Co za státní tajemství může ožralý český politik vyžvanit na ruské ambasádě?


Martin Kunštek
5. 12. 2018
Zpravodajská služba BIS ve své zprávě upozornila na údajné bezpečnostní riziko, kterým má být vyzrazování státních tajemství českými politiky na ruské ambasádě. O tom, že by to mělo být v opilosti na Den vítězství se ve fasciklu civilní kontrarozvědky sice nepíše. Nicméně od včerejšího přečtení svodky mi vrtá v hlavě otázka: Jaká asi tajemství mohou naši politici vyžvanit Rusům?

Státy se obvykle snaží utajit své záměry ve strategických oblastech. Tedy to co není vidět z družice, letadla, nebo co nelze zachytit „odposlechem“ elektronické komunikace. To co nějak vidět či slyšet lze nemá cenu utajovat.

Strategické jsou věci a schopnosti nezbytné pro přežití národa. Vodárenství, výroba a rozvod energií, těžba a zpracování látek použitelných jako pohonné hmoty. A zejména půda a výroba dostatečného množství potravin pro obyvatelstvo. A pak samozřejmě armáda schopná bránit hranice a území státu. Důležitý je též finanční systém a funkční telekomunikace.

Jenže nic strategického náš stát přece už nemá.

Vodárenství bylo v 90. letech převedeno na obce. Obce většinou provozováním jednotlivých vodárenských firem svěřily zahraničním nadnárodním korporacím. Nebo i zahraničním státním firmám.

Těžba energetických surovin je u nás kompletně zprivatizována. Stát dokonce loni předal i práva k těžbě lithia. Ani o prodeji se bohužel hovořit nedá. Vlastníci jsou v zahraničí a často nelze dohledat, kdo jimi ve skutečnosti je. Těžba uranu a dalších surovin je ve stavu „klinické smrti“. Firmy na hlavní těžební činnosti zbankrotované a stát provozuje v podstatě jen „úklidové podniky“ po těžbě a zpracování surovin.

Transgas, který spravuje hlavní potrubí, kterým do ČR přichází plyn byl prodán zahraničnímu vlastníkovi. Stejně jako firmy, které v jednotlivých krajích spravují trubky rozvádějící plyn do firem nebo domácností. Rafinérie ropy i čerpací stanice jsou u nás kompletně v soukromých rukou. Stát si ponechal pouze firmu MERO, která provozuje ropovody, jimiž do ČR proudí ropa. Ty jsou ovšem vidět i z kosmu, takže tam nic tajného asi nebude. Leda tak výše provizí z veřejných zakázek. Jejich seznam je totiž veřejně dostupný na internetu Ministerstva vnitra podle zákona o veřejných zakázkách.

V energetice si stát ponechal pouze většinový podíl v ČEZu a některých rozvodných společnostech. Jihočeská a Jihomoravská však byly prodány zahraniční firmě E-on. Akcie ČEZu a rozvodných firem jsou běžně obchodovány na trhu. Může si je koupit i ten, kdo má zájem vědět co se ve firmě děje, jaké jsou její záměry apod. Na vše co ho zajímá pak má zákonný nárok.

Telekomunikace stát rovněž rozprodal. Vlastníci sídlí v zahraničí a často v neprůhledných firmách v daňových rájích. Stát si v této oblasti ponechal pouze Českou televizi a Český rozhlas. O jejich použitelnosti darmo psát.

Půda byla státem zčásti vrácena v restitucích a zčásti rozprodána. Ve velkém množství i do vlastnictví zahraničních podnikatelů. Jako v jediné zemi v EU v tak velkém rozsahu. Většina dřívějších českých firem, které zajišťovaly potravinovou soběstačnost již neexistuje. Po otevření hranic v rámci ekonomické liberalizace, přistoupení ke Všeobecné dohodě o clech a obchodu (GATT) a hlavně příprav a následného vstupu do EU, zbankrotovaly pod tlakem dotované dovážené produkce. Firmy, které existují jsou v soukromých rukou. Z velké části zahraničních vlastníků, které opět dost často nelze v daňových rájích dohledat.

Stejné je to s většinou výrobnách firem, které dříve produkovaly strategicky důležité průmyslové výrobky.

Bankovnictví je v ČR rovněž kompletně privatizováno. Z naprosté většiny pod zahraniční banky. Stát si ponechal pouze podpůrné organizace jako Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB), Česká exportní banka (ČEB) a Exportní a garanční pojišťovnu (EGAP). Česká národní banka (ČNB) je sice státní emisní bankou. Svoji politiku však orientuje podle Evropské centrální banky (ECB). A podle nahodilých požadavků miliardářů schopných zkorumpovat členy její Bankovní rady. Žádná státní strategická distribuční finanční síť u nás neexistuje. Náš platební systém je napojen na Banku pro mezinárodní zúčtování (BIS), která sídlí ve švýcarské Basileji. Český stát na ni nemá téměř žádný vliv.

Všechny tyhle skutečnosti jsou veřejně známé. K jejich ověření nepotřebuje ruská Služba vnější rozvědky (SVR) do ČR ani vysílat žádné agenty. Vše si o tom lze zjistit z pohodlí kanceláře na ústředí SVR v Rusku. A to přes internet. U kafíčka u cigárka.

Takže nám zbývá armáda. Tedy spíš to torzo, co z ní zbylo. O tom, že podle výsledků štábního cvičení Integrovaného záchranného systému (IZS) z roku 2017 není Armáda ČR ani ve spolupráci se všemi policisty, celníky a „bachaři“ schopná uhlídat více než hranice tří okresů, se lze rovněž dočíst na internetu. Ke zjištění zoufalého stavu Armády ČR nemusí ruská vojenská rozvědka GRU do ČR nikoho vysílat. Vše lze opět dohledat na internetu z pohodlí a bezpečí kanceláře v sídle GRU. Těch pár kusů vojenské techniky, které naše Armáda má, si lze v pohodě nafotit přes satelit.

Skutečnou strategii naše armáda žádnou nemá. Tedy rozhodně ne v původním významu toho slova. Což by ve vojenství mělo znamenat nalezení a provedení způsobů obranných opatření, které by umožňovala ubránit stát v případě vojenského napadení.

Takže jediné, co má smysl v Armádě ČR tajit, je výše úplatků, které akviziční důstojníci a úředníci Ministerstva obrany zkasírovali při nákupu vojenského vybavení.

Stát nemá ani žádnou strategii, jak hodlá zajistit svoji existenci do budoucna. Natož nějaké pořádné sektorové strategie. Koncepční dokumenty, jako Státní energetická politika, se koncepční pouze jmenují. Lze si je všechny stáhnout z různých webů české veřejné správy.

Co je tedy vlastně předmětem státního tajemství? Zřejmě to budou vesměs „důležitosti“ na operační, nejvýše taktické úrovni. A drby typu: S kterými policisty z útvarů, jejichž případy dozoruje, souloží vrchní státní zástupkyně. Nebo od koho berou úplatky politici a vysocí státní úředníci. Z této oblasti mají naši politici spoustu informací.

Jestli je mámení takovýchto „tajností“ náplní práce ruských špiónů z ambasády v Praze, tak to musí být docela zábavná práce. „Chlastání, píchání...“, jak by řekl MUDr. Hořec z ošetřovny na zámku Zelená hora, kde byli dislokování Černí baroni. Vyžvanění takových tajemství ale podle mého názoru bezpečnost ČR vůbec neohrožuje. To spíš stav, v němž se ČR nachází vinou jejich rozhodování. Ale to už je mimo oblast působnosti našich tajný služeb.

obrázky: znak a sídlo ruské vojenské rozvědky

ZDROJ >>