Náš miliardový dar pro USA. Je tu třetí velmoc, Čína. Následky pro nás… Profesor Krejčí o nové éře

Náš miliardový dar pro USA. Je tu třetí velmoc, Čína. Následky pro nás… Profesor Krejčí o nové éře

Profesor Oskar Krejčí

Rozhovor s profesorem Oskarem Krejčím
2. 1. 2020 ParlamentníListy
„Velké akce, které přitahují pozornost, nemusejí být mírové,“ varuje politolog Oskar Krejčí. Prezident Donald Trump totiž ve volebním roce bude potřebovat „úspěchy, které mají charakter zlomových gest“. „Naše očekávání bude především plné nejistoty,“ podotýká. A pokud Trump křeslo obhájí? „Nám hrozí, že po miliardových nákupech zbraní, které schválila vláda v roce 2019, budou následovat další. Povinný obětní dar hegemonovi. Pro Evropu totéž. Hrozby exteritoriálních sankcí typu Nord Stream 2 se budou opakovat.“ Zároveň profesor upozorňuje: „Politická hysterie vůči Trumpovi ve Spojených státech ze strany liberálních médií je ještě divočejší než oslavy 30. výročí od Listopadu ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích u nás.“

Jsme na začátku roku 2020, v němž USA čekají prezidentské volby. Donald Trump, který se stal třetím obžalovaným prezidentem v procesu impeachmentu, bude obhajovat křeslo. Je zatížen skandály, považován za hrubiána, nicméně republikánští voliči ho stále podporují. Je skutečně favoritem? Kdyby uspěl, byla by to pro Česko a pro Evropu dobrá zpráva?

Když se podíváme na výzkumy volebních preferencí v USA za rok 2019, vidíme, že ve zdrcující většině prezident Donald Trump prohrává. Nespokojenost s jeho vládnutím přesahuje 50 procent. I v posledních průzkumech, v nichž byl porovnáván s Joem Bidenem, vyhrával Biden. To ale vůbec neznamená, že výzkumy budou potvrzeny samotným hlasováním. Skandály včetně posledního, který vedl k impeachmentu, Trumpa mohou posílit. Nakonec se může ukázat, že celá kampaň demokratů zakrývá skutečnost, že porušení amerického práva praktikoval Joe Biden. Vše přece vzniklo kolem vyšetřování podnikatelských aktivit jeho syna na Ukrajině. V této chvíli je pravděpodobnost, že bude Trump zvolen, padesát ku padesáti.

A jestli by byla dobrá zpráva pro Česko a pro Evropu, pokud by uspěl? Jeho představy o potřebě zekonomizovat geopolitiku, z hospodářských otázek udělat bezpečnostní a tím získat výhody pro Spojené státy, by určitě pokračovaly. Je to Trumpův způsob myšlení. Když to zkonkretizujeme na Česko… Co může Česko ve Spojených státech nakupovat? Především to, co USA vyrábí nejvíce. Zbraně. Nám hrozí, že po miliardových nákupech, které schválila vláda v roce 2019, budou následovat další. Povinný obětní dar hegemonovi. Pro Evropu totéž. Hrozby exteritoriálních sankcí typu Nord Stream 2 se budou opakovat.

Pane profesore, jak předpokládáte, že se projeví volební rok na politice Donalda Trumpa, ať už zahraniční, nebo domácí? Co můžeme očekávat?

Po stránce ekonomické se Spojeným státům v zásadě daří. To by mu mohlo pomoci. Jenže je tu fakt, a to je potřeba zdůraznit, že např. CNN v podstatě každý den 24 hodin od zvolení Trumpa prezidentem vede kampaň proti němu. Politická hysterie vůči Trumpovi ve Spojených státech ze strany liberálních médií je ještě divočejší než oslavy 30. výročí od Listopadu ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích u nás.

Trump potřebuje úspěchy, které mají charakter zlomových gest. Samozřejmě je snazší provézt viditelné posuny v mezinárodní politice. V polovině ledna by se měla v Bílém domě podpisovat první hospodářská dohoda USA s Čínou, poté by se měl vypravit do Pekingu. Podle mého názoru stačí strašně málo k urovnání americko-severokorejského sporu. Je to otázka jen dobré vůle a nedivil bych se, kdyby si to Trump načasoval. Problém je, že velké akce, které přitahují pozornost, nemusejí být mírové.

V Americe existuje tzv. efekt shromažďování kolem vlajky, když se Amerika dostane do vojensko-politické krize. Je klidně možné, že přijde nějaké velké vojenské gesto, a to by bylo krajně nepříjemné. Je zřejmé, že analytici ve Washingtonu neumějí příliš dobře zkalkulovat důsledky vojenských akcí. Ať už jde o velkou válku proti Afghánistánu, Iráku, nebo bombardování šiítských jednotek na Blízkém východě, které vyústilo v útok na americkou ambasádu v Bagdádu tento týden. Touha shromáždit americké voliče kolem vlajky, která podle analýz dřívějších případů přináší na popularitě prezidentovi přibližně deset procentních bodů, tu ale bude.

Část prezidentského období Trumpa se stále debatovalo o vměšování Ruska do voleb. Americký prezident už Rusko varoval v souvislosti s nadcházející volební jízdou. Dají si Rusové říct?

Zatím se nic takového neprokázalo. Celá propaganda je postavená na jazykových hříčkách. Co to znamená, že se Rusko vměšovalo? Vměšoval se nějaký ruský hacker, nebo Vladimir Vladimirovič? Automaticky pokládat ruské hackery za prodlouženou ruku Kremlu, je to samé, jako bychom pokládali americké hackerské zloděje v bankách za prodlouženou ruku Bílého domu. Tyto věci by měly být průkazné předtím, než se stanou součástí velké propagandy. To se v daném případě ani omylem nestalo. Ani omylem. A když už o této otázce diskutujeme, nemělo by se zapomínat na americké vměšování do voleb v jiných státech, a to včetně Ruska.

Trump podle prohlášení Bílého domu také vyzval Rusko, aby vyřešilo konflikt s Ukrajinou. Ruskému ministrovi zahraničí dále sdělil, že podporuje globální dohodu o kontrole zbrojení, která by zahrnovala nejen Spojené státy a Rusko, ale i Čínu. Co k tomu říct?

Tohle je zajímavá otázka. Svět se z vojenského hlediska stává tripolárním. Kromě faktu, že máme dvě supervelmoci Rusko a Spojené státy, roste Čína. Ale co to znamená?

Ve světě je dnes necelých čtrnáct tisíc kusů jaderných náloží. Z toho má Čína 290. I Francie má více, má 300. Přibližně 93 % jaderných náloží vlastní Rusko a Spojené státy. Zatahovat do jednání o jaderných zbraních Čínu a vynechat Británii, Francii, nemluvě o Izraeli…

Napadne vás, že se hraje falešná hra. Američanům vadí, že je potenciál Čínské lidové osvobozenecké armády zatlačil od čínského pobřeží. Hezké, že jim to vadí, ale proč vytvářet globální problém? Proč vyhrožovat? Vidíme příliš mnoho špinavých asymetrií. Čína roste i vojensky, bude schopná se uhájit vůči jadernému úderu, ale vůbec z toho nevyplývá, že vytváří vojenský potenciál srovnatelný s Ruskem nebo se Spojenými státy. Je pouze srovnatelná s Francií a Británií.

Ministr zahraničí Mike Pompeo na tiskové konferenci oznámil, že USA a Rusko v dohledné době vydají „závažné prohlášení“ o dvoustranné hospodářské spolupráci. Co bude jeho obsahem, americký ministr neprozradil. O co asi půjde?
Mike Pompeo by měl 3. ledna letět do Kyjeva, to by bylo vhodné místo pro zásadní prohlášení o vztazích s Ruskem. Obecně vzato by však k vylepšení situace ve světě, ale i v Česku, přispělo, kdyby Donald Trump přijal pozvání do Moskvy na oslavy 75. výročí vítězství nad nacistickým Německem. Je čas postavit se překrucování dějin, a to i „pomníkovému revanšismu“.

Americký prezident podepsal v prosinci zákon zahrnující uvalení sankcí na podniky spojené s výstavbou plynovodu Nord Stream 2. Naopak ruský prezident a německá kancléřka se dohodli, že projekt podpoří. O čem to svědčí? Co lze více usuzovat, než že každý nakonec sleduje své ekonomické zájmy?
Zastavit se tímto stavba Nord Stream 2 nedá. Chybí pár kilometrů na dostavbu. Místo švýcarské lodi, která pokládala plynovod na dno, nastoupí jiná, asi dražší loď. Zase jen divoké gesto Spojených států. Navíc se přetlačuje Kongres a Bílý dům, kdo je principiálnější bojovník za americké zájmy. Pro svět to rozhodně není dobrá zpráva.

Znovu se tak dostáváme ke gestům, ke zlomovým akcím, které by měly ukázat voličům, že Donald Trump má situaci pevně v rukou. Postihuje Rusko nebo Írán za aktivity, které se přímo netýkají amerického trhu, ale vytlačuje své konkurenty.

Například Huawei prohlásí za bezpečnostní riziko a zatknou zástupkyni šéfa v Kanadě. Mimochodem – příjmy Huawei v loňském roce stouply o 18 %. Navíc Bílý dům vsadil na to, čemu se říká exteritoriální sankce, jak je to patrné například u Nord Stream 2 – postihuje ty, kdo s protivníkem či konkurentem spolupracují. Tohle jsou hry, které ničí i spojence, a hlavně vydírají celý svět.

Jde o porušení mezinárodního práva, obchodních dohod WTO, ale Spojené státy jsou natolik významným hráčem, že si téměř nikdo nedovolí odpovědět stejnou měrou. Jediný, kdo to trošku dělá, je Čína a částečně Rusko. Ostatní povětšině poslechnou, aby nebyli vyloučeni z obchodování s mocnými Spojenými státy. Nikdo jiný nehraje brutální hru na exteritoriální sankce nebo lovení cizích státních občanů. To dělají pouze Spojené státy. Snaží se manifestovat pozici hegemona. A že to některým zemím vadí? Těžko se divit.

A co role Trumpa směrem k NATO? Může dál Evropa počítat s pomocí USA? Bude i v příštím roce přetrvávat stav „mozkové smrti“ aliance?
Podle mého názoru má francouzský prezident Emmanuel Macron pravdu, ale měl by se občas podívat do zrcadla. Francie je jedním ze států, které se např. napadením Libye chovaly vyděračsky vůči bruselské centrále a vlastním spojencům.

V zásadě platí, že NATO dnes konkrétní vojenské akce svých členů nekontroluje. Britové, Francouzi, Američané si dělají, co chtějí, a teď Macronovi začalo vadit, že podobně postupuje i Turecko. Ale čemu se diví, když takto jednají i jiní a vytvářejí tím normu chování. Nemůže chtít od Američanů něco jiného, od Turecka něco jiného a mluvit současně o obecně platném právu a o morálce.

Pokud jde o Macronovo prohlášení, že NATO se změnilo v obchodní organizaci, tak tento názor  … … … …. …. 
(celý text rozhovoru najdete zde)

ODS zase hlouběji: Od Václava Klause k Petru Fialovi a Pavlu Novotnému

ODS zase hlouběji: Od Václava Klause k Petru Fialovi a Pavlu Novotnému

2. 1. 2019
 

Infrastrukturní vítězství Ruska v roce 2019 vytvořila novou platformu pro rozvoj ekonomiky

Infrastrukturní vítězství Ruska v roce 2019 vytvořila novou platformu pro rozvoj ekonomiky


Maxim But
2. 1. 2019    rueconomics
Rusko v roce 2019 ukázalo, že je schopno se rozvíjet a dosahovat úspěchů v nejrůznějších oblastech – od megaprojektů po export.

Infrastrukturní boom
V roce 2019 Rusko dokončilo celou řadu infrastrukturních projektů, které značně zdržovaly rozvoj regionů, dopravní a obchodní spojení, ale také turistiku a vnější investice.

Nejznámějším z těchto projektů se, samozřejmě, stal Krymský most – v listopadu byla zahájena železniční část přepravy, která definitivně zapsala Krym do logistiky a dopravní infrastruktury RF. Pokud v roce 2014 na poloostrov z pevninské části země směřovaly pouze trajekty, pak nyní se k nim přidala automobilová doprava, vlaky a letecká přeprava. Železnice nyní začala měnit celou ekonomiku poloostrova, když zabezpečuje dodávky zboží celými vlakovými soupravami.

Rok 2019 však přinesl i další infrastrukturní průlomy. Jedním z nich se stalo dokončení budování mostu Blagověščensk-Chej-che, na který čekala ruská i čínská strana desetiletí. Přeprava přes Amur není tak dlouhá, jako Krymský most, pouze kilometr. Ale komplikací s jeho vybudováním bylo také dost. Drsné klimatické podmínky a neklidná řeka si vyžadovaly nová technická řešení inženýrů a stavbařů.

„Otevření mostu zpřístupní čínskému byznysu Dálný východ, a tento region potřebuje silnou ekonomickou injekci, poznamenává prezident Rusko-čínského analytického střediska Sergej Sanakojev. Na mezistátní úrovni umožní přímá přeprava Rusku a Číně vybudovat nové projekty s významnými vyhlídkami. Celkově je otázka přepravy mezi RF a Čínou dost jednoduchá: čím je více možností, tím vyšší je úroveň obchodování a ekonomické spolupráce“.

Ještě jeden mocný ekonomický projekt byl dokončen – v listopadu byl zahájen provoz dálnice M-11 mezi Petrohradem a Moskvou. Moderní magistrála umožňuje překonat vzdálenost mezi hlavními městy automobilem za 5 hodin. Je to důležitý průlom ve spojení, protože poskytuje nové možnosti nejen cestovatelům, ale také podnikatelům, kteří vždy hledají nejkratší a nejpohodlnější cesty dodávek.

Plynový průlom
Hned tři plynové megaprojekty plánovalo Rusko realizovat do konce roku 2019, ale úplně se plány splnit podařilo pouze u dvou. Plynovod Síla Sibiře spojil prvním „potrubím“ v historii přímých dodávek RF a Čínu. Moskva v tomto případě získala 30-letý kontrakt a záruky potřeby dodávek, což na pozadí měnící se podoby globálního trhu s plynem není marné. ČLR se zase zabezpečila zdrojem energetických nosičů, jež žádné sankce nezakážou i nezavřou.

Druhý úspěšný projekt – dvě větve plynovodu Turecký proud. Nyní místo dodávek Turecku přes Ukrajinu dodává Moskva plyn Ankaře bezprostředně po dně Černého moři, což vychází pro obě strany mnohem výhodněji. Vždyť zde nejsou prostředníci, kteří by inkasovali peníze za propouštění plynu přes své území. Tito hráči však mohli kdykoliv přerušit dodávky z politických nebo libovolných jiných důvodů. Tímto, mimochodem, obvykle vyhrožuje Kyjev.

Druhá větev vede přes Turecko do Evropy – své úseky plynovodů už vybudovalo Srbsko a Maďarsko, připravenost přijímat plyn od 1. ledna hlásí i Bulharsko. K projektu se časem mohou připojit Itálie, Slovensko i další hráči – země Evropské unie už hovořily o těchto plánech. Rusko překážky neklade, když hovoří o možnosti zásobovat energetickými zdroji nové partnery. Kteří, podle zákonů EU, musí dojednat novou infrastrukturu s Bruselem. To je ale otázka času.

Jediný plynový projekt, který se realizovat do konce roku 2019 nepodařilo, je Severní proud 2. USA na závěrečné etapě přece jen zavedly sankce vůči partnerům Gazpromu, a švýcarská společnost Allseas odvolala lodě na pokládku potrubí. Ostatně, experti už vyhodnotili tyto problémy pouze jako odklad spuštění projektu. Bude uveden do provozu orientačně v létě roku 2020 silami samotného Ruska.

Na cestě překonávání doktrín

Ještě jedno vítězství Rusku přinesl rok 2019 v exportu obilnin. Celková úroda přesáhla 120 mil. tun, což ve struktuře exportu dostalo RF na první místo na světě. Nyní v globální statistice pětinu veškerého obchodování s obilím ve světě zabezpečuje Rusko, USA zajišťují pouze 8,4% trhu a zastávají pouze třetí místo, když druhé přenechávají Kanadě. Pro Rusko se každoroční úroda obilnin více než 100 mil. tun stává stálou tendencí.

Je příznačné, že Rusko téměř dohnalo maximum SSSR, jehož rekord v roce 1978 tvořil 127,4 mil. tun. Letos byla v RF rekordní úroda také cukrové řepy, slunečnice a sóji. A dokonce i tehdy, když se objem HDP snižoval, vesnice šla do „plusu“. Za 11 měsíců roku 2019 zemědělská produkce vyrostla o další 4,1%.

Nejen to, Rusko v zemědělství s jistotou překonává dokonce vlastní „laťky“, které se ještě před několika lety zdály být nedosažitelné. Podle odhadů doktríny potravinové bezpečnosti měla v roce 2019 měrná váha tuzemské obilnářské produkce činit na vnitřním trhu 95%, ve skutečnosti země dosáhla 99,7%. Výroba vlastního cukru se plánovala na 80%, nyní se jím země zabezpečuje z 95,5%, a ještě prodává část produkce do zemí EAES.

Doktrína předepisovala, aby se Rusko zásobilo masem a masnými výrobky z 85%, země však přesvědčivě dosáhla 92,6%, a ukazuje, že to není krajní mez. U produkce ryb byla laťka 80%, momentální ukazatel činí 82,2%. A tak je tomu v celé řadě dalších položek zboží. Znamená to, že celkově země odešla od závislosti na dovozu a je schopna se uživit sama, a současně rozvíjet zemědělství. Ještě v roce 2007 byly takové vyhlídky nedostupné.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Analýza ČNB: Jak jsme se za 30 let probojovali do chudoby

Analýza ČNB: Jak jsme se za 30 let probojovali do chudoby

Václav Umlauf 2.1.2020 E-republika
Čím nižší plat, tím lepší sociální dumping a tím větší zisk pro zahraniční montovny. A jako dárek dostanou otrokáři ještě zisk vzniklý uměle drženým nízkým kurzem koruny. Pak mi ČNB v roce 2019 vysvětlí, že neoliberálně tunelovaný stát nemá na můj důchod.

Miluji bankstery, protože kdo krade jako bankster, ten musí lhát jako bankster. Tento tvor je určen tím, že z hlediska politické ekonomie vykonávané jedním promile dělá jednostranné monetární výhody pro jedno procento privilegovaných, a tím okrádá 99,99 procent nás všech. Prohlášení ČNB, potažmo jejího šéfa Jiřího Rusnoka, jsou zvláště kouzelná v tom, že mluví pravdu, i když lžou. Po nástupu krize nám Rusnok oznámil, že nemáme hospodářskou krizi a i kdyby, tak bude malá (Americká cesta k socialismu a ekonomický boj s korporacemi). Předtím se zase ČNB ústy Rusnoka pochlubila tím, že se nestará o ceny bytů, ale o stabilitu bank (Banksterské praktiky současné ČNB). Citovaný článek e-republiky vysvětluje, proč v zájmu jednoho procenta ČNB skrytě devalvovala měnu a místo zlata nakoupila papírky s dluhopisy. Ale Rusnok už neřekl, proč vinou takto znehodnocené měny ti, co už jsou za vodou a fungují v rentiérském kapitalismu, skupují byty jako diví, hlavně v Praze. No pochopitelně, když nevěří těm papírkům s dluhopisy a úrok v bance je záporný. Byty v Praze za rok podražily o 7,7 procenta, tvrdí Deloitte. Podle developerů se ceny za čtyři roky skoro zdvojnásobily, článek ZDE. Jistěže to není zcela odpovídající ekonomická korelace, ale podívejme se na růst nominální a reálné mzdy za posledních 10 let.

Nemyslím si, že se normálním Pražanům zvýšily platy za 4 roky o 200 % jako ceny jejich bytů. Graf o zbytku ČR je ještě pochmurnější, protože průměrná mzda klesá. Takže se máme statisticky dobře, protože jedno procento se má reálně úplně pohádkově. Ekonomka Šichtařová se děsí, že se posouváme k socialismu a že se dostaneme před rok 1989, „kdy všichni byli blbí a chudí“. Rád bych strach této agentky neoliberalismu nějak zmenšil. Ale bohužel to nejde, neb jsem zase našel nedávné Rusnokovo moudro, viz jeho článek ZDE. Citovanou analýzu ČNB tzv. „sladěnosti“ najdete ZDE. Je zvláštní, že nikdo z mladších tzv. „levicových intelektuálů“ tento výplod ČNB nekomentoval. Ale kde je myslící levice, že ano. Pokud vím, tak to neudělali ani odborářští ekonomové, nebo o tom nevím. Rusnok za ČNB vysvětluje, proč je třeba provést další „sametem zametem“. Citujme titulku článku o analýze ČNB.

Překážkou pro brzké přijetí eura je nadále nedokončený proces dlouhodobého přibližování se úrovně České republiky k vyspělým zemím eurozóny. Tento proces se sice v posledních letech obnovil, nicméně u většiny z nich zůstává odstup České republiky od průměru eurozóny značný. Dalším rizikovým faktorem ohledně přijetí eura je nesladěnost finančních cyklů ČR a eurozóny a otázka dlouhodobé udržitelnosti českých veřejných financí kvůli stárnutí populace a růstu mandatorních, tedy povinných výdajů rozpočtu.

Takže za 30 let od mytické doby, kdy jsme byli podle Šichtařové blbí a chudí, jsme neuvěřitelně zbohatli a zmoudřeli. Když si můj soused mafián postaví z nakradených eurodotací další dům v Praze, tak jsem statisticky zbohatl i já, že ano. ČNB nám oficiálně oznámila, že za 30 let, tj. za život celé jedné generace, jsme nedohnali Západ a že jsme na tom s platy stejně, jako bychom byli za komunistickým ostnatým drátem proti západnímu Německu. Ale tam mezitím normální lidé za Merkelové také zchudli, tak se to trochu srovnalo v náš prospěch. Nyní se podívejme na výsledky mafiánského kapitalismu v citované studii ČNB a v epoše, kdy vůbec nejsme blbí a chudí.

Dva horní grafy jsou Rakousko, které mělo naši úroveň až do začátku 70. let, a Německo. Dolní černá je Česko, a jde o paritu kupní síly, což je nejdůležitější ukazatel pro lidi. A nyní se pro srovnání podívejte na vývoj komunistického kapitalismu v Číně. Srovnání vychází z přepočtu PPP v amerických dolarech z roku 2005, takže jde o reálné srovnání kupní síly Číny a USA, a ne o vývoj HDP. Čína v přepočtu HDP na obyvatele předstihla USA už v roce 2014 (18.285/17.552 USD). Nyní se podívejte na start reálných příjmů obyvatel Číny po roce 2008, který málem odpovídá ceně spekulativních bytů v Praze. V Číně se obětovala současná generace pro budoucnost země, kterou mají zajištěnu. U nás se obětovala současná generace a prožral celý stát pro blaho jednoho procenta, které mají také zajištěno.

A nyní k milému mafiánskému domovu. Neoliberální agent Rusnok opět pootočil klikou kolovrátku a zase tvrdí těm, co vůbec nejsou blbí a chudí, že máme zase o něco více zchudnout, protože není na náš důchod a máme to ještě daleko do hrobu. Tak stop, pánové, protože mám jít do důchodu. Celý život jsem dělal, už od osmnácti let, z toho polovinu času za komunistů. A nyní mi hlavní banksterská klika po 30 letech neoliberálního hospodaření vysvětluje věci, ze kterých mi jde hlava kolem. Všechno socialistické se rozkradlo, výborně. Ale Západ jsme nedohnali, a nikdo z jednoho procenta to ani nechce, protože by přišel o zisk. To poslední pochopitelně neříkají obecnímu lidu nahlas. A že z mé práce nezbylo ani na slušný důchod? A proto je třeba měnu dále skrytě devalvovat, jak mi vyhrožuje Rusnok? To se mám ve jménu vítězného jednoho procenta nakonec sebrat a jít vybírat popelnice, jako neoliberálně opečovávaní důchodci a bezdomovci? To jsem za chudého a blbého socialismu opravdu nemusel.

Montovna a perník

Česko má být montovnou, jak to hezky vysvětlil bývalý komunista Dlouhý nadšeným Plzeňákům v roce 2016.
Tento neoliberální agent nyní se šekovou, a ne s červenou knížkou, ale poznamenal, že „dobré fungování krajské ekonomiky může ohrozit nedostatek pracovních sil a regulace podnikání“. Rovnice je jednoduchá: čím nižší plat, tím lepší sociální dumping a tím větší zisk pro zahraniční montovny. A jako dárek dostanou otrokáři ještě zisk vzniklý uměle drženým nízkým kurzem koruny. Pak mi ČNB v roce 2019 vysvětlí, že neoliberálně tunelovaný stát nemá na můj důchod, který jsem si prakticky zajistil prací už za komunistů. Takže se píše rok 2019 a dejme slovo učitelům z Plzeňského kraje (Z lavice do montovny: Děti v Plzni nastupují po 9. třídě do továren).

Podle obou šéfů velkých škol řada rodičů, hlavně v sociálně slabších oblastech jako je tato, nechce děti dále finančně podporovat ve vzdělávání a posílá je rovnou do práce. „Montovny už nepožadují po nových lidech žádné vzdělání. Firmy mají zoufalý nedostatek lidí,“ řekl Svoboda. To potvrdili i personalisté na lednovém veletrhu práce v Plzni, kde sháněli až tisíce lidí.

Výborně, neb se naplnilo proroctví neoliberální exkomunistické vědmy šéfující Hospodářské komoře. Potřebujeme nevzdělané otroky do zahraničních montoven, protože jen tak poroste bohatství jednoho procenta otrokářů. A proto potřebujeme další atomovou elektrárnu, aby ti otrokáři měli (pro ně pochopitelně, ne pro nás) zdroje laciné elektrické energie, protože lidské zdroje tu mají za babku. Ale kde je ten můj důchod… Aha, no přece ve vykradených privátních důchodových fondech, které se zde mají zavést po vzoru USA. A pomalu nám začíná privatizace oborových ZP, pak přijde na řadu VZP (viz náš článek Plíživá privatizace českého zdravotnictví). Vůbec se nedivím skleslým aktivistům, kteří za této situace tlačí na druhou stranu vrat, jak to hezky řekl F. R. Čech ve známém interview, které systematicky maže Youtube.
Vlastenectví, nebo fašismus

A nyní se podívejme, jak žije mladá generace, která bude zajišťovat můj důchod. O tom je recenze filmu Nic jako dřív, pod titulkem Ve Varnsdorfu na šrot aneb pohraniční vyhlídky studentů učňáku.

„Kde se chytnu jako zahradník? To je obor pro debily,“ prohlašuje mladík a budoucí servírka smete matčin údiv, co ji ještě nenaučili: „Jsem na škole ve Varnsdorfu, tak co čekáš?!“ Způsob tamní zábavy pak vystihují dívčí výroky „Jsem úplně na šrot“ či „Zase přišel zfetovanej“.
Nyní je jasné, proč nám stál vlak. Jak správně poznamenal mladý strojvedoucí: „Nemůžeme se těm mladým divit. Dělají jako svině, pak mají pár dní v kuse vánočního volna, potřebují si ožrat držku a narvat se perníkem.“ Po Novém roku musí znovu do korporátního otroctví, v němž mladí pracují od 9. třídy, a od tohoto systému my staří marně čekáme náš důchod. Tato generace je skutečně k politování a není to jen jejich vina, ale je to vina zejména naší generace. Nechali jsme všechno rozkrást a teď, v časech neo-normalizace, máme strach o holé živobytí, tak držíme hubu.
Jel jsem v lokálce kousek od Varnsdorfu před dvěma dny a kvůli podobně zfetovanému a agresivnímu typu musel být na půl hodiny odstaven vlak, čekalo se na záchranku a policajty. Vlak už do Liberce ani nejel, aby neohrozil grafikon místních spojů, takže jsme čekali na další spoj. Podívejme, jakému průmyslu se daří v ČR, viz zpráva německé drogové centrály za rok 2019 o varnách perníku (ZDE).


Nyní je jasné, proč nám stál vlak. Jak správně poznamenal mladý strojvedoucí: „Nemůžeme se těm mladým divit. Dělají jako svině, pak mají pár dní v kuse vánočního volna, potřebují si ožrat držku a narvat se perníkem.“ Po Novém roku musí znovu do korporátního otroctví, v němž mladí pracují od 9. třídy, a od tohoto systému my staří marně čekáme náš důchod. Tato generace je skutečně k politování a není to jen jejich vina, ale je to vina zejména naší generace. Nechali jsme všechno rozkrást a teď, v časech neo-normalizace, máme strach o holé živobytí, tak držíme hubu.
A nyní k politice v časech korporátního otroctví. Bavit se o zdejší levici už opravdu nemá smysl. Hrají si pískovišti, které jim vyčlenilo jedno procento pro Sorošem organizované hrátky. Levice je v Česku skoro mrtvá, ale to prý není důvod k mainstreamové radosti. Viz tento pozoruhodný článek ZDE, v placené části korporátek. Dokonce i v korporátních plátcích se vzdychá po tom, aby nějaká vymiškovaná levice opravdu existovala (Korporátní miškaři a globální kastráti). Neřešme neoliberální ideologický folklór, ale bavme se o nacionálním, vlasteneckém či jiném hnutí na způsob německé AfD. Viz náš článek k jejich volebnímu vítězství (Eroticko-politická psychoanalýza vítězné „Alternativy pro Německo“). Tak soudruzi vlastenci a nacionalisté, budete si muset vybrat mezi neoliberalismem pro zločince, nebo kapitalismem s lidskou tváří. Jinak budete blbí a my chudí, jak to moudře poznamenala paní ekonomka.

Po vytunelované ekonomice, zblblé a zdrogované mládeži, vykradených důchodech a zničeném sociálním státě bude vlastenectví stejně v módě, jako fašismus na Ukrajině, nebo pravicový katolicismus v Česku. Bude třeba nechat pracujícímu lidu nejen jím navařený perník, ale k tomu musí přijít také ideologické opium pro masy. Proto je třeba, aby bývalý exkomunista-generál, nyní pochopitelně placený v NATO, byl naším prezidentem. Šéf hospodářské komory k sobě potřebuje spolehlivého a stejně militantně naladěného kamaráda. Neoliberální souručenství obou exkomunistů má hezký a velmi klasický zvuk. Připomeňme klíčovou schůzku Hitlera s hlavním korporátním fašistou Franzem von Papenem, která proběhla v Kolíně dne 4. 1. 1933. Toto setkání zprostředkoval bankéř Kurt Freiherr von Schröder ve své vile. Tento den a tuto schůzku mnozí historikové považují za datum založení Třetí říše (Prolhat se až ke korporátnímu fašismu).

Oligarchická ukrajinizace Česka nás neodolatelně táhne na Východ. Viz dnešní konflikt na Donbase podporovaný za moje daně skrze vojenské poradce NATO a USA. K zabíjení jiných chudáků je třeba opravdu hodně vlastenectví, a hlavně korporátní fašismus a vykradený stát. Zoufalý otec rodiny prodá volební lístek komukoliv, kdo mu od volebního pultíku slíbí, že zajistí jeho těžce nemocnému dítěti drahou zdravotní péči. A stejně logicky a vlastenecky bude jednat ten zfetovaný mladík z montovny chválené Dlouhým. Toho (tedy ne toho exkomunistu) vyhodí jako prvního v začínající hospodářské krizi, nemá žádné vzdělání a je zvyklý na chlast a drogy. Tento mladý nacionalista se nechá zaplatit jako mlátička v OMONU či v korporátních ochrankách, aby legálně zmrzačil ty občany, kteří v otrokárnách začnou stávkovat. No a pak mu nabídnou, že by mohl jít bojovat za vlast ke Stalingradu, protože tam byl amfetamin už za Hitlera. A co vy, nacionalisté a vlastenci? Budou z vás nakonec sociálně naladění fašisté, jako v Itálii a v Německu ve 30. letech, když začínal Mussolini a Hitlerova NSDAP? Konce tzv. „vlastenectví“ jsou občas horší, než jeho začátky. Tedy, pokud se bude jednat podle hesla výše citované neoliberální ekonomky.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

  • Proč se musí ve vykrádaném Česku zavést bankovní daň
  • Hlavní nepřátelé Česka aneb Jak se kompostuje dolar
  • Horká obchodní válka: USA zadlužené, banksteři beztrestní a Rusové nebezpeční
  • Studená válka a ruský rubl
  • Senioři, bděte! (1. díl)
  • Zisk je kapitalistům jenom svěřen
  • ÚOHS jako svědek rozpadu státní autority
  • Temelín se prostě přežil a …nepřežil (II. část)
  • Jak se mlčky ničí budoucnost země
Jen tak, pro inspiraci…

Jen tak, pro inspiraci…

2. 1. 2020, Ďouba

Křestní koupání

Nejen trollové Nové republiky se mohou pokusit smýt své hříchy ponořením se do ledové vody, nejlépe 19. ledna, na pravoslavný svátek Křest Páně. Také čestní, pravidelní a dobří čtenáři Nové republiky mohou využít tuto příležitost a zocelit tak své zdraví – kdo se prý takto vykoupe, po celý rok nenastydne.

Belyje Stolby, Domodědovo – Moskevská oblast, Glubokij (19. 1. 2019, stačí mrknout na kousek, video trvá 2,5 hodiny!!!):
pokračování

a jinde i se zpěvem, 19. 1. 2019:
Komsomolsk 18. 1. 2019:
Moskva 18. 1. 2019:
Kyrgyzstán, „vodička teploučká“, 19. 1. 2019:
Крещенские купания, крещенское купание – křestní koupání, pravoslavný svátek Křest Páně (19. ledna)

-pro zájemce zasvěcená a přehledná informace o koupání od Martina Dorazína z roku 2017 zde

Pošlete nám foto z vašeho otužileckého pokusu, rádi zveřejníme! 
Doporučení:
-rychle do vody a ještě rychleji do sucha a tepla. Kdo nastydne při Křestním koupání, je bambula!
-v partě je to veselejší a bezpečnější
-datum nemusí být rozhodující

Expedice RUSKO 2019 – první pokračování

Expedice RUSKO 2019 – první pokračování

2. 1. 2020, Jiří Jágr

Termín expedice: 4. 8. – 30. 8. 2019

Moskva


Sobota 10. 8. 2019

Ráno přijíždím do Moskvy. Moskva mě vítá silným deštěm. Vím, že v Sokoľnikách je kemp s možností postavení stanu a to je vše. Do Sokoľníků jezdí metro a z Leningradského nádraží jsou to jen dvě stanice. V Sokoľnikách nikdo neví, kde je kemp. Nakonec mi poradí strážce parku, kterým autobusem jet.  Od zastávky je to ještě 15 minut pěšky. Kemp byl plný Němců a Italů, kteří zde byli se svými karavany. Čekal jsem, že déšť přestane, ale nepřestal. V dešti jsem postavil stan takovou rychlostí, že jsem tomu sám nechtěl věřit. Pak jsem skoro celý zbytek dne prospal. K večeru jsem si šel koupit do hypermarketu Pjatorečka něco k jídlu. Blízko tohoto supermarketu je železniční zastávka vlaku do Moskvy.Autokempink v Moskvě – Sokoľnikách. Teplá voda, čisté toalety a sprchy jsou zde samozřejmostí. Velice ochotný personál na recepci. Je možné si zde postavit stan, ubytovat se v chatkách nebo odstavit karavan.

Neděle 11. 8. 2019

Ráno je slunečné a já vyrážím do Moskvy. Jedu vlakem. Na Komsomolském náměstí  v Moskvě jsou vedle sebe 3 nádraží. Leningradské, Jaroslavské a Kazaňské. Já jsem přijel na Jaroslavské a zastavil se na Kazaňském nádraží, abych zjistil, jak mi jezdí vlaky do Kazaně. Na perónu jsem pozoroval české lokomotivy ČME-3, které slouží k manipulaci vlaků. Lokomotiva, kterou jsem si prohlížel, byla z roku 1990. Byla to jedna z posledních lokomotiv dodaných pražským ČKD do SSSR. Na jiné koleji stála československá elektrická lokomotiva ČS-2K, vyrobena v Plzni, která dotáhla vlak z 1000 km vzdálené Samary.  Vedle ní stála elektrická lokomotiva ČS-7, vyrobená v Plzni.

Lokomotivy ČME-3, vyrobené v ČKD Praha, na Kazaňském nádraží v Moskvě slouží pro přistavování dálkových rychlíků

Až mě zahřálo u srdce vidět tolik československých lokomotiv, které i přes své stáří i nadále poctivě slouží v Rusku. Dá se říci, že jsem hrdý, že pocházím z bývalého Československa, které vyrábělo nejen strojírenské výrobky na světové úrovni. Tyto lokomotivy jezdí jak v sibiřských podmínkách, tak i v tropických oblastech bývalého SSSR.

Cestou do Kremlu jsem se zastavil u Velikého divadla a udělal památný snímek této budovy. Pak jsem se prošel u Kremlu, zastavil jsem se u hrobu neznámého vojína u Kremelské zdi. Na nádvoří Kremlu se stavěla veliká tribuna. Na Lenina čekala ohromná fronta turistů. Podíval jsem se do obchodního domu GUM. Po nábřeží řeky Moskvy jsem došel k mohutné budově Ministerstva obrany. Zašel jsem si do Parku úspěchů národního hospodářství SSSR (VDNCH). Je to veliký výstavný areál. Je zde socha Ciolkovkého – průkopníka raketových motorů. Jsou zde také sochy kosmonautů Gagarina,  Tereškovové a dalších sovětských kosmonautů. Park zdobí nádherné fontány a krásná parková úprava. Každá bývalá sovětská republika má zde svůj pavilón. U prohlídky tohoto areálu nemá cenu spěchat. Překvapilo mě, že park je vzdálen jen několik stanic tramvají od kempu Sokoľniky. Z tohoto parku je krásný výhled na televizní věž Ostankino. 


Velké divadlo v Moskvě. Možné je zde shlédnout činohry, operní a baletní představení.

Moskevský Kreml sloužící mimo jiné i jako oficiální sídlo prezidenta Ruské federace

Pondělí 12. 8. 2019

 

V tento den jsem chodil obdivovat architektonické řešení stanic moskevského metra. Majitel kempu mi doporučil navštívit tyto stanice:

Arbatskaja – jsou zde k vidění překrásné lustry

Ploščaď revolucii – jsou zde k vidění sochy

Kievskaja – krásné mozaiky

Majakovskaja – krásně architektonicky řešená stanice

Komsomolskaja – Leninova socha, krásné lustry a architektonické řešení stanice. Zde jsem potkal skupinu turistů ze Srílanky.  Jako skupina se na této stanici fotografovali a nějak se neuměli dohodnout kdo kde bude stát. Nedalo mi to a na památku jsem si je vyfotil. 


Moskevské metro – stanice Komsomolskaja.

Po návštěvě stanic jsem se šel podívat na budovu Lomonosovovy univerzity. Tato stavba mě svojí krásou ohromila. Něco tak nádherného jsem viděl poprvé v životě. Před universitou je park se sochou Lomonosovova. Na cestě do Sokolniků mě v metru oslovila pokladní co prodávala jízdenky na metro. Ihned poznala že jsem Čech. Paní pokladní mi sdělila, že roky učila v Praze ruský jazyk. Bylo to neuvěřitelně krásné setkání. 

Lomonosovova univerzita v Moskvě, v popředí socha Michaila Vasilijeviče Lomonosovova. Kousek od univerzity je stanice metra Universitet.

Úterý 13. 8. 2019

 

V tento den jsem vyrazil na Arbat. Je to obchodní ulice – obchod vedle obchodu. Po skončení prohlídky Arbatu jsem zamířil k úřadu pana Lavrova – ministra zahraničí Ruské federace. Stejně tak, jako Lomonosovova universita je i tato stavba mohutná.  Od Ministerstva zahraničních věcí jsem kráčel k nové a velice moderní mrakodrapové výstavbě, která mi připomínala mrakodrapy ve Frankfurtu. Kromě kanceláří jsou zde i veliká obchodní centra, ve kterých nakupuje hromada lidí. I tato centra, kromě množství různého zboží, září čistotou. Svojí kvalitou se klidně mohou srovnávat se zahnívajícím Západem.  Večer jsem se stavil na Kazaňském nádraží, kde jsem si koupil jízdenku – platzkartu na noční vlak do Kazaně. Na nádraží jsem obdivoval patrové vagóny u vlaku směrujícího do Kazaně. V těchto patrových vozech byly pouze kupé a ne platzkarty.

Moskvy city. Jsou zde obchody, byty, kanceláře a prostor pro zábavu. Doporučuji tento komplex navštívit. V blízkosti je stanice metra.

Středa 14. 8. 2019

V tento den balím stan a odjíždím nočním vlakem do Kazaně. Odpoledne se procházím po nábřeží řeky Moskva v oblasti Lužniků. Kromě toho zavítám blíže ke stadiónu Lužniky. Před stadiónem se nachází krásný park s fontánou. Procházku si doslova vychutnávám. Večer nasedám do vlaku směr Kazaň. Cestuji v novém vagónu s uspořádáním platzkarta. Lehátko mám na boku nahoře. Krátce po odjezdu vlaku jsem zalehl a vzbudil se příští den před Kazaní. Ve vagónu byla fungující klimatizace a vynikající vlakový personál.Do Kazaně jsem cestoval nočním rychlíkem a to ve vagónu 3. třídy (platzkartnyj). Vagón byl čistý, klimatizovaný a ke všemu i s ochotným personálem.  V každém platzkartném vagónu je samovar s teplou vodou. 

Park úspěchů Národního hospodářství SSSR (VDNCH).  V případě, že se budete chtít podívat do tohoto parku, stačí se zeptat na VDNCH (na toto slyší obyvatelé Moskvy).

Pokračování