Maxim But
2. 1. 2019    rueconomics
Rusko v roce 2019 ukázalo, že je schopno se rozvíjet a dosahovat úspěchů v nejrůznějších oblastech – od megaprojektů po export.

Infrastrukturní boom
V roce 2019 Rusko dokončilo celou řadu infrastrukturních projektů, které značně zdržovaly rozvoj regionů, dopravní a obchodní spojení, ale také turistiku a vnější investice.

Nejznámějším z těchto projektů se, samozřejmě, stal Krymský most – v listopadu byla zahájena železniční část přepravy, která definitivně zapsala Krym do logistiky a dopravní infrastruktury RF. Pokud v roce 2014 na poloostrov z pevninské části země směřovaly pouze trajekty, pak nyní se k nim přidala automobilová doprava, vlaky a letecká přeprava. Železnice nyní začala měnit celou ekonomiku poloostrova, když zabezpečuje dodávky zboží celými vlakovými soupravami.

Rok 2019 však přinesl i další infrastrukturní průlomy. Jedním z nich se stalo dokončení budování mostu Blagověščensk-Chej-che, na který čekala ruská i čínská strana desetiletí. Přeprava přes Amur není tak dlouhá, jako Krymský most, pouze kilometr. Ale komplikací s jeho vybudováním bylo také dost. Drsné klimatické podmínky a neklidná řeka si vyžadovaly nová technická řešení inženýrů a stavbařů.

„Otevření mostu zpřístupní čínskému byznysu Dálný východ, a tento region potřebuje silnou ekonomickou injekci, poznamenává prezident Rusko-čínského analytického střediska Sergej Sanakojev. Na mezistátní úrovni umožní přímá přeprava Rusku a Číně vybudovat nové projekty s významnými vyhlídkami. Celkově je otázka přepravy mezi RF a Čínou dost jednoduchá: čím je více možností, tím vyšší je úroveň obchodování a ekonomické spolupráce“.

Ještě jeden mocný ekonomický projekt byl dokončen – v listopadu byl zahájen provoz dálnice M-11 mezi Petrohradem a Moskvou. Moderní magistrála umožňuje překonat vzdálenost mezi hlavními městy automobilem za 5 hodin. Je to důležitý průlom ve spojení, protože poskytuje nové možnosti nejen cestovatelům, ale také podnikatelům, kteří vždy hledají nejkratší a nejpohodlnější cesty dodávek.

Plynový průlom
Hned tři plynové megaprojekty plánovalo Rusko realizovat do konce roku 2019, ale úplně se plány splnit podařilo pouze u dvou. Plynovod Síla Sibiře spojil prvním „potrubím“ v historii přímých dodávek RF a Čínu. Moskva v tomto případě získala 30-letý kontrakt a záruky potřeby dodávek, což na pozadí měnící se podoby globálního trhu s plynem není marné. ČLR se zase zabezpečila zdrojem energetických nosičů, jež žádné sankce nezakážou i nezavřou.

Druhý úspěšný projekt – dvě větve plynovodu Turecký proud. Nyní místo dodávek Turecku přes Ukrajinu dodává Moskva plyn Ankaře bezprostředně po dně Černého moři, což vychází pro obě strany mnohem výhodněji. Vždyť zde nejsou prostředníci, kteří by inkasovali peníze za propouštění plynu přes své území. Tito hráči však mohli kdykoliv přerušit dodávky z politických nebo libovolných jiných důvodů. Tímto, mimochodem, obvykle vyhrožuje Kyjev.

Druhá větev vede přes Turecko do Evropy – své úseky plynovodů už vybudovalo Srbsko a Maďarsko, připravenost přijímat plyn od 1. ledna hlásí i Bulharsko. K projektu se časem mohou připojit Itálie, Slovensko i další hráči – země Evropské unie už hovořily o těchto plánech. Rusko překážky neklade, když hovoří o možnosti zásobovat energetickými zdroji nové partnery. Kteří, podle zákonů EU, musí dojednat novou infrastrukturu s Bruselem. To je ale otázka času.

Jediný plynový projekt, který se realizovat do konce roku 2019 nepodařilo, je Severní proud 2. USA na závěrečné etapě přece jen zavedly sankce vůči partnerům Gazpromu, a švýcarská společnost Allseas odvolala lodě na pokládku potrubí. Ostatně, experti už vyhodnotili tyto problémy pouze jako odklad spuštění projektu. Bude uveden do provozu orientačně v létě roku 2020 silami samotného Ruska.

Na cestě překonávání doktrín

Ještě jedno vítězství Rusku přinesl rok 2019 v exportu obilnin. Celková úroda přesáhla 120 mil. tun, což ve struktuře exportu dostalo RF na první místo na světě. Nyní v globální statistice pětinu veškerého obchodování s obilím ve světě zabezpečuje Rusko, USA zajišťují pouze 8,4% trhu a zastávají pouze třetí místo, když druhé přenechávají Kanadě. Pro Rusko se každoroční úroda obilnin více než 100 mil. tun stává stálou tendencí.

Je příznačné, že Rusko téměř dohnalo maximum SSSR, jehož rekord v roce 1978 tvořil 127,4 mil. tun. Letos byla v RF rekordní úroda také cukrové řepy, slunečnice a sóji. A dokonce i tehdy, když se objem HDP snižoval, vesnice šla do „plusu“. Za 11 měsíců roku 2019 zemědělská produkce vyrostla o další 4,1%.

Nejen to, Rusko v zemědělství s jistotou překonává dokonce vlastní „laťky“, které se ještě před několika lety zdály být nedosažitelné. Podle odhadů doktríny potravinové bezpečnosti měla v roce 2019 měrná váha tuzemské obilnářské produkce činit na vnitřním trhu 95%, ve skutečnosti země dosáhla 99,7%. Výroba vlastního cukru se plánovala na 80%, nyní se jím země zabezpečuje z 95,5%, a ještě prodává část produkce do zemí EAES.

Doktrína předepisovala, aby se Rusko zásobilo masem a masnými výrobky z 85%, země však přesvědčivě dosáhla 92,6%, a ukazuje, že to není krajní mez. U produkce ryb byla laťka 80%, momentální ukazatel činí 82,2%. A tak je tomu v celé řadě dalších položek zboží. Znamená to, že celkově země odešla od závislosti na dovozu a je schopna se uživit sama, a současně rozvíjet zemědělství. Ještě v roce 2007 byly takové vyhlídky nedostupné.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová