Otec pojmenoval svého syna Donald Trump. Doufá, že mu jméno přinese úspěch a štěstí

Otec pojmenoval svého syna Donald Trump. Doufá, že mu jméno přinese úspěch a štěstí

KÁBUL Už v lůně své matky byl Donald Trump nezvykle citlivý. Během nocí, kdy jeho matku trápily starosti, začal být neklidný, převracel se a kopal. A pak, během jednoho deštivého podzimního odpoledne ve vesnici, kterou tvoří asi 200 domů z vepřovic, přišel čas, aby se narodil. V okolí nejsou ani zdravotní sestry ani porodní asistentky, a tak přišla na pomoc sousedova manželka. Novorozenec byl klidný a měl světlé vlásky, napsal list The New York Times.

Nejedná se však o příbuzného amerického prezidenta Donalda J. Trumpa, syna Mary a Freda Trumpových. Jde o třetího potomka Džamily a Sajída Asadulláhových, který se narodil v okrsku Šáhristán v afghánské provincii Dajkondí třetího září 2016 – zhruba v době, kdy se jeho americký jmenovec připravoval na první předvolební diskusi poté, co získal republikánskou nominaci.

Afghánský Donald Trump dostal své jméno, protože jeho otec nesmírně obdivuje amerického magnáta Donalda Trumpa. Asadulláh pochází z chudé zemědělské rodiny, která se živí pěstováním mandlí. Vystudoval ale vysokou školu, četl Trumpovy knihy a sledoval ho v televizi, kterou si rodina pouštěla díky solárním panelům, jež ve vesnici nechala nainstalovat jedna humanitární organizace.

Asadulláh doufal, že pojmenováním synka po realitním magnátovi a slavné televizní osobnosti na něj přenese část Trumpova štěstí a úspěchu. Naděje na přívětivou tvář štěstěny se ale zatím nenaplnily. Rozhodnutí dát dítěti nemuslimské jméno rozzuřilo Asadulláhovy příbuzné natolik, že s nimi rodina dál nemohla žít ve své vesnici v provincii Dajkondí a raději se přestěhovala do pronájmu v Kábulu.

„Četl jsem Trumpovy knihy,“ řekl novinářům Asadulláh, zatímco si malý Donald Trump na jeho klíně hrál s otcovým mobilním telefonem. „Četl jsem jeho knihu ‚Jak zbohatnout‘. Taky jsem četl o jeho životě, jak postavil Trump Tower, jak se stal vůdcem strany. Pochopil jsem, že je to tvrdě pracující člověk. A myslel jsem si, že když syna pojmenuju Donald Trump, tak to ovlivní jeho osobnost, jeho chování.“ A podoba novorozence jeho přesvědčení jen posílila. „Když se narodil, měl úplně blond vlasy, stejně jako má Donald Trump. Když jsem je uviděl, pomyslel jsem si: ‚Dám mu jméno Trump‘,“ vypráví.

Jméno novorozence se podle tradice vybírá až šestý den po narození, což odpovídá době, kdy je matka s dítětem z porodnice doma. Při výběru jména mají navíc hlavní slovo prarodiče.  Asadulláh chtěl tento zvyk porušit, ale obával se to říct rodině. Manželka Džamila však byla na jeho straně. Když se Asadulláhovo rozhodnutí dostalo na veřejnost, rodina ho nejprve zesměšňovala. Pak se posměšky změnily na hněv.

„Když jsem pojmenoval syna Donald Trump, neměli radost. Říkali mi: ‚Jak jsi mohl vybrat pro syna jméno nevěřícího člověka?‘ A pak už vztahy s mou rodinou nebyly dobré,“ dodal. „Můj otec je velmi zlostný člověk. Když mi řekl, že nesnese, že synovi říkám Donald Trump, odjeli jsme z vesnice a přestěhovali se do Kábulu.“ 

Příběh malého Donalda Trumpa, kterému je nyní rok a půl, rodina udržela v soukromí. Ale nedávno začal po sociálních sítích kolovat chlapcův rodný list. Podle Asadulláha ho na internet dali bez jeho svolení zaměstnanci matričního úřadu, kteří se k němu prý chovali velmi neuctivě. Dokonce mu hrozili, že na něj poštvou afghánskou rozvědku – jen proto, že dal dítěti jméno Donald Trump.

„Když jsem tam přišel, uviděli zaměstnanci matriky synovo jméno a říkali: ‚Co to má být? Donald Trump?‘ A já odpověděl: ‚Ano, je v tom nějaký problém?‘ Posměšně se na mě ušklíbali a říkali: ‚To je ale nevzdělaný člověk, pojmenoval svého syna Donald Trump.‘ Řekl jsem jim, že do toho jim nic není, že mají jen potvrdit synovu totožnost.“

Kritici tvrdí, že Asadulláh pojmenoval syna po americkém prezidentovi jen proto, aby upoutal pozornost a mohl v zahraničí požádat o azyl. To on ale odmítá a tvrdí, že nikdy nechtěl, aby se jméno jeho syna přetřásalo na veřejnosti.

Hazardu při shánění léků se nestačím divit, divé se lékárnice

Hazardu při shánění léků se nestačím divit, divé se lékárnice

Když si léky, které jsou pouze na předpis, kupujete bez receptu na internetu, riskujete, protože není jasné, co v nich je, říká Irena Kiliková, vedoucí lékárnice lékárny v Hornické poliklinice v Ostravě.

LN Lidé hledají léčebné postupy i léky na internetu. Je to rozumné?
Podle zákona o léčivech je možné zásilkovou službou dodat pouze takové léčivé přípravky, které nejsou vázány na lékařský předpis, jsou tedy volně prodejné. Zároveň se samozřejmě velmi rozšířil zásilkový prodej různých doplňků stravy, které ovšem nemůžeme nazývat léky. Pokud si tedy můžete u někoho na internetu koupit léky, které nejsou volně prodejné, vystavujete se samozřejmě zdravotnímu riziku, protože se s největší pravděpodobností jedná o nelegální prodej. Zásilkový výdej léčiv může zajišťovat pouze provozovatel lékárny. Z toho je jasné, že vždy musí existovat vazba e-shopu na „kamennou lékárnu“. A jsem přesvědčená, že z tohoto e-shopu nezískáte léky vázané na recept.

LN Máte zkušenosti ze své lékárny s online prodejem medikamentů? Jaká mají lidé přání?
Z vlastní lékárny zkušenosti nemám, ale je všeobecně známo, že hlavní zájem mají spotřebitelé o doplňky stravy například na hubnutí, růst svalové hmoty, dále kosmetiku, dětskou výživu a péči. Volně prodejné registrované léčivé přípravky jsou spíše doplňkem nákupu. Všechny jsou většinou na e-shopu levnější, což bývá nejčastější důvod nákupu.

LN V „lécích“ z internetu mají být účinné látky, jako amninotadafil, homosildenafil, xanthontfrafil, sibutramin. Co jsou zač?
Jsou to takzvané nedeklarované látky. Přípravek, který je obsahuje, neprochází klasickým procesem registrace a kontrolou bezpečnosti. Na černém trhu je největší zájem o přípravky na podporu potence, hubnutí, o anabolika, antidepresiva. Proto ty výše uvedené látky, které jsou velmi podobné registrovaným léčivům, a tím vzbuzují větší důvěru spotřebitele.

LN Asi je to různé, ale co s námi může udělat braní prášků z internetu třeba i v interakci s jinými léčivy?
Tady klidně můžeme paušalizovat: riskujete výrazné poškození svého zdraví, protože vlastně není jasné, co jste požil. A když při jakýchkoli potížích navíc ještě lékaři zatajíte, že jste něco takového snědl, ani on nemůže případně rychle a cíleně zasáhnout. Takže pokud se už rozhodnete riskovat a objednávat „léky“ na internetu, je nutné při jakýchkoli potížích informovat lékaře o tom, co jste si vzal. Nejlépe je ukázat mu obal daného přípravku.

LN Ovšem počet lidí kupujících léky na webu stále roste…
Z pohledu farmaceuta se nestačím divit lidem, kteří jsou schopni takto nezodpovědně hazardovat se svým zdravím. Ale těmto experimentům nezabráníme. Takže na nás i dalších odbornících je hlavně osvěta a vysvětlování, že varování, kterými neustále spotřebitele „obtěžujeme“, jsou opravdu v zájmu jejich zdraví.

LN Setkala jste se při své praxi v lékárně s lidmi, kteří se „samoléčí“ po internetu a nechtějí si nechat poradit?
Samozřejmě. Pokud se člověk „samoléčí“ doma a po internetu, tak do lékárny nebo k lékaři dojde v době, kdy se buď samoléčba nedaří, nebo se objeví nějaké vedlejší nebo nežádoucí účinky. V tuto chvíli se už dá s tímto člověkem diskutovat a probrat následky jeho samoléčby. Většinou si totiž uvědomí, že v našem zájmu je opravdu jeho zdraví.

LN Je těžké tyto pacienty přesvědčit, aby se nechovali podle internetových rad?
Rady na internetu dokážou být velmi přesvědčivé. Všechno je „bezpečné“, účinky „ověřené“, pomohlo to spoustě osob, těch děkovných dopisů… Nedivím se, že člověk řešící nějaký zdravotní problém tomuto mámení podlehne a má tendenci daný přípravek vyzkoušet. Takže ano, je hodně těžké vysvětlit jim, že většina z toho, co o těch zázracích čtou, není pravda.

LN Jaká je cesta k tomu, aby lidé důvěřovali víc odborníkovi než webu?
Určitě je to každodenní osvěta pokud možno každým jednotlivým odborným pracovníkem ve zdravotnictví, který by měl pacienta přesvědčit, že naší prioritou je péče o zdraví nemocného. Lékárníci jsou často prezentováni jako obchodníci, jejichž jediným zájmem je zisk, ve společnosti se vytrácí povědomí, že lékárenství je vlastně zdravotní služba. Každý farmaceut je přitom vzdělaný odborník, který má přehled téměř o všech registrovaných lécích. Takže je naprosto nepochopitelné, že lidé víc věří anonymním webům se zavádějícími informacemi. Zde vidím naše silné rezervy.

Zeptali jsme se vědců: Mohou spolu rostliny komunikovat na dálku?

Zeptali jsme se vědců: Mohou spolu rostliny komunikovat na dálku?

Mohou spolu rostliny komunikovat na dálku? Jak se okolní stromy dozví, že jeden z nich okusuje například žirafa? Rostliny se opravdu dorozumívají na dálku a není to jen záležitost stromů, které okusuje žirafa. Na otázku odpověděla doc. RNDr. Fatima Cvrčková, Dr., z Katedry experimentální biologie rostlin Přírodovědecké fakulty UK.

Varovné signály v podobě těkavých látek, z nichž nejlépe prozkoumaný je metyljasmonát, do vzduchu po poranění vysílá převážná většina rostlin – třeba i naše domácí jabloň, když její listy napadnou housenky běláska ovocného. Hned jak se vylíhnou a začnou okusovat první list, mechanické poranění a látky z housenčích slin v listu vyvolají obrannou reakci.

Její součástí je nejen vytváření např. fenolických látek (které činí list hůře stravitelným) a nabuzení imunity proti houbám a bakterím (které by mohly snadno do poraněného listu vstoupit), ale také produkce metyljasmonátu. Ten z listu uniká, sousední listy jej vnímají – a zařídí se podle toho spuštěním stejné reakce, takže než k nim housenka doputuje, jsou už na ni připraveny. Metyljasmonítový signál se vzduchem nese daleko a reagují na něj i rostliny jiných druhů. Dá se tedy říci, že velký kus háje či louky ví, že se někde v okolí pase kráva (popřípadě žirafa).

To, že poraněná rostlina velkoryse sdílí poplašný signál s kýmkoli včetně přímých ekologických konkurentů, pro některé evoluční biology může představovat teoretický problém. Proč se rostlina namáhá s vysíláním poplachu pro své okolí, když by pro ni bylo výhodnější používat signály jdoucí jejím tělem (jako třeba náš adrenalin), které nelze snadno „odposlouchávat“?

Housenka běláska ovocného

Možné vysvětlení je, že signál putující vzduchem není závislý na celistvosti těla (vysílá ho i čerstvě ulomená větev, kterou někdo na zemi okusuje), a navíc se například mezi dvěma sousedícími letorosty v koruně stromu přenáší na kratší vzdálenost a rychleji, než kdyby běžel přes kmen. Před sousedy poplach tajit netřeba: ono to s tím neustálým bojem o přežití v přírodě totiž zjevně není zas až tak horké.

SOUTĚŽ: Vyhrajte granule Beyond Simply 9 pro svého pejska

SOUTĚŽ: Vyhrajte granule Beyond Simply 9 pro svého pejska

Vhodná strava zajistí vašim čtyřnohým miláčkům správný vývoj a je také klíčovým faktorem pro jejich kvalitní a dlouhý život. Stejně jako lidská strava by měla obsahovat správný poměr výživných látek, především bílkovin, tuků, sacharidů, minerálů a vitamínů.

U lidí je dnes běžné, že vyžadují produkty, které nic neskrývají a je tak hned na první pohled jasné, z jakých jsou surovin. Tento trend se přelévá také do výživy domácích mazlíčků. Nová krmiva řady Beyond Simply 9 jsou určena pro náročné majitele, kteří chtějí svým psům dopřát vyváženou stravu z přírodních surovin.

O co se hraje?

  • 2 x Beyond Pienso Simply 9 Dog Salmon 
  • 4 x Purina Beyond Simply 9 Lamb & Whole Barley
Beyond Pienso Simply 9 Dog Salmon
Purina Beyond Simply 9 Lamb & Whole Barley

A jak je je vyhrát? Stačí odpovědět na jednoduchou o otázku. Kolik druhů krmiv najdete v nové řadě Beyond Simply 9? Své odpovědi posílejte do neděle 18. března. 

Dostupný supermateriál? Dřevo ještě pevnější než ocel

Dostupný supermateriál? Dřevo ještě pevnější než ocel

Jednoduchá a levná technologie promění dřevo v supermateriál, který svými mechanickými vlastnostmi a odolností zastíní ocel či titanové slitiny.

Dřevo dnes vyklízí pozice a ustupuje odolnějším kovům, plastůmči kompozitům. Jejich výroba však přináší podstatně větší zátěž pro životní prostředí. I proto se vědci snaží „zahustit“ strukturu přírodního materiálu a zvýšit tak jeho pevnost a odolnost. Jenže dřevo se těmto snahám zarputile vzpírá a vylepšené vlastnosti především za vlhka rychle ztrácí.

Překližka zastaví vystřelený projektil

Tým vedený materiálovým inženýrem Liangbingem Huem z Marylandské univerzity v USA nyní přichází s revoluční recepturou, která promění obyčejné dřevo v hmotu s udivující pevností. Hu a jeho spolupracovníci vařili různé druhy dřeva včetně dubového po několik hodin v roztoku hydroxidu sodného a siřičitanu sodného. Podobně se zpracovává dřevo na buničinu při výrobě papíru. Ze tří základních komponent dřeva se tímto postupem částečně odstraní lignin a hemicelulóza. Třetí složka, celulóza, zůstává ve dřevě bez valných změn.

Ani druhá fáze nevyžaduje nijak převratnou technologii. Dřevo se lisuje celý den při teplotě kolem 100 °C. Buněčné stěny v dřevě se přitom zbortí a v celulózových vláknech nanometrové síly dojde k chemické reakci, která je navzájem propojí. Pevnost dřeva díky tomu prudce vzroste.

Hu a jeho spolupracovníci stlačili dřevo na pětinu jeho původní tloušťky. Hustota materiálu přitom narostla na trojnásobek. Síla potřebná k roztržení nového materiálu vzrostla více než jedenáctkrát. Dvacetkrát se zvýšil odpor, který je třeba překonat pro jeho ohnutí, a odolnost ke stlačení vylétla dokonce na padesátinásobek. Zpevněné dřevo je také tvrdší. Jeho povrch lépe odolává poškrábání i silným úderům.

Výroba superpevného dřeva

Za velmi důležité považují experti vysokou odolnost zpevněného dřeva vůči vodě. Když vystavili nový materiál v laboratoři na pět dní extrémně vlhkému vzduchu, zvětšil se objem desky o méně než desetinu. K dokonalé ochraně před průnikem vlhkosti stačilo opatřit zpevněné dřevo jedinou vrstvou nátěru.

Možnosti nového materiálu demonstroval Hu na překližce vyrobené z pěti vrstev tvrzeného dřeva. Materiál o tloušťce tří milimetrů zastavil ocelový projektil o hmotnosti 46 gramů, letící rychlostí 30 metrů za sekundu. Kevlar, tradičně používaný pro výrobu neprůstřelných vest, je sice o něco „neprůstřelnější“, ale stojí dvacetkrát víc než zpevněné dřevo.

Materiál pro automobily?

Technologie, kterou Huův tým popsal ve studii zveřejněné předním vědeckým časopisem Nature, nabízí radikální inovace řadě průmyslových odvětví. Dnes jsou konstruktéři i designéři při využívání dřeva omezeni tím, co tento materiál snese. V blízké budoucnosti by ale mohli materiáloví inženýři dodávat dřevu vlastnosti šité na míru specifickým nárokům konstrukce a designu.

Ke dřevu by se mohli vrátit například výrobci automobilů. Současný tlak na snížení spotřeby a emisí nutí automobilky k radikálnímu snižování hmotnosti vozů. Dosud běžně používanou ocel nahrazují slitiny hliníku nebo kompozity z uhlíkových vláken. Lehčí materiály bývají ale výrazně dražší a jejich nasazení zvyšuje ceny automobilů. Zákazníci sice ušetří na pohonných hmotách, ale zároveň sahají hlouběji do kapes při koupi nových aut. Nakonec nemusí být úsporný vůz pro zákazníka výhodný. Oproti uhlíkovým kompozitům má zpevněné dřevo i tu výhodu, že se při spojování dílů obejde bez drahých lepidel, která silně komplikují recyklaci kompozitů, a někdy ji dokonce zcela znemožní. Zatím není úplně jasné, jak snadno se podaří technologii převést z laboratorních měřítek do podmínek velkovýroby a nakolik bude možné celou proceduru při práci s velkým objemem dřeva urychlit. Dnes zabere zpevnění desky o rozměrech větší knihy desítky hodin. Někteří experti ale vidí prostor pro zjednodušení. Jsou například přesvědčeni, že velký tlak a teplota zpevní dřevo i bez předchozího snížení obsahu ligninu a hemicelulózy. Další sázejí na to, že zvýšení odolnosti přinese napouštění dřeva syntetickými pryskyřicemi.

Úplně nové možnosti

Zpevnění na neprůstřelný materiál není jediný trik, který dnešní materiáloví inženýři s dřevem podnikají. Švédští vědci vyvíjejí průhledné dřevo. Podobně jako Hu nejprve zbaví dřevní hmotu ligninové složky, protože právě té vděčí dřevo za své hnědé zabarvení. Tým Larse Berglunda ze stockholmského Královského technologického institutu napouští dřevo zbavené ligninumetylmetakrylátem, známějším pod lidovým názvem plexisklo. Oba materiály – dřevo bez ligninu a plexisklo – mají stejný index lomu světla, a proto vytvoří opticky jednolitou hmotu. Výsledkem je čirý materiál, který Berglund plánuje ověřit při výrobě oken.

Další zajímavou metamorfózu provedli američtí vědci z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře s kůrou stromu sakury ozdobné. Ta se chemickým složením podobá korku, ale díky vnitřní vláknité struktuře vyniká vysokou pevností. Po vystavení účinkům polyetylenglykolu se mění kůra na pružnou hmotu podobnou gumě. Lze ji bez poškození natáhnout na dvojnásobek původní délky. Jakmile tah povolí, vrátí se „gumové dřevo“ opět do původního tvaru. Detailní pohled na kůru ukázal, že v přirozeném stavu jsou v ní vlákna celulózy napnutá do krajnosti. Polyetylenglykol je uvolní a dovolí jim zaujmout přirozenou konformaci. Původní pružnost jim však nesebere.

Nejšťastnější zemí světa je Finsko, sesadilo Norsko na druhé místo

Nejšťastnější zemí světa je Finsko, sesadilo Norsko na druhé místo

HELSINKY Nejšťastnější zemí na světě je Finsko. Podle agentury AP to uvádí zpráva, kterou každoročně vypracovává agentura OSN. V hodnocení 156 zemí na základě takzvaného indexu štěstí Finové odsunuli na druhé místo Norsko, které zvítězilo loni. Zpráva letos poprvé brala v úvahu také to, jak se v jednotlivých zemích daří imigrantům.

Spokojenost přistěhovalců se posuzovala ve 117 hodnocených zemích. Další hlediska, podle nichž se ve zprávě agentury OSN pro řešení v oblasti udržitelného rozvoje (SDSN) posuzuje míra štěstí, jsou kupříkladu průměrná délka života, sociální podpora, HDP, míra korupce, bezpečnost či svoboda rozhodování.

Od zveřejnění první zprávy vévodí žebříčku „šťastných zemí“ severské státy. Letos se za prvním Finskem a druhým Norskem umístily Dánsko, Island, Švýcarsko, Nizozemsko, Kanada, Nový Zéland, Švédsko a Austrálie.

Městečko Reine

Ekonom John Helliwell, emeritní profesor Univerzity Britské Kolumbie, který se podílel na vypracování zprávy, upozornil na to, že prvních deset zemí mělo nejvyšší skóre nejen v celkovém štěstí občanů, ale i ve spokojenosti imigrantů.

„Nejzajímavějším zjištěním je nápadný soulad ve štěstí imigrantů a těch, kteří se v dané zemi narodili,“ řekl Helliwell. „Migranti, kteří se přistěhují do šťastnějších zemí, z toho těží, zatímco migranti, kteří se přestěhují do méně šťastných zemí, ztrácejí,“ dodal Helliwell. Podle něj je pocit štěstí ve společnosti zřejmě nakažlivý.

Ve Finsku, které má 5,5 milionu obyvatel, žije 300.000 cizinců a obyvatel s cizími kořeny. Nejvíce imigrantů je ve Finsku z jiných evropských zemí, jsou zde ale také komunity Afghánců, Číňanů, Iráčanů či Somálců.

Osobní svoboda a sopciální zabezpečení

Spojené státy spadly z loňského 14. místa na 18. pozici. Zpráva uvádí pro tento pokles několik důvodů: „USA zažívají krizi veřejného zdraví, která zahrnuje epidemii obezity, závislost na opiátech a depresivní poruchy.“ Dokument poukazuje také na to, že společensko-politický systém ve Spojených státech vytváří ve srovnání s jinými podobně bohatými zeměmi větší nerovnosti v příjmech, což je jeden z hlavních faktorů, jež přispívají k nespokojenosti občanů. Kromě toho prý v USA klesá „důvěra, velkorysost a sociální podpora“.

Výkonný předseda Institutu pro výzkum štěstí Meik Wiking uvedl, že pětice severských zemí, která se spolehlivě na žebříčku umísťuje na předních příčkách, dokáže poskytnout svým obyvatelům jak dostatečnou míru osobní svobody, tak sociální zabezpečení, což jsou výhody překonávající i skutečnost, že občané těchto zemí musejí platit „jedny z nejvyšších daní na světě“. „Stručně řečeno, severské země umějí dobře přeměnit bohatství v blahobyt,“ podotýká Wiking.