popularitě prezidentovi přibližně deset procentních bodů, tu ale bude.

Část prezidentského období Trumpa se stále debatovalo o vměšování Ruska do voleb. Americký prezident už Rusko varoval v souvislosti s nadcházející volební jízdou. Dají si Rusové říct?

Zatím se nic takového neprokázalo. Celá propaganda je postavená na jazykových hříčkách. Co to znamená, že se Rusko vměšovalo? Vměšoval se nějaký ruský hacker, nebo Vladimir Vladimirovič? Automaticky pokládat ruské hackery za prodlouženou ruku Kremlu, je to samé, jako bychom pokládali americké hackerské zloděje v bankách za prodlouženou ruku Bílého domu. Tyto věci by měly být průkazné předtím, než se stanou součástí velké propagandy. To se v daném případě ani omylem nestalo. Ani omylem. A když už o této otázce diskutujeme, nemělo by se zapomínat na americké vměšování do voleb v jiných státech, a to včetně Ruska.

Trump podle prohlášení Bílého domu také vyzval Rusko, aby vyřešilo konflikt s Ukrajinou. Ruskému ministrovi zahraničí dále sdělil, že podporuje globální dohodu o kontrole zbrojení, která by zahrnovala nejen Spojené státy a Rusko, ale i Čínu. Co k tomu říct?

Tohle je zajímavá otázka. Svět se z vojenského hlediska stává tripolárním. Kromě faktu, že máme dvě supervelmoci Rusko a Spojené státy, roste Čína. Ale co to znamená?

Ve světě je dnes necelých čtrnáct tisíc kusů jaderných náloží. Z toho má Čína 290. I Francie má více, má 300. Přibližně 93 % jaderných náloží vlastní Rusko a Spojené státy. Zatahovat do jednání o jaderných zbraních Čínu a vynechat Británii, Francii, nemluvě o Izraeli…

Napadne vás, že se hraje falešná hra. Američanům vadí, že je potenciál Čínské lidové osvobozenecké armády zatlačil od čínského pobřeží. Hezké, že jim to vadí, ale proč vytvářet globální problém? Proč vyhrožovat? Vidíme příliš mnoho špinavých asymetrií. Čína roste i vojensky, bude schopná se uhájit vůči jadernému úderu, ale vůbec z toho nevyplývá, že vytváří vojenský potenciál srovnatelný s Ruskem nebo se Spojenými státy. Je pouze srovnatelná s Francií a Británií.

Ministr zahraničí Mike Pompeo na tiskové konferenci oznámil, že USA a Rusko v dohledné době vydají „závažné prohlášení“ o dvoustranné hospodářské spolupráci. Co bude jeho obsahem, americký ministr neprozradil. O co asi půjde?
Mike Pompeo by měl 3. ledna letět do Kyjeva, to by bylo vhodné místo pro zásadní prohlášení o vztazích s Ruskem. Obecně vzato by však k vylepšení situace ve světě, ale i v Česku, přispělo, kdyby Donald Trump přijal pozvání do Moskvy na oslavy 75. výročí vítězství nad nacistickým Německem. Je čas postavit se překrucování dějin, a to i „pomníkovému revanšismu“.

Americký prezident podepsal v prosinci zákon zahrnující uvalení sankcí na podniky spojené s výstavbou plynovodu Nord Stream 2. Naopak ruský prezident a německá kancléřka se dohodli, že projekt podpoří. O čem to svědčí? Co lze více usuzovat, než že každý nakonec sleduje své ekonomické zájmy?
Zastavit se tímto stavba Nord Stream 2 nedá. Chybí pár kilometrů na dostavbu. Místo švýcarské lodi, která pokládala plynovod na dno, nastoupí jiná, asi dražší loď. Zase jen divoké gesto Spojených států. Navíc se přetlačuje Kongres a Bílý dům, kdo je principiálnější bojovník za americké zájmy. Pro svět to rozhodně není dobrá zpráva.

Znovu se tak dostáváme ke gestům, ke zlomovým akcím, které by měly ukázat voličům, že Donald Trump má situaci pevně v rukou. Postihuje Rusko nebo Írán za aktivity, které se přímo netýkají amerického trhu, ale vytlačuje své konkurenty.

Například Huawei prohlásí za bezpečnostní riziko a zatknou zástupkyni šéfa v Kanadě. Mimochodem – příjmy Huawei v loňském roce stouply o 18 %. Navíc Bílý dům vsadil na to, čemu se říká exteritoriální sankce, jak je to patrné například u Nord Stream 2 – postihuje ty, kdo s protivníkem či konkurentem spolupracují. Tohle jsou hry, které ničí i spojence, a hlavně vydírají celý svět.

Jde o porušení mezinárodního práva, obchodních dohod WTO, ale Spojené státy jsou natolik významným hráčem, že si téměř nikdo nedovolí odpovědět stejnou měrou. Jediný, kdo to trošku dělá, je Čína a částečně Rusko. Ostatní povětšině poslechnou, aby nebyli vyloučeni z obchodování s mocnými Spojenými státy. Nikdo jiný nehraje brutální hru na exteritoriální sankce nebo lovení cizích státních občanů. To dělají pouze Spojené státy. Snaží se manifestovat pozici hegemona. A že to některým zemím vadí? Těžko se divit.

A co role Trumpa směrem k NATO? Může dál Evropa počítat s pomocí USA? Bude i v příštím roce přetrvávat stav „mozkové smrti“ aliance?
Podle mého názoru má francouzský prezident Emmanuel Macron pravdu, ale měl by se občas podívat do zrcadla. Francie je jedním ze států, které se např. napadením Libye chovaly vyděračsky vůči bruselské centrále a vlastním spojencům.

V zásadě platí, že NATO dnes konkrétní vojenské akce svých členů nekontroluje. Britové, Francouzi, Američané si dělají, co chtějí, a teď Macronovi začalo vadit, že podobně postupuje i Turecko. Ale čemu se diví, když takto jednají i jiní a vytvářejí tím normu chování. Nemůže chtít od Američanů něco jiného, od Turecka něco jiného a mluvit současně o obecně platném právu a o morálce.

Pokud jde o Macronovo prohlášení, že NATO se změnilo v obchodní organizaci, tak tento názor  … … … …. …. 
(celý text rozhovoru najdete zde)

ODS zase hlouběji: Od Václava Klause k Petru Fialovi a Pavlu Novotnému

ODS zase hlouběji: Od Václava Klause k Petru Fialovi a Pavlu Novotnému

2. 1. 2019
 

Infrastrukturní vítězství Ruska v roce 2019 vytvořila novou platformu pro rozvoj ekonomiky

Infrastrukturní vítězství Ruska v roce 2019 vytvořila novou platformu pro rozvoj ekonomiky


Maxim But
2. 1. 2019    rueconomics
Rusko v roce 2019 ukázalo, že je schopno se rozvíjet a dosahovat úspěchů v nejrůznějších oblastech – od megaprojektů po export.

Infrastrukturní boom
V roce 2019 Rusko dokončilo celou řadu infrastrukturních projektů, které značně zdržovaly rozvoj regionů, dopravní a obchodní spojení, ale také turistiku a vnější investice.

Nejznámějším z těchto projektů se, samozřejmě, stal Krymský most – v listopadu byla zahájena železniční část přepravy, která definitivně zapsala Krym do logistiky a dopravní infrastruktury RF. Pokud v roce 2014 na poloostrov z pevninské části země směřovaly pouze trajekty, pak nyní se k nim přidala automobilová doprava, vlaky a letecká přeprava. Železnice nyní začala měnit celou ekonomiku poloostrova, když zabezpečuje dodávky zboží celými vlakovými soupravami.

Rok 2019 však přinesl i další infrastrukturní průlomy. Jedním z nich se stalo dokončení budování mostu Blagověščensk-Chej-che, na který čekala ruská i čínská strana desetiletí. Přeprava přes Amur není tak dlouhá, jako Krymský most, pouze kilometr. Ale komplikací s jeho vybudováním bylo také dost. Drsné klimatické podmínky a neklidná řeka si vyžadovaly nová technická řešení inženýrů a stavbařů.

„Otevření mostu zpřístupní čínskému byznysu Dálný východ, a tento region potřebuje silnou ekonomickou injekci, poznamenává prezident Rusko-čínského analytického střediska Sergej Sanakojev. Na mezistátní úrovni umožní přímá přeprava Rusku a Číně vybudovat nové projekty s významnými vyhlídkami. Celkově je otázka přepravy mezi RF a Čínou dost jednoduchá: čím je více možností, tím vyšší je úroveň obchodování a ekonomické spolupráce“.

Ještě jeden mocný ekonomický projekt byl dokončen – v listopadu byl zahájen provoz dálnice M-11 mezi Petrohradem a Moskvou. Moderní magistrála umožňuje překonat vzdálenost mezi hlavními městy automobilem za 5 hodin. Je to důležitý průlom ve spojení, protože poskytuje nové možnosti nejen cestovatelům, ale také podnikatelům, kteří vždy hledají nejkratší a nejpohodlnější cesty dodávek.

Plynový průlom
Hned tři plynové megaprojekty plánovalo Rusko realizovat do konce roku 2019, ale úplně se plány splnit podařilo pouze u dvou. Plynovod Síla Sibiře spojil prvním „potrubím“ v historii přímých dodávek RF a Čínu. Moskva v tomto případě získala 30-letý kontrakt a záruky potřeby dodávek, což na pozadí měnící se podoby globálního trhu s plynem není marné. ČLR se zase zabezpečila zdrojem energetických nosičů, jež žádné sankce nezakážou i nezavřou.

Druhý úspěšný projekt – dvě větve plynovodu Turecký proud. Nyní místo dodávek Turecku přes Ukrajinu dodává Moskva plyn Ankaře bezprostředně po dně Černého moři, což vychází pro obě strany mnohem výhodněji. Vždyť zde nejsou prostředníci, kteří by inkasovali peníze za propouštění plynu přes své území. Tito hráči však mohli kdykoliv přerušit dodávky z politických nebo libovolných jiných důvodů. Tímto, mimochodem, obvykle vyhrožuje Kyjev.

Druhá větev vede přes Turecko do Evropy – své úseky plynovodů už vybudovalo Srbsko a Maďarsko, připravenost přijímat plyn od 1. ledna hlásí i Bulharsko. K projektu se časem mohou připojit Itálie, Slovensko i další hráči – země Evropské unie už hovořily o těchto plánech. Rusko překážky neklade, když hovoří o možnosti zásobovat energetickými zdroji nové partnery. Kteří, podle zákonů EU, musí dojednat novou infrastrukturu s Bruselem. To je ale otázka času.

Jediný plynový projekt, který se realizovat do konce roku 2019 nepodařilo, je Severní proud 2. USA na závěrečné etapě přece jen zavedly sankce vůči partnerům Gazpromu, a švýcarská společnost Allseas odvolala lodě na pokládku potrubí. Ostatně, experti už vyhodnotili tyto problémy pouze jako odklad spuštění projektu. Bude uveden do provozu orientačně v létě roku 2020 silami samotného Ruska.

Na cestě překonávání doktrín

Ještě jedno vítězství Rusku přinesl rok 2019 v exportu obilnin. Celková úroda přesáhla 120 mil. tun, což ve struktuře exportu dostalo RF na první místo na světě. Nyní v globální statistice pětinu veškerého obchodování s obilím ve světě zabezpečuje Rusko, USA zajišťují pouze 8,4% trhu a zastávají pouze třetí místo, když druhé přenechávají Kanadě. Pro Rusko se každoroční úroda obilnin více než 100 mil. tun stává stálou tendencí.

Je příznačné, že Rusko téměř dohnalo maximum SSSR, jehož rekord v roce 1978 tvořil 127,4 mil. tun. Letos byla v RF rekordní úroda také cukrové řepy, slunečnice a sóji. A dokonce i tehdy, když se objem HDP snižoval, vesnice šla do „plusu“. Za 11 měsíců roku 2019 zemědělská produkce vyrostla o další 4,1%.

Nejen to, Rusko v zemědělství s jistotou překonává dokonce vlastní „laťky“, které se ještě před několika lety zdály být nedosažitelné. Podle odhadů doktríny potravinové bezpečnosti měla v roce 2019 měrná váha tuzemské obilnářské produkce činit na vnitřním trhu 95%, ve skutečnosti země dosáhla 99,7%. Výroba vlastního cukru se plánovala na 80%, nyní se jím země zabezpečuje z 95,5%, a ještě prodává část produkce do zemí EAES.

Doktrína předepisovala, aby se Rusko zásobilo masem a masnými výrobky z 85%, země však přesvědčivě dosáhla 92,6%, a ukazuje, že to není krajní mez. U produkce ryb byla laťka 80%, momentální ukazatel činí 82,2%. A tak je tomu v celé řadě dalších položek zboží. Znamená to, že celkově země odešla od závislosti na dovozu a je schopna se uživit sama, a současně rozvíjet zemědělství. Ještě v roce 2007 byly takové vyhlídky nedostupné.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová