Formáty přátelství: Rusko vs. USA

Rostislav Iščenko
15. 8. 2018     zdroj
Spojené státy svévolně, navzdory názoru světové komunity, nejen vystoupily z jaderné dohody s Íránem, ale také proti němu zavedly nové sankce, o nichž se říká, že jsou mnohem rozsáhlejší a tvrdší než ty předchozí. ... Sankce USA jsou zajímavé tím, že se vztahují nejen na Írán, ale na celý svět. ... Politika USA je zbavuje jejich posledních dobrovolných a upřímných spojenců. Až zůstane sám, bude Washington jen velkou Severní Koreou s letadlovými loděmi a bez komunistů. Dokonce i ten nejsilnější, když hraje sám proti všem, dříve či později prohrává a padá z přetížení.

Trump znovu drží své slovo a plní své předvolební sliby. Obamovu politiku vůči Íránu kritizoval ještě před svým zvolením a skutečně slíbil, že se vrátí ke konfrontaci.

Sankce USA jsou zajímavé tím, že se vztahují nejen na Írán, ale na celý svět. Trump přislíbil, že ten, kdo je poruší, nebude s USA spolupracovat (má se na mysli, že bude vyhozen z amerických trhů zboží, služeb a financí).

Iránským spojencem ohledně blízkovýchodního urovnání je Rusko. Ale Moskva na to nereflektuje. Ruska se americké sankce netýkají. Rusko spolupracovalo a bude spolupracovat s Íránem, ale bude také obchodovat s Amerikou. A Američané s tím nic nenadělají. Máme samozřejmě malý objem dvoustranného obchodu, ale zřeknout se ho nemohou, protože nakupují pouze to, bez čeho se nemohou obejít a co nemohou sami vyrábět kvůli své technologické zaostalosti (například raketové motory).

Ale velmi nervózní je Evropská unie. Evropská komise již zakázala evropským společnostem, aby reagovaly na americké hrozby a plnily režim protiiránských sankcí. Ale to moc nepomohlo. Mercedes, Total a další evropské společnosti poslušně oznámily utlumování spolupráce s Íránem. Nikdo o tom ani nepochyboval. Utrpí ztráty desítek nebo dokonce stovek milionů, ale tyto ztráty nejsou pro ně kritické. Avšak pokud budou vybídnuty, aby odešly z amerického trhu, nebudou ho mít čím nahradit, protože tam prodávají své výrobky za desítky miliard dolarů.

Trump věděl, kde má udeřit. Evropská unie věřila příliš dlouho pohádce o "jednotě Západu, založené na hodnotách", ale když bylo jasné, že starší kolega chápe pod "hodnotami" nejen "gayparády", ale také tradiční tlak silou, EU neměla čím odpovědět.

To Rusko v letech 2014-2015 překvapilo svět, když klidně přežilo sankce Západu a dokonce obrátilo některé z nich ve svůj prospěch. Ale proto, aby zajistila nezávislost ekonomiky před vnějšími vlivy, vedla Moskva dlouhou, vytrvalou a nepozorovatelnou pro cizí oči práci. Samozřejmě, nikdo nebudoval úplnou autarkii, ale byl vytvořen systém, v němž to, co se Washingtonu jevilo jako drtivá rána, schopná prolomit zeď, najednou upadlo do prázdnoty. A ano, v letech 2014 a 2015 systém ještě nebyl dokončen. Ani nyní není dotažený k dokonalosti, není vypulírovaný, vybarvený, ale je už téměř hotový a plně funkční, ale tehdy jeho důležité segmenty, zejména finanční, vyžadovaly podstatné dopracování, na což bylo třeba nemálo času. Proto se také v roce 2016 výrazně zvýšila tvrdost pozice Ruska a dále vzrůstala v geometrické progresi.

EU však tuto "preventivní práci" vůbec neprováděla. Ta se, stejně jako Ukrajinci, domnívala, že "s námi jsou USA", a tudíž "moře je po kolena". Když však Washington, který měl podle názoru EU bránit společné hodnoty Západu, náhle přetáhl spojence po hlavě klackem protiiránských sankcí, ukázalo se, že evropská ekonomika je bezbranná vůči americké zvůli. Se zřetelem na to, že EU měla obrovský profit z obchodu s USA, srovnatelný s čínským, každá obchodní válka bude pro ni mnohem bolestivější a její nominální ztráty budou mnohem vyšší, než budou ztráty Spojených států. To také vyvolalo vzpouru předních evropských společností proti Evropské komisi.

Ale podnikání je podnikání. Obchodník (i ten nejinteligentnější) je zacyklený pouze na finančních a ekonomických ukazatelích svého podnikání, pouze na jeho komerční účinnosti. Plánovací horizont nejvýznačnějších nadnárodních společností je několikrát kratší, než u státu střední velikosti a v řádech kratší, než u supermocností. Proto nemají rebelské společnosti v tomto případě absolutně pravdu, ale EK má absolutní pravdu.

EU nemá páky na ekonomický tlak na USA, ale EU má obrovské možnosti politického tlaku, které budou zachovány po relativně krátkou dobu. USA nejsou na úrovni elity a lidí připraveny smířit se s myšlenkou, že EU bude ztracena jako spojenec, že ​​NATO se bude muset rozpustit, že Evropa může změnit svou politickou orientaci. Vláda, která vyvolá odpovídající procesy, určitě padne. Odvetná ekonomická opatření EU budou navíc pro Spojené státy značně bolestné a lidem, kteří jsou propouštěni z práce nebo kteří ztrácejí své podnikání, je absolutně jedno, že EU ztratí více.

Znamená to, že Trump by nemohl vystoupit proti EU, kdyby byl přesvědčen, že ta zaujme konsolidovanou pozici a bude bojovat až do konce. Ale americký prezident to odhadl správně. Stejně jako v případě Ruska, kdy politici vyzývají, aby se vydrželo, konsolidovalo se a zachovaly se sankce, dokud Moskva nepřistoupí přinejmenším na kosmetické ústupky, ale podnikatelské kruhy fňukají o ztrátách miliard, nepřejí si podnikatelé čekat na úspěch po léta a desetiletí ani v případě USA.

Evropští podnikatelé nechtějí utrpět ztráty kvůli Evropě, takže EU bude obtížně zaujímat tvrdý postoj - lobbistické skupiny budou vyžadovat, aby se politici domluvili s Washingtonem. První kolo vyhraje Trump.

Ale ohledně druhého bych si nebyl tak jistý. Evropští politici dnes dokázali posoudit rozsah rizika. Jednoduše věřit, že USA se budou chovat džentlmensky, už nebudou. Budou se muset pojistit. Kromě toho chápou, že ustupováním evropské podnikání nic nezíská. Američané ho stejně stále budou vytlačovat ze svého trhu, jelikož "zbytečné peníze" došly. Nyní nejen že nejsou 90-tá, ale ani "nultá", a USA se chystají dojit svou krávu samostatně. Současně nejsou proti podojit i evropskou "burjonku" (přezdívka krávy, pozn. překl.). Evropské společnosti tedy odejdou z íránského a řady dalších pro ně druhořadých trhů, aby si udrželi ten hlavní, americký, a pak je USA ze svého trhu také vyhodí. Evropané se už nebudou moci vrátit do Íránu, protože místo, které opustí, bude obsazeno Čínou a Ruskem. Takže evropský obchod zemře a trh EU se pokusí monopolizovat Američané.

Evropští úředníci jsou velmi ambiciózní lidé. Lídři evropských zemí také. Navíc, dlouho před začátkem současné obchodní války začali globalizátory, příliš orientované na USA, nahrazovat u moci v evropských zemích nacionalisté neoizolacionisté (jako je Trump). Tento proces se zrychluje a nyní je riziko, že bude mít výbušný charakter. Evropa se již dávno považuje za pupek Země a střed vesmíru, než aby dovolila jakýmsi Yankeeům, aby jim veleli v tak hrubé a vulgární podobě.

Evropští politici se budou snažit snížit svou závislost na Spojených státech, aby mohli jednoho krásného dne nepříjemně Washington překvapit, jak to udělalo Rusko v srpnu 2008 a v březnu 2014. Pokud uspějí, zůstane Washington bez spojence, bez evropského trhu a tváří v tvář ekonomicky jednotné a politicky integrující se Eurasie, od Lisabonu po Šanghaj. Pokud se jim to nepodaří, budou muset USA vynaložit spoustu prostředků na udržení spojence, který jím ve skutečnosti není, přeje si uniknout a je připraven střílet do zad. V obou případech v dlouhodobé perspektivě USA ztrácejí. Už prohrály, protože místo spojence (i když někdy váhajícího, i když má v některých otázkách vlastní názor, ale přece jen spojence), budou nyní mít v podobě EU odpůrce (i když skrytého, ale sabotéra).

V tomto americkém zrcadle se ruská politika v postsovětském prostoru projevuje příznivě. Všichni příznivci jednoduchých a tvrdých rozhodnutí, stále kvílející, proč v roce 2008 neobsadili Tbilisi a nepřipojili Gruzii, proč neposlali vojáky do Kyjeva a nepřipojili Novorossii, proč se Baťka v Bělorusku chová, jak chce, a my ho nevyzýváme tvrdě k pořádku (například nezablokujeme ropu a zemní plyn), proč Nazarbajevovi nebyl odebrán za rozhodnutí k přechodu na latinku Severní Kazachstán, kde je mnoho Rusů atd., se mohou podívat do tohoto zrcadla a pokud to úroveň inteligence umožňuje, dostat odpovědi na všechny své otázky.

Lepší je váhající, proradný, chamtivý spojenec, který má sám zájem na zachování vztahů s vámi, lepší jsou dokonce nepříliš blahosklonně naladění formální neutrálové, dokonce i umírněný nepřítel je lepší než deklarativní přítel, kterého je třeba udržovat násilím. Spojenec je přece cenný tím, že něco přidává k vašim zdrojům. Pokud jste ho potrestali, pokárali ho, okupovali jej, pak, místo poskytnutí dodatečných zdrojů, začne požírat ty vaše.

Okolní svět navíc vždycky pozorně sleduje, jak se supermocnosti chovají ke svým spojencům. Pokud je tento vztah založen na vzájemném prospěchu a na respektování práv slabého, pak je relativně snadné, aby takový stát přilákal nové spojence podle potřeby. Stojí u něj ve frontě. Pokud je vše založeno na potlačování silou, pak dříve či později přátele ztrácíte.

Ruská politika mu dodává dobrovolné spojence, kteří jsou ochotni přispět k realizaci oboustranně výhodných plánů. Politika USA je zbavuje jejich posledních dobrovolných a upřímných spojenců. Až zůstane sám, bude Washington jen velkou Severní Koreou s letadlovými loděmi a bez komunistů. Dokonce i ten nejsilnější, když hraje sám proti všem, dříve či později prohrává a padá z přetížení.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

ZDROJ >>