3. 1. 2020, Jiří Jágr

Termín expedice: 4. – 30. 8. 2019

Kazaň

Kazaň je hlavní město autonomní republiky Tatarstán a je také 4. největší město v Rusku. Mluví se zde rusky a tatarsky. Názvy ulic jsou v ruštině, tatarštině a v angličtině.  V městské dopravě hlásí  zastávky v ruštině, tatarštině a v angličtině.

Kazaňský Kreml – komplex historických a architektonických památek zařazených do seznamu UNESCO.  V areálu Kazaňského Kremlu se nachází i hlavní chrámová mešita republiky Tatarstán i Kazaně – Mešita Kul Šerif.

Mešita Kul Šerif

Čtvrtek 15. 8. 2019

Ráno jsem vystupoval na nádraží v Kazani. Počasí bylo nádherné. A já jsem začal oslovovat lidi, zda nevědí o nějakém kempu, kde bych mohl postavit stan. Nevěděl nikdo. Byl jsem poslán ke stavbám zvaných Riviera. Tam byl akorát luxusní  hotel, akvapark, pláže u řeky a já nevím co ještě, ale o kempu tam nikdo nevěděl. Tak jsem se ubytoval v hostelu. Bylo to jediné ubytování pod střechou za celou dobu mého 4 týdenního putování po Rusku.  Až na to, že v pokoji bylo 18 postelí, ale obsazených bylo jen málo. Odpoledne jsem vyrazil do centra města. Prohlédl jsem si Kazaňský Kreml a mešitu sídlící kousek od Kremlu.  Ptal jsem se jedné paní, kde mají hypermarket, ve kterém bych mohl koupit kvas. Paní mi ochotně odpověděla a ještě mi sdělila, že v čase pobytu ruských vojsk v ČSSR bydlela v Trutnově, protože její manžel byl důstojníkem v sovětské armádě.  Vida, jak je svět malý.  V blízkosti hostelu byl památník letadla TU-144.


Mešita Kul Šerif

Pátek 16. 8. 2019

Ráno jsem se vydal pěšky do centra města. Z hostelu, kde jsem bydlel, jsem po mostě přes řeku Kazaňku dorazil k nové pěší promenádě kolem řeky Kazaňky. Nebylo zde mnoho lidí. Prohodil jsem několik slov s dělníky, co čistili trávník. Ptali se mně odkud jsem do Kazaně přicestoval a když se to dověděli tak následná otázka byla zaměřena na život u nás v Čechách. Před Kremlem je také mešita, ale ta byla toho času v rekonstrukci. V blízkosti Kremlu jsem obdivoval krásné domy místních miliardářů. Velice pěkná je i budova ministerstva zemědělství. Přimluvila se ke mně starší paní, která nadávala na komunisty a na Stalina. Ukázala mi, kde věznili vyhnance, předtím, než je odvezli na Sibiř. No a když se se mnou loučila, věnovala mi i přes můj protest 100 rublů. Je to zatím jediný člověk, který mě při mých zahraničních cestách sponzoroval.  Pak jsem se dostal přes jiný most ke stavbě nazývané Kahan, což je symbol Kazaně. Zde se potvrzují manželství. Na střeše budovy je terasa, ze které je krásný výhled na město. Svezl jsem se kazaňským metrem, které není tak krásné jako moskevské nebo leningradské. Seznámil jsem se s člověkem, který nadával na režim v Rusku, stejně tak, jako já nadávám na režim v Čechách. Oba jsme se shodli na tom, že za komunismu bylo lépe. On mi potvrdil, že stejné informace získal v Bulharsku. Objevil jsem Kazaňskou universitu a krásný prostor před touto universitou. 

Pěší promenáda kolem řeky Kazaňky

Sobota 17. 8. 2019

Potřeboval jsem vyměnit peníze, proto jsem se ihned ráno vydal hledat banku s nejvhodnějším kurzem. Zeptal jsem se místní policejní hlídky, kterou tvořil mladý muž a mladé nádherné děvče. Osobně mně doprovodili do 2 bank, které ale byly zavřené. Nakonec jsem požadovanou banku našel. Pokladní řešila poměrně dlouho s jednou klientkou nějaký spor. Já jsem se při čekání osvěžoval několika druhy kafe a čokoládou z automatu. Výměna peněz proběhla v pořádku. Pak jsem pokračoval prohlídkou města, kam nechodí mnoho turistů. Navštívil jsem náměstí, kde na jedné straně je městské divadlo a na druhé straně radnice. Okružní cestou po Kazani jsem se přes Park Gorkého vrátil zpět do hotelu. V tento den jsem navštívil jednu místní mešitu. Místní imán si jen přál, aby byl na světě mír a aby takoví lidé jako byl Hitler, Stalin, Mussolini a komunisté už neexistovali.

Večer jsem se při procházce před spaním seznámil u letadla TU 144 s paní, která byla o 11 let starší ode mě a která tvrdila, že za komunismu bylo lépe, že lidé odborně rostli. V současnosti mnoho vysokoškolsky vzdělaných lidí v Rusku nepracuje ve svém oboru. Situace je podobná té, co je u nás v ČR. Paní si také vážila svého prezidenta pana Putina. Já jsem jí na to řekl, že u nás, v Čechách, chybí politik jeho rozumnosti. Dále mi paní, která byla ve své profesi konstruktérkou, řekla, že čtyřpokojový byt v Kazani stojí 4 milióny rublů. Jen tak pro informaci, plat řidiče trolejbusu v Kazani je v rozmezí mezi 50 – 70 tisíci rubly / měsíc. V Kazani je také letecký závod a Německo – ruský institut moderních technologií. 


Budova Ministerstva zemědělství v Kazani

Neděle 18. 8. 2019

V poledne opouštím Kazaň a čeká mně více jak 24-hodinová cesta do Volgogradu (Stalingradu). Samozřejmě jsem jel platzkartným vagónem a místo jsem měl dole. Ve vlaku se seznámím s pánem asi mého věku (myslím že se jmenoval Valerij). Jeho dcera Saša studuje na vysoké škole v Pardubicích chemii a on sám byl několikrát u nás v Čechách. Popíjíme spolu pivečko a v tom dorazí drážní policejní hlídka. Dozvídám se, že na území celé Ruské federace je ve vlaku zakázáno pít alkohol včetně piva. Valerije si vzali stranou a něco spolu projednávali. Na dotaz, zda to Valerie něco stálo, řekl jen, že je to všechno v pořádku (policista se velice podobal na Vitalije, který dělal policajta v Taximu a s kterým jsem se v roce 2004 seznámil na diskotéce v sibiřském městě Nová Čara – to je zastávka na BAMu). Valerij pracoval jako jeřábník na stavbě u Azovského moře. Cesta do Volgogradu mu trvá 4 dny. Říkal, že měsíc pracuje a 3  týdny je doma. Vydělané peníze dává do stavby rodinného domu.  Ve vagónu se starala o pořádek mladá a nádherná paní průvodčí. Když vytírala ve vagónu podlahu, tak mi řekla, že mám těžké boty (měl jsem pracovní boty z ocelovou špičkou). Noc proběhla v pohodě, dobře jsem se vyspal. pokračování