EU nepodpořilo otrokářský systém nelegálních izraelských osad (rozhovor)

Zdeněk Jehlička1.12.2019     E-republika
Pokud nedojde na českém trhu k jasnému označení produkce z nelegálních izraelských osad Západního břehu, bude možné legitimní výzvy k jeho bojkotu opřít i o rozhodnutí Nejvyššího soudu Evropské unie. Na toto zboží bude napříště v EU pohlíženo jako na nežádoucí, což vede již dnes zastánce Izraele až k hysterickým reakcím.

Evropský soudní dvůr rozhodl dne 12. 11. ve věci povinného označovaní zboží původu (Regulation No 1169/2011), že toto opatření EU se týká také zboží pocházejícího z Izraelem nezákonně okupovaných osad. Rozsudek najdete česky zde. Citujme klíčové části zdůvodnění rozsudku:

Evropská unie v souladu s mezinárodním právem neuznává svrchovanost Izraele na územích okupovaných Izraelem od června roku 1967, tedy na Golanských výšinách, v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, a nepovažuje je za součást izraelského území.

Vzhledem k tomu, že Golanské výšiny a Západní břeh Jordánu (včetně východního Jeruzaléma) nejsou podle mezinárodního práva součástí izraelského území, považuje se ve smyslu uvedených právních předpisů označení ‚produkt z Izraele‘ za nesprávné a klamavé.

Západní břeh Jordánu je totiž územím, jehož obyvatelé, a sice palestinští obyvatelé, mají právo na sebeurčení, jak připomněl Mezinárodní soudní dvůr v poradním stanovisku ze dne 9. července 2004, nazvaném Právní důsledky vybudování zdi na okupovaném palestinském území (CIJ Recueil 2004, s. 136, body 118 a 149). Pokud jde o Golanské výšiny, jsou součástí území jiného státu než Státu Izrael, a sice Syrské arabské republiky.
S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že pokud by byl na takových potravinách, jaké jsou dotčeny v původním řízení, uveden údaj, že Stát Izrael je jejich „zemí původu“, ačkoli tyto potraviny ve skutečnosti pocházejí z jednoho z území uvedených v bodě 33 tohoto rozsudku, mohlo by to být pro spotřebitele klamavé.

Aby se mimoto zabránilo tomu, že by spotřebitelé mohli být uvedeni v omyl ohledně skutečnosti, že Stát Izrael je na těchto územích přítomen jako okupující mocnost, a nikoli jako svrchovaná entita ve smyslu popsaném v bodě 29 tohoto rozsudku, jeví se nezbytným je upozornit na to, že uvedené potraviny nepocházejí z tohoto státu.

Za redakci e-republiky jsme poprosili o komentář k tomuto důležitému rozsudku Zdeňka Jehličku. Tento občanský aktivita je dlouholetým aktivním členem Mezinárodního hnutí solidarity, které brání práva Palestinců.

1. Jaký smysl má rozhodnutí Evropského soudního dvora o povinném označování zboží pocházejícího z Izraelem nelegálně okupovaných území v Palestině?

Pokud si uvědomíme, že každá okupace je nelegální, pak má smysl v rovině symbolické i věcné. Zákazník hlásící se k odpovědnému spotřebitelskému chování, které se zejména mezi mladými lidmi dnes těší popularitě, si může být konečně jist, že nekupuje výrobky pocházející z nelegálních izraelských osad na Západním břehu Jordánu. Ten není a nikdy nebyl součástí Izraele. Naopak, Izrael jej okupuje od r. 1967, a přesto jsou výrobky ze zdejších osad označovány „Made in Israel“. Dochází tak nejen ke klamavé reklamě, ale přímo k podvodu na zákazníkovi, který takto zakoupeným osadnickým zbožím nepřímo podporuje pokračující izraelskou okupaci palestinských území. Nové nařízení Nejvyššího soudu EU tak svým požadavkem na pravdivost uvedených informací dává zákazníkovi možnost volby a tím i odpovědného rozhodnutí.

I když výrobky z nelegálních izraelských osad Západního břehu představují jen minimální podíl z celkové obchodní výměny s Izraelem, v rovině symbolické tímto Evropská unie vzkazuje Izraeli, že se drží mezinárodního práva a neuznává jeho nelegitimní nároky na okupovaný Západní břeh Jordánu.

2. O jakou formu okupace jde v případě ekonomické exploatace území Palestiny?

Izraelští noví historici v čele s Ilanem Pappém dnes mnohdy upřednostňují užití termínu "osadnická kolonizace" před pojmem "okupace". Vykládají ji jako systematické překreslování mapy Palestiny do podoby Izraele, kdy jsou původní obyvatelé zbaveni práv na svou zemi a své domovy, jejich zkušenost je popírána a sami jsou vytlačováni na okraj. Ekonomická exploatace tak začíná konfiskací přírodních surovin a nerostných zdrojů, zejména vody v jordánském údolí, pokračuje přes zábory zemědělské půdy a jde přes ničení palestinské úrody až po systematické omezování průmyslové produkce palestinských měst. To, že pak takto zbídačovaní Palestinci tvoří rezervoár levné pracovní síly pro izraelské firmy nelegálních osad, je následně cynicky vykládáno jako blahosklonnost okupantů k méně schopné místní populaci. Pokud budeme konkrétní alespoň na několika příkladech:

  • populární výrobce SodaStream ještě nedávno podnikal v průmyslovém parku na Západním břehu, postaveném na ruinách čtyř palestinských vesnic,
  • kosmetická firma Ahava taktéž z izraelské osady zase vytěžuje sůl z Mrtvého moře přináležející Palestině,
  • firma Terra vinifera bývalého poslance ČSSD a dnešního ředitele KRNAPu Robina Böhnische se zaměřuje na dovoz izraelských vín z okupovaných Golanských výšin.

Na druhé straně, segregační zeď postavená k údajné ochraně a bezpečnosti Izraele se zakusuje z 85 % do palestinského území a na výrobu kdysi bohatá Gaza se dnes vinou izraelské blokády pohybuje neustále na hraně kolapsu. Izrael tak dnes vystupuje jako pozapomenutý koloniální projekt Evropanů, jehož přítomnost na palestinských územích se ospravedlňuje dávno překonanými argumenty.

3. Jak se k postoji EU staví občanští aktivisté, kteří se u nás angažují za práva Palestinců?
Rozhodnutí Nejvyššího soudu EU vítáme, myslíme si však, že by EU měla jít ještě dále. Výrobky z nelegálních osad by na evropský trh neměly mít přístup vůbec, toto opatření např. nedávno přijali pro Oslo jeho radní. Stejně tak by mělo dojít na stažení evropského financování projektů, které např. v rámci programu Horizont 2020, poskytují prostředky izraelským firmám a společnostem, jejichž aktivity se odvíjejí i v osadách. Za naprosto zásadní považujeme zastavení vyzbrojování Izraele, tak jak to nedávno ohlásil v případě vítězství britské labouristické strany její předseda Jeremy Corbyn, a pozastavení spolupráce na poli různých bezpečnostních technologií.

Často se poukazuje na peníze, které Palestinci dostávají v rámci pomoci od EU. Zapomíná se však, že tato pomoc se dostává k palestinské autonomii prostřednictvím izraelských úřadů, které ji v naprosté většině případů zabavují a přerozdělují ve svůj prospěch. Často tak tyto prostředky sice končí na palestinských územích, ale jak uvádí izraelský ekonom Shir Hever, suplují povinné výdaje Izraele vůči okupovaným Palestincům, a tím posilují jeho pozici okupanta. Izrael je přitom sám příjemcem značného objemu prostředků nejen z USA, ale i z rozpočtu EU. Izraelské firmy – a to i ty z nelegálních osad – tak např. čerpají v rámci společných rozvojových a výzkumných programů, jako je již zmíněný Horizont 2020, desítky až stovky milionů eur. Izraelské zboží se na evropských trzích navíc pohybuje bezcelně v rámci režimu nejvyšších výhod, a dokonce ani produkce z osad na okupovaných územích nebyla dodnes předmětem řádného označení.

Pokud pak kritikové označování osadnického zboží poukazují na údajný dvojí metr, je třeba si uvědomit, že např. zboží z okupovaného Krymu musí mít pro evropské trhy ukrajinské certifikáty, zatímco pro zboží z nelegálních izraelských osad Západního břehu neplatilo doposud omezení žádné. Palestinci přitom nepotřebují humanitární pomoc, ale spravedlnost a ukončení okupace. Rozhodnutí Nejvyššího soudu EU se tak v tomto směru snaží situaci alespoň částečně narovnat.

4. Co teď máme dělat jako spotřebitelé, kterým není jedno, co se děje v Palestině a Gaze?

Vybírat pečlivě to, co kupujeme ke své každodenní spotřebě, a sledovat, jakou politiku svými zákaznickými rozhodnutími podporujeme. Na vyšší úrovni se dá intervenovat u zvolených politických zastupitelů, aby rozhodnutí Nejvyššího soudu EU implementovali do praxe. Bude velmi zajímavé sledovat, jak bude toto řešeno v souvislosti s nedávno přijatou sněmovní rezolucí odsuzující hnutí bojkotu izraelského zboží a připodobňující jej k antisemitismu. Pokud nedojde na českém trhu k jasnému označení produkce z nelegálních izraelských osad Západního břehu, bude možné legitimní výzvy k jeho bojkotu opřít i o rozhodnutí Nejvyššího soudu Evropské unie. Tak či onak, s označením či bez, na toto zboží bude napříště v EU pohlíženo jako na nežádoucí, což vede již dnes zastánce Izraele až k hysterickým reakcím.

Nejvyšší soud EU tak potvrdil, že právo je na straně okupovaných Palestinců. Na dlouhé cestě dekolonizace Palestiny jde o rozhodnutí drobné, ale se značným symbolickým významem. Jeho přijetím však může hnutí bojkotu BDS s jednoduchými požadavky na ukončení izraelské okupace, zrovnoprávnění Palestinců v Izraeli a potvrzení práva palestinských uprchlíků na návrat jen posílit.

Děkujeme za rozhovor a přejeme alespoň nějaké úspěchy v moři současné nespravedlnosti.
Václav Umlauf za web e-republika

ZDROJ >>