9. 12. 2019 parlamentnilisty
ROZHOVOR: Podle MUDr. Ivana Davida, poslance Evropského parlamentu za hnutí SPD, se zdá, jakoby cílem unijní politiky v oblasti zemědělství nebylo živit populaci, ale přibrzďovat vymírání farmářů. „Zemědělci jsou často vnímáni především jako škůdci životního prostředí, hubitelé krásných zvířat a květin,“ dodává. Ve středu pak
zazní překvapivé údaje na konferenci o zemědělství v Praze organizované frakcí Identita a demokracie Evropského parlamentu.

Pane doktore, je poněkud překvapivé, že jako lékař působíte v Evropském parlamentu v zemědělském výboru. Jiný na vás nezbyl?

Naopak, Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova je moje volba. Nejde jen o to, že Evropská unie vydává nejvíc peněz právě na zemědělství, ale Česko patří k zemím, které dostávají výrazně podprůměrné dotace, a to za podmínek, které jsou nám vnuceny. Přitom v tomto výboru v minulém a předminulém volebním období nikdo z naší republiky nebyl. Nyní jsme tam z ČR tři. S tím, jak se stále víc seznamuji s podstatou problému, zjišťuji, že situace je ještě mnohem horší, než jsem původně předpokládal. Zemědělství a stav venkova jsou pro nás velmi důležité. Proto si myslím, že informace by neměly zůstávat jen v odborných kruzích a mezi zemědělci, ale měly by se dostat k nezemědělské veřejnosti. Vše je důvodem, že jsem rozhodl uspořádat mezinárodní konferenci Budoucnost evropského zemědělství, která se bude konat právě tuto středu v Praze na Žižkově v hotelu Olšanka (další informace jsou například ZDE).

Neměli bychom se přece jen zabývat víc problémy u nás doma a trochu méně Evropskou unií? Vždyť konference se koná v Praze. S Portugalskem nebo Finskem toho má naše zemědělství asi málo společného…

Konferenci, o které jsem mluvil, financuje a vlastně pořádá naše poslanecká frakce Identita a demokracie, a i ta se musí řídit obecnými předpisy Evropského parlamentu. Proto je konference mezinárodní. Pro nás bude jen prospěšné, když se dozvíme o zemědělské praxi v jiných zemích. Přijede například ředitel organizace Safer, která ve Francii zajišťuje v mnoha ohledech servis a poradenství pro zemědělce. My doufáme, že jejich mnohaletá práce a zkušenosti pro nás mohou být inspirující.

Nejde zase přece jen o informace jen pro úzkou skupinu odborníků?

Nemělo by to tak být. Lidi velmi zajímá, co jedí a mělo by je tedy také zajímat, v jakých podmínkách zemědělství funguje. Zemědělství doplácí také na to, že v něm pracují pouhá dvě procenta ekonomicky činného obyvatelstva, a proto těžko vytvářejí účinný tlak, aby dokázala podmínky změnit. Není to jako za první republiky, kdy vládla Agrární strana. A nejenom to, zemědělcům je připisována odpovědnost za zhoršení životního prostředí. Výbor pro životní prostředí v Evropském parlamentu je vůbec největší ze všech. Když mám čas, tak se účastním jeho jednání. Jsem v něm náhradník, tedy neplnoprávný člen. Zhoršování životního prostředí je tak závažné, že by ve výboru měli mít hlavní slovo špičkoví odborníci a členové by se měli poučit. Místo odborníků v něm vidím fanatiky s planoucím zrakem, kteří jen opakují obecně známé a často velmi pochybné floskule a předhánějí se v radikalismu, jak je to pro fanatiky typické. Připomíná to známé heslo „zastřel bobra, zachráníš strom!“. Zejména všichni vystupují proti „chemii“. Čekám, kdy někdo navrhne zákaz chemie jako komunistické pavědy, mohu-li parafrázovat tažení proti genetice, kybernetice, psychologickému testování od třicátých do padesátých let v jiné části zeměkoule. Věda ekologie byla nahrazena ekologismem, který je náboženstvím, má své věrozvěsty, věřící a kacíře. Koncily se pořádají pravidelně, zatím bez upalování. Na konferenci se bude mluvit také o reálném stavu klimatu a skutečných příčinách jeho zhoršování. Řeč přijde také na degradaci půdy, význam a stav lesů atd. Myslím, že právě proto této konferenci poskytli záštitu prezident republiky Miloš Zeman a ministr zemědělství Miroslav Toman, který tam také vystoupí.

Máte pocit, že zemědělství je opravdu podceněno?

Rozhodně. Němečtí poslanci dokonce tvrdí, že zemědělci jsou v Německu předmětem nenávisti. U nás také závisti, při tom celoevropsky mají zemědělci příjmy na úrovni 42 % celoevropského průměru. Zemědělci jsou často vnímáni především jako škůdci životního prostředí, hubitelé krásných zvířat a květin. Minulý týden jsem se zúčastnil dvou po sobě jdoucích slyšení v Evropském parlamentu. To první se snažilo hledat příčiny, proč populace zemědělců stárne, proč krachují zemědělské podniky a proč se venkov vylidňuje a mladí lidé nemají o zemědělství zájem. Je to po celé Evropě velmi podobné a na trendech si nic nemění. Sál byl skoro prázdný. Druhé slyšení bylo o vlcích, za poslední dva roky prý v Evropském parlamentu už čtvrté. Sál byl nabitý. Od stolu na pódiu mluvili vědci. Hovořili o tom, jak vlků nadějně přibývá, stav se v Evropě odhaduje na 14 tisíc, medvědů je dokonce 16 tisíc. Promluvil také zemědělec ze slovinských hor. Ukazoval snímky svých roztrhaných ovcí. Jiní poukazovali na to, že vlci zabíjejí i jiná chráněná zvířata. Poslanci vystupovali plaše, nechtěli být vláčeni médii a snižovat svým stranám preference. Německý poslanec se zeptal, jak velká musí být populace vlků, aby vlk nebyl ohrožen. Vědec odpověděl, že žádný počet není dost velký. Říci, že zemědělství je podceněno, je opravdu slabé slovo. Je pravda, že EU vydává ze svého rozpočtu nejvíc peněz právě na zemědělství, podle mého soudu ne právě účelně.

Vypadá to, jakoby cílem zemědělství nebylo živit vlastní populaci, ale přibrzďovat vymírání zemědělců. Nevadí někomu z přednášejících, že konferenci organizuje frakce Identita a demokracie?

Těm, kteří přijdou, záleží na zemědělství a podmínkách života na venkově. Lidé, kteří mají úroveň, vždy daleko víc zajímá, co kdo říká a dělá, než kdo co říká. Inteligentní a zodpovědní lidé kriticky uvažují a hledají řešení, idioti a darebáci vymítají ďábla. Nikdo z oslovených nám účast neodmítl.

Chápu, že stále více lidí má problém s identitou a většinou o tom ani nevědí. Jsem přesvědčen, že musíme vědět, kdo jsme a kam jdeme, jakou máme minulost a jakou chceme budoucnost. Lidé žijící jen současností a bezprostředními zájmy jsou nebezpeční sami sobě a pokud jich bude příliš mnoho, tak také všem ostatním. Demokracie začíná vadit. Od poslanců sedmi stran, kteří žádají dohled nad médii, tak aby z nich byly vymýceny jim nepohodlné informace a názory se jejich politické strany vůbec nedistancovaly. Oni píší do Washingtonu a žádají zavedení cenzury a nikomu z politických stran disponujících 80 procenty volebních preferencí to nevadí. Identita a demokracie jsou klíčově důležité.

Při čtení dokumentů a při hlasování v Evropském parlamentu mám silný pocit, že v tomto tělese působí několik druhů fanatiků a zbylé zlo obstará korupce. Jak to básnicky popsal Karel Kryl: „Nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra a správná příslušnost je víc, než v botě díra…“ Napsal to jako reakci na „normalizaci“ po roce 1968, ale platí to znovu a znovu. Takže řečnická otázka: Kam nás to vše může přivést? Karel Kryl končí slovy: „A vpředu smrdí síra…“

Rozhovor za PL vedl Zbyněk Hutar