Čekal jsem vyvracení údajných nepravd a lží z PL, ale došlo jen na veganství a homosexualitu. Petr Žantovský se nestačí divit, komu udělal Rosí v ČT bezplatnou reklamu

Moc politického, přesněji řečeno volebního alibismu, který se ve vší nahotě ukázal kolem volby Donalda Trumpa prezidentem USA, konečně naplno dorazila i k nám. „Spočívá v tom, že se ve volbách neúspěšný pretendent na nějakou funkci začne vymlouvat na nějaké cizí elementy, které způsobily jeho neúspěch. Dnes jsou v módě konspirační teorie o tom, že veškeré volby v tzv. demokratickém světě jsou deformovány a manipulovány nějakými nejasně definovanými hackery, údajně napojenými na Kreml. Takže fakt, že Hillary Clintonová nepřesvědčila většinu potřebnou ke vstupu do Bílého domu, zavinili počítačoví komsomolci v Putinově žoldu. Je nepochybné, že titíž ‚ajťáci‘ mají na svědomí brexit, volební vzestup AfD v Německu a Svobodných v Rakousku,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz s neskrývanou ironií Petr Žantovský.

Předpokládá, že z této teze zřejmě vyšel jeden z hlavních favoritů blížící se přímé volby hlavy státu. „Prezidentský kandidát Jiří Drahoš pár dnů před podáním demise vlády navštívil – tehdy ještě premiéra – Bohuslava Sobotku, aby se s ním podělil o svou starost, zda nebudou též české prezidentské volby kořistí stejných virtuálních útočníků. Protože známe dosavadní politiku a rétoriku odcházejícího předsedy vlády, dá se odhadnout, že si porozuměli. To za Sobotky přece vzniklo ‚ministerstvo pravdy‘, jak se přezdívá onomu – prý nikoli cenzurnímu – odboru Ministerstva vnitra, nazývanému Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Paranoidní politika socialistů je však odvozená od paranoidní politiky EU, která dala před víc než dvěma lety pokyn, aby jednotlivé země budovaly podobné úřady ke sledování nežádoucí – zejména – webové komunikace svých obyvatel, od zpravodajských portálů přes blogy až po sociální sítě,“ připomíná mediální analytik.

Prezidentský kandidát svléká gatě již mnoho mil před brodem

Přemítá nad tím, co nám Jiří Drahoš návštěvou u dosluhujícího premiéra Bohuslava Sobotky vlastně vzkazuje. „Předně: že je dobrý a roduvěrný Evropan, či spíše europoidní unionista. Že si osvojil konspirační rétoriku bruselské vrchnosti, která v každém koutě vidí Putina a jeho pohůnky a z každé své prohry viní Kreml, čímž poněkud připomíná bolševické vlády po druhé světové válce. Cožpak to opravdu ani trochu nepřipomíná kampaň s ‚americkým broukem‘? Pro nepamětníky: neúroda počátkem padesátých let byla oficiální propagandou vykládána jako důsledek faktu, že k nám američtí špioni masově vysazovali mandelinku bramborovou. Čímž byl nalezen společný nepřítel a usměrněna kolektivní obranná a odvetná aktivita lidu, který s americkým broukem po komsomolsku zatočil,“ přibližuje tehdejší atmosféru Petr Žantovský.

„Tak nějak podobně lze dnes vidět občana Jandu, neplést prosím s rockovým kytaristou, který nám předkládá k uvěření stejně ubohoučké pohádky o ‚ruských švábech‘. Tentokrát ale nejde o speciální druh hmyzu, nýbrž metaforické označení třídního nepřítele, jenž usiluje nahradit pravdu a lásku lží a nenávistí. Tak v téhle řadě je tedy pan Drahoš. Což je prima. Aspoň víme, koho v něm případně volíme hlavou státu,“ upozorňuje mediální odborník. Druhé poselství ze setkání s Bohuslavem Sobotkou vidí v tom, že se Jiří Drahoš – možná opodstatněně, kdo ví? – bojí prohry. „A proto svléká gatě již mnoho mil před brodem. A hlavně se sichruje. Když nevyhraje, nemůže za to absence jeho názorů nebo schopnosti je zaujímat a přesvědčivě vyslovovat, nýbrž americký brouk – pardon, kremelský šváb. I to je srozumitelné poselství voličům, že?“ nepochybuje Petr Žantovský.

Jsme obklopeni armádou nepřátel pravdy, lásky a Drahoše

Za „pěkné“ považuje, že pro ten případ má Jiří Drahoš už nyní na svém webu instalován soupis „švábů“, nikoli nepodobný soupisům sestavovaným dalšími bojovníky a bojovnicemi proti lži a nenávisti, jako jsou Jakub Janda, Sabina Slonková a další. „Když se na ten seznam podíváte, dojdete k závěru, že pan Drahoš zatím této věci příliš nerozumí, nebo má mizerné poradce. V seznamu jsou splácané naprosto nesourodé subjekty od prokazatelně a transparentně státních propagandistických webů, jako je ruský Sputnik.cz, přes dobrovolnické ‚maloweby‘ typu Nová republika, občanskou aktivitu Ivana Davida, seriózní informační portál První zprávy.cz, privátní a programově subjektivní blogy typu Rukojmí Břetislava Olšera až, jak jinak, po dnes již velkoryse fungující politický server Parlamentní listy,“ vybírá mediální analytik z pestrého seznamu „škodné“ nahlíženo očima Jiřího Drahoše.

Pozastavuje se nad tím, jak si prezidentský kandidát při jeho sestavování počínal. „K těm zmíněným přilepil poněkud legrační weby typu Antiilluminati, Osud.cz či Prvopodstata.cz, kde se objevují rubriky jako Dutá země, Kruhy v obilí, Smaragdové desky a další., jejichž prokremelský postoj lze asi jen těžko prokázat, tím méně negativní vliv na volební příležitosti pana Drahoše. To samozřejmě není projev nějakého amatérismu, to je velmi promyšlená taktika, smíchat dohromady hrušky a hřebíky a vytvořit dojem, že jsme obklopeni nekonečnou armádou nepřátel pravdy, lásky a pana Drahoše. Nicméně tato taktika byla už použita mnohými mnohdy, a vesměs vedla k obecnému posměchu a volební prohře. Zřejmě se pan Drahoš chystá jít právě touto cestou. Inu, bon voyage!“ přeje Petr Žantovský.

V estrádním Newsroomu ČT24 došlo na bezplatné píárko

Na podobnou strunku si podle něj zahráli také v čím dál komičtějším estrádním programu České televize Newsroom ČT24. „V tom zatím posledním vydání o uplynulé neděli mimo jiné zaznamenání hodné výrony mysli pana Rosího udělal pořad – jistě bezplatné – píárko jakémusi, asi ochotnickému, divadelnímu souboru a jeho představení Městečko Fake News. Oč jde? Jakási slečna, či paní Jandáčková, prezentovaná jako režisérka toho díla, nám sdělila, že motivací k dílu byl pocit její ´bezmoci´ proti tomu přívalu propagandy a fake news, kterými zaplňuje náš životní prostor řada zdrojů – neopomněla jmenovitě opět označit Parlamentní listy. Jeden by tedy očekával, že představení se bude dále zabývat vyvracením nepravd a propagandistických úletů, jichž se PL.cz dopustily,“ podotýká mediální odborník.

Přiznává, že čekal nějakou parodii na poklesky politiků. „Třeba jako bylo kdysi skečové dílko Ivy Klestilové Standa má problém o tehdy ještě žijícím Grossovi, Zemanovi a dalších nebo neméně adresné dílo divadla Rubín Blonďatá bestie o dobové kauze tehdejší poslankyně Kristýně Kočí z Věcí veřejných, jak kopuluje na sněmovním stole s výše postaveným poslancem jiné koaliční strany. To by se možná dalo pochopit. Kdyby paní, či slečna Jandáčková po pravdě vytáhla nepravdy či polopravdy z textů o politice, a ty pak podrobila kritice, bylo by to třeba jen přivítat, protože faktografické samoočistě ve všech druzích není nikdy dosti. Jaké však bylo mé překvapení, když se v odvysílaných fragmentech té hry mluvilo o škodlivosti veganství či homosexuality a podobných, politice dosti vzdálených tématech,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

ČT se dostala do konfliktu s ustanoveními etického kodexu

Ale že by se moderátor pořadu Luboš Rosí zeptal, kde že jsou ukázány ty lži z dílny PL.cz, to snad nikdo ani nečekal. „Tak lze snad jen dodat, že se touto nedlouhou, leč vydatnou reportáží tým Newsroomu a s ním i celá Česká televize dostaly do konfliktu asi s pěti základními ustanoveními etického kodexu Syndikátu novinářů i vlastní ČT. Jmenuji aspoň jeden. Kromě neověřených a nepravdivých sdělení, skryté reklamy a zjevné jednostrannosti zde vidím pochybení nejzásadnější. Někdo tu z obrazovky osočuje nějaký subjekt – zde ParlamentníListy.cz – z toho, že šíří lži, ale pořad, zvaný publicistický, nedá osočené straně prostor k vyjádření, To pak není publicistika, ba ani žurnalistika. To je prostě sprosté pomlouvání. A jako obvykle dodávám: za naše peníze!“ poukazuje mediální analytik na to, kdo osazenstvo Kavčích hor živí.

Pro poslední téma si vybral rozhodnutí Evropské komise, která ve čtvrtek poslala Česko, Polsko a Maďarsko k unijnímu soudu kvůli jejich odmítání programu přerozdělování žadatelů o azyl podle kvót. „Podle jejích představitelů může dodatečná změna přístupu těchto zemí k problému věc vyřešit. U českých politiků rozhodnutí vyvolalo odmítavé reakce. Budapešť a Varšava daly najevo, že budou dál obhajovat své odmítavé stanovisko k přerozdělování uprchlíků. Česko, Polsko a Maďarsko podle komise dál neplní své povinnosti plynoucí z programu jednorázového přerozdělování žadatelů o azyl v rámci Evropské unie přesto, že soud EU na počátku září potvrdil jeho platnost. Komise považuje odpovědi tří zemí na své poslední stanovisko za neuspokojivé, navíc jí vadí, že ani nijak nenaznačily, že se na věci chtějí začít podílet,“ rekapituluje Petr Žantovský.

Brusel jako by se snažil pád důvěry v evropské instituce urychlit

Zastavuje se u toho, že se proti tomuto rozhodnutí postavili politici napříč spektrem – Andrej Babiš, Petr Fiala, Ondřej Benešík či Tomio Okamura. „To je velice důležitý signál. Znamená totiž, že v opravdu podstatných věcech dokáže být naše scéna navzdory jiným nesouladům relativně jednotná. A také racionální. Jediným výsledkem podobných silových opatření z Bruselu bude totiž logicky jen a jen stále nižší důvěra ve smysl tohoto způsobu evropské integrace. Důvěra v evropské instituce klesá podle průzkumů už dlouhodobě. Zdá se, jako by se Brusel snažil tento pád důvěry ještě uspíšit. Těžko říct, zda je to z hlouposti, že si neuvědomí, že jde o kolektivní unijní sebevraždu, nebo z arogance: nařídíme to prostě, a bude! Malí ať poslouchají,“ uvažuje mediální odborník nad tím, co k takovému počínání bruselskou vrchnost vede.

V té souvislosti připomíná, co kdysi říkal na adresu České republiky hezky otevřeně prezident Francie Jacques Chirac: „Právě jste propásli poslední příležitost, kdy jste mohli držet hubu“. A to je zřejmě dnes v Bruselu velmi živý citát. „Mimochodem, téhož dne, tedy ve čtvrtek, se Evropská komise rozhodla pohnat Maďarsko před Soudní dvůr Evropské unie také kvůli údajně kontroverzním zákonům o vysokých školách a o nevládních organizacích. Evropská komise uvedla, že žalobu proti Maďarsku podala kvůli změnám v zákonu o vysokoškolském vzdělávání přijatém letos v dubnu. Obecně se soudí, že vláda změny v tomto zákonu prosadila, aby znemožnila působení Sorosovy Středoevropské univerzity v Maďarsku,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Není špatně chránit bezpečnost vlastní země a jejích obyvatel

Upozorňuje také na to, že druhým důvodem, proč poslat Maďarsko před unijní soud, se stal zákon o nevládních organizacích financovaných ze zahraničí. „I tímto právním předpisem Budapešť podle mínění Evropské komise porušuje řadu povinností, norem a práv, včetně práva na svobodu sdružování a práva na ochranu soukromého života a osobních údajů. V této souvislosti bych laskavému zraku eurokomisařů a euročetníků doporučil k četbě stále platný americký zákon FARA, plným názvem Foreign Agents Registration Act, tedy zákon o registraci zahraničních zástupců, přijatý v roce 1938 jako nástroj boje proti – tehdy konkrétně nacistické – propagandě. Jeho vyznění je ale obecné a chrání občany Spojených států proti skrytým aktivitám zahraničních mocností pod pláštíkem různých ´neziskovek´,“ vysvětluje mediální analytik.

Přesně o to jde i v Maďarsku, a také v Rusku, kde přijali podobnou právní úpravu. „A naši novináři začali jančit: to prý je nepřijatelná despocie ze strany Orbána. A já se ptám: Co je špatně na tom, že se stát chrání před nepřátelskou činností, jakkoli skrytou pod rozmanité zdánlivě bohulibé spolky? O tom, že příprava útoku na WTC v září 2001 měla infrastrukturu v rozličných islámských ´vzdělávacích´ nadacích, štědře placených z amerického státního rozpočtu, už dnes snad nikdo nepochybuje. Vyšla o tom řada věrohodných publikací a svědectví. Je-li špatné chránit bezpečnost vlastní země a jejích obyvatel, co tedy mají vlády členských zemí EU činit?“ ptá se Petr Žantovský.

Mainstream by měl odpovědět na to, čí je tato země, pokud není naše

Nebo snad, že by měly členské země Evropské unie spoléhat na to, že je ochrání budoucí „evropská armáda“? „Tomu snad nevěří snad ani ti, kdo její ustavení – jako obrovský stroj na peníze – navrhují. Ba ne, je to ve stejném gardu, jako když se média pustila do prezidenta Zemana, když se v onom slavném vánočním projevu dopustil věty ´Tato země je naše´. A já se ptám: Není snad? A pokud není naše, tak čí je? Čekám od našich mainstreamových médií odpověď – už dlouho, a stále marně,“ uzavírá Petr Žantovský své nejnovější zamyšlení nad tím, co nachází, či naopak postrádá ve sdělovacích prostředcích.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

ZDROJ >>