Je tady problém globálního rozsahu a v našich médiích ticho po pěšině, varuje Martin Koller

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA
10.7.2018 ParlamentníListy
Analytik Martin Koller se vrací k událostem minulého týdne, konkrétně "vypískání" premiéra Andreje Babiše na XVI. všesokolském sletu v Edenu a vedle toho více podrobně k výročí Mistra Jana Husa a předně jeho odkazu, stejně jako mýtům kolem něho upředených. Mimo tyto dvě události ale burcuje pozornost čtenářů, protože se odehrála ještě jedna důležitá událost, které podle něho média nevěnují dostatečnou pozornost.

Babiš není spasitel, ale postará se o všechny. To je výstup jednoho z posledních rozhovorů premiéra. Co je to za rétoriku? Co vypovídá o našem národu, že u něj slaví úspěch? Sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Je to tak? „Vyhmátl“ to Andrej Babiš?

Toto je správná otázka, ale po 28 letech divokého kapitalismu se nedivím slepé důvěře ve sliby. Lidé už konečně chtějí mít nějakou jistotu kvalitního života a perspektivu do budoucna. Možná tomu nebudete chtít věřit, ale drtivá většina občanů neprivatizovala, nekradla, netunelovala, neodkláněla. A tak přišel pan Babiš, s aureolou poctivého a velice úspěšného podnikatele s nepředstavitelným bohatstvím. A říká, všichni se mohou mít tak dobře, skoro jako já. Jen mi musíte věřit. A lidé chtějí věřit, že systém ve kterém žijí, je spravedlivý a že všichni mají stejnou životní šanci, jen kdyby nebylo těch... a taky těch... A proto musí dostat Andrej Babiš šanci začít plnit své sliby, aby lidé viděli, že nejvíc omezující je právě tento systém založený na maximalizaci zisku pro vybrané jednotlivce a na socializaci nákladů na úkor všech ostatních. To je globální kapitalismus a pan Babiš je jeho reprezentant.

Lze schvalovat záměr Andreje Babiše razantně zvýšit důchody?

Pan Babiš chce razantně zvýšit důchody? To jste slyšel kde? Chce přidat jen to, co mu valorizace nařizuje a přihodit pár drobných navíc, aby získal podporu levice. Jeho návrhy jsou jen osekané původní návrhy KSČM a dalších levicových subjektů. Pod slovem razantní zvýšení důchodů já vidím seniory nestrachující se o ceny léků, na kterých závisí jejich život, ceny nájmů bez obavy, že přijdu o byt, kde žiji celý život. Důchod, který zabezpečí pestrou a zdravou stravu po celý měsíc bez nutnosti kupovat skoro prošlé potraviny a tvrdé pečivo. Prostě peníze, které zabezpečí důstojné stáří za celoživotní poctivou práci. A teď si přepočítejte do reálných peněz pro jednotlivce nebo manžele, kolik pan Babiš důchodcům nabízí. Tady KSČM neřekla poslední slovo a za seniory budeme stále bojovat.

Dokáže náš stát pomoci sociálně slabým, důchodcům, postiženým, samoživitelkám...? Mají mladé rodiny s dětmi šanci na slušný život?

Mohl by pomoci, ale stát musí přiznat, že bez zvýšené solidarity to nepůjde! A ta solidarita se musí odrazit v progresívním zdanění! Dalším nutným finančním zdrojem je zabránění odlivu „optimalizovaného“ kapitálu do zahraničí, a daňové ráje. S těmito prostředky se již dá realizovat pomoc potřebným i nabídnout slušné startovací podmínky do života mladým rodinám s dětmi.

Co, na druhé straně, zneužívání sociálních dávek „nepřizpůsobivými“?

Sociální dávky nesmějí být způsobem života bez práce! Jediné racionální řešení je, že práce se musí vyplácet, a tudíž růst minimální mzdy. „Nepřizpůsobiví“ je pouze politicky korektní termín, my za ním musíme vidět konkrétní lidi, a i tam máte jednotlivce, kteří si zaslouží pomoc společnosti. Na druhé straně je zde i hodně lidí bez respektu ke společnosti a k okolí. Zde musí zakročit stát a vrátit se k přiměřené represi, ať již například povinnou prací na úklidu a opravách jimi zničeného majetku nebo veřejně prospěšnými pracemi.

Jsou namístě silnější prorodinná opatření? Společné zdanění manželů, nižší daně či nižší platby sociálního pojištění pro ty, kdo vychovávají děti?

Prorodinná opatření jsou nesmírně důležitá, zvláště z ohledem na demografickou křivku a všechny tyto možnosti je nutno podporovat. Společnost potřebuje děti – a rodiče by měli být výrazně motivování. Zde by byl namístě nepodmíněný měsíční příjem na každé nezaopatřené dítě v rodině, a to ne v hodnotách stokorun, ale třeba tisíce měsíčně. Prostě stárneme, a bez nových dětí to nepůjde zvrátit, je to výrazná investice do budoucnosti Čechů, Moravanů a Slezanů.

Pokud jde o důchodovou reformu, pomohla by větší vazba mezi konkrétními rodiči a dětmi? Že by například část z výdělku pracujícího dítěte šla na důchod jeho rodiči. Tím by rodič byl motivován mít více dětí a investovat do jejich vzdělání a výchovy…
Všechny tyto experimenty mají snahu zakrýt základní úkol státu v průběžném důchodovém systému – zabezpečit důstojné stáří svým seniorům. Pokud by nastal nedostatek peněz v systému, musí stát přijmout takové opatření, například v daňové oblasti, aby je zabezpečil. To se samozřejmě nelíbí zaměstnavatelům a také panu Babišovi, a tak se objevují nápady ušetřit podnikatelům a ten problém přenést na někoho jiného. V tomto případě na děti. Řekněte mi, který rodič nechce, aby jeho dítě bylo vychované a vzdělané a mělo se lépe než on?

Co otázka bydlení? Je situace uspokojivá?
Tato otázka je regionální a silně souvisí s trhem práce. Všichni vidí Prahu a její problém s přemrštěnými cenami nemovitostí. Zde jde jasně vidět nefunkčnost trhu a neochotu pokrývat poptávku po bydlení v době hypotečních nejistot. Developeři nyní naříkají nad předpisy, které brzdí výstavbu, ale sami zapomínají, že nestavěli v době krize, a nyní ty kapacity chybějí. Také vidím velký prostor pro státní investování do bydlení. A také družstevní bydlení má u nás dlouhou tradici, tak proč ji nevyužít, i s pomocí státu.

Dle expertů na vzdělávání neučíme děti, co je potřeba. Naše školy jsou prý navíc nedostatečně financované. Jaká je budoucnost našich dětí? Co pro ni musíme udělat?

Nejsem expert na školství, i když jsem ve školních lavicích byl hromadu let. Nejhorší dle mne ale je, pokud nejsou odborníci schopni se dohodnout na věcných záležitostech a najdou shodu pouze v jednom, že za vše může nedostatek peněz! Proto po 28 letech experimentování ve školství v rámci nekritického zavrhování všeho, co tu bylo před rokem 1989, a nadšeného hýkání z novinek, by mělo nastat střízlivé hodnocení a nastavení cesty našeho školství. Přiznat si vlastní chyby je asi nejsložitější, ale pro budoucnost důležité.

Není problémem, že je příliš mnoho vysokých škol a roste kvantita na úkor kvality? Není více potřeba učňovské školství a technické obory?

Tento problém nastal, když se objevilo soukromé podnikání v oblasti školství a různé skupiny zjistily, že čím větší počet žáků, tím větší zisk pro jejich kapsu! Proto se vyrojilo tolik lukrativních oborů a specializací, jen aby podnikatelé nalákali rodiče a děti. Nyní nemáme ty „obyčejné“ obory, o učňovském školství ani nemluvě. Prostě se na něm dalo málo vydělat! Hlavní je kšeft!

Víme, že je problém s nedostatkem lékařů a sester, případně jiných oborů. Nemělo by platit, že pokud někdo vystuduje za peníze od státu, měl by povinnost pracovat minimálně pět či deset let u nás, než odejde do zahraničí? Případně ti, kteří by chtěli odejít hned, platili by plné školné?

Vždyť podobný systém funguje v oblasti sportu už dlouho. Oddíl, který vychoval hráče, jej za úhradu nákladů posílá do jiného týmu. A špičkoví hráči, když jdou do zahraničí, platí odstupné v miliónech. Proto říkám ano, je to jedno z řešení, spolu s aktivní podporou umisťování lékařů do neatraktivních regionů.
Celý text rozhvoru najdete ZDE.

ZDROJ >>