K prehistorii peněžní reformy v Československu 1953 - III

Jiří Řezník
7.8.2018  VašeVěc

Bratry Mašiny a jejich skupinu musela přímo vyděsit informace o „Snižování životní úrovně v USA“ (RP 21. 9. 1951) o poklesu spotřeby masa v USA na hlavu obyvatele v roce 1951 proti roku 1946 o 6,14% (v ČSR se zvýšila spotřeba masa v roce 1950 proti předválečné době o 14,04%). Spotřeba másla ve Spojených státech klesla z 4,67 kg v roce 1946 na 4, 36 kg v roce 1951. (Spotřeba másla v ČSR byla v r. 1950 4,85 kg, tj. o 14% vyšší než v předválečné době). Spotřeba margarinu v USA činí nyní 2,98 kg (v ČSR 4,10 kg) a spotřeba pšeničné ve Spojených státech klesla z 69,42 kg v roce 1946 na 60,52 kg v roce 1951 (V ČSR byla mouky spotřeba pšeničné mouky v r. 1950 137, 4 kg, což jest o 29,55 více než v předválečné době). Jak vyplývá z oficiálních statistik, klesla kupní síla dolaru v r. 1951 proti r. 1946 o 25%.Proto se bratří Mašínové raději začali věnovat domácímu odboji v podobě loupeží a zabíjení, samozřejmě čistě v sebeobraně. Ale je dost možné, že díky peněžní reformě jako jediní podstatně tratili, i když podstatnou část majlantu, získaného loupeží částky určené pro výplatu mezd zaměstnanců Kovolisu, utratili za nábytek a motocykly.

Čistě ze zlomyslnosti lze po letech dodat, že jak zase vyplývá z uzavřených smluv na dodávky Spitfirů do Státu Izrael, ještě rychleji klesala schopnost československé ekonomiky tyto znehodnocené doláče získávat, o tempu poklesu kupní síly koruny v daném období raději ani nebudeme zmiňovat. Ještě že Zápotocký jako novopečený předseda vlády v r. 1948 slíbil peněžní reformu. Proč s ní čekal až do r. 1953, kdy se ty ulité peníze těch znárodňovaných živnostníků, kteří zbývající materiál použili na stavbu chat, přesunuly do rukou nebohých dělniků v Kovolisu, je sice v daném mezinárodním kontextu pochopitelné, nicméně o to citelnější byly pak nechtěné a nezamyšlené dopady těch reforem.

Problém peněžní reformy nebyl v tom, že byla provedena, ale že její realizace byla neustále odkládána. Spekulanti se svých peněz dávno předtím zbavili. Prodělali na ní optimističtí tesařští dělníci, kteří na černo stavěli za ulité peníze nemovitosti pro ty majetnější, švadlenky, které šily šaty pro buržoazní paničky, jestli předtím nestihly za ten majlant nakoupit vajíčka pro své děti.

V letech 1947-1953 proběhlo masivní uvolňování vázaných vkladů, které se snížily cca o 200 mld., tedy z 258 miliard korun v r. 1945, respektive z 273 miliard v r. 1947 na 84 mld. korun k datu peněžní reformy. [1] Byl tento stav udržitelný?

V peněžní reformě nepřišli o mnoho ti šikovnější, kteří své peníze utratili za věcná aktiva, tedy mladí, kteří si nakoupili nábytek atd. na vlastnictví rodinných domů vydělali ti, kdo si je stihli pořídit do května 1953 [2] . O více přišli ti starší, kteří se spoléhali na úspory. A protože bylo více mladých a krásných než starých a nemocných, tak na ní většina vydělala. kromě měnové reformy připadalo do úvahy zvýšení cen, které by postihlo především mladé rodiny, tedy voliče KSČ. V Německu byla provedena daleko brutálnější měnová reforma než ta naše. A neznám dnes Němce, který by si stěžoval. To je jenom Češi jsou věční kverulanti.Ti věční kverulanti nějak velmi poučenými kverulanty. Podle litvínovské kroniky v polovině května se v novinách se vyskytla zpráva o úpravě výplat a změně výplatních termínů důchodů, mezd a služného v různých podnicích. Mezi lidmi způsobila tato zpráva jakousi paniku a začíná se mluvit o inflaci. Před prodejnami se objevují veliké fronty a nakupuje se často překotně a nerozvážně. Odezva zprávy zesílila dnes ještě mnohem více. Na ulicích našeho města vidíme neustále lidi doslova klesající pod nákladem balíků a nákupů nejrůznějšího druhu: koberce, látky, jízdní kola, šicí stroje, motorky atd. [3]Čestmír Jeřábek si ve svém deníku zapsal: 17. ledna 1952Lidé nakupují jako šílení. Chystá se prý nová „měnová reforma“25. ledna 1953 : Nový úspěch našeho socialistického hospodářství: od února bude snížen příděl cukru na lístky. 1. února 1953 : Ve vší tichosti byla zvýšena cena mléka na volném trhu o padesát procent. Cukr z volného trhu úplně zmizel. 25. března 1853 : Podle vládního nařízení o pensijních nárocích může být důchodce, mladší 60 let, zbaven pense, nebude-li při zdravotní prohlídce uznán za nezpůsobilého k službě. 26. března 1953 : Zbankrotělý stát zarazil výplatu z vázaných vkladů (1 400 Kčs měsíčně), čímž budou tisíce chudáků připraveny o jediný zdroj své obživy. Jízdné na tramvaji bude od prvního dubna zvýšeno z 2,50 Kčs na 3 Kčs. 27. března 1953 : Na severním obvodu Brno – mezi Řečkovicemi a Medlánkami – se buduje milionovým nákladem obrovské vojenské letiště. [4] 28. března 1953 : Z volného trhu zmizelo mléko. 24. dubna 1953V pražském Národním shromáždění „projednávají“ rozpočet: položka na armádu se proti minulému roku zvyšuje z 24 miliard korun na dvaačtyřicet. Aby se někde sehnala úhrada na tyto šílené výdaje, budou úřady zkoumat politickou spolehlivost důchodců a oklešťovat, případně brát jim penze! 9. května 1953 : Antonín Zápotocký v armádním rozkazu říká: “Naše úspěchy v národním hospodářství a ve zvyšování hmotné a kulturní úrovně pracujících (!) dokazují celému světu mohutnou sílu našeho společenského zřízení a ekonomiky. Co to je? Šílenství? Hladomor klepe na dveře – a k tomu tyto řeči! 20. května 1953 : Opět se mluví o chystané měnové reformě a o zrušení lístkového systému. Lidé nakupují jako šílení, hlavně konfekci. Vedle másla, sádla, cukru a kávy zmizelo z obchodů i víno. Na zeleninu, pokud se vůbec vyskytne, stojí nekonečné fronty. Na volné mléko čekávají lidé už od páté hodiny ranní. „Jsme šťastný národ! tvrdí E.F. Burian. 25. května 1953 : Pondělí svatodušní. Je všední den, svátek byl zrušen. Chodil jsem dopoledne po ulicích a po trhu. Všechny volné obchody přestaly prodávat. Není naprosto nic k dostání – už ani laciné druhy cigaret (lidé prý jich v panice nakupovali celé tisícovky). Ve vzduchu něco visí. Jako bychom byli na prahu nějaké katastrofy. 28. května 1953 :Někteří optimisté si myslí, že bude vyhlášen státní bankrot. Nic takového se nestae. Město s prázdnými a zavřenými obchody vypadá jako v květnu 1945, když přešla přes Brno fronta. To je výsledek slavné Gottwaldovy pětiletky! V této situaci se vrhl režim na důchodce. Okrádá je o ubohé pens a nechává je napospas hladu, čehož se neodvážili ani nacisté. 29. května 1953 : Stále větší napětí. Nikdo neví, co bude. 30. května 1953Měnová reforma! Odstranění lístkového systému! V podstatě je to úpadek, při kterém se stát se svými občany vyrovnává na dvacet, případně na dvě procenta! Byli jsme odpoledne zrovna u Kutalů, když to začalo hlásit rádio. Doma jsem potom ještě do půlnoci poslouchal, když četli nové ceny potravin a zboží. Z chudáků nadělali žebráky. 31. května 1953 : Ohlas u veřejnosti nelze nazvat jinak nežli ohromení. Město dnes v neděli vypadalo zoufale. Jako když někdo šlápne do mraveniště. Bylo chladno a zamračeno, odpoledne drobně mžilo. Všude, kde se něco prodávalo, stály fronty. Hlavně před restauracemi, ale ty byly zavřeny a vpouštěly lidi jenom v přestávkách a po skupinách. Každý chtěl ještě narychlo utratit staré peníze, ať už za cokoliv. Většina obchodů neměla žádné zboží, ani cigaretu už nebylo možno sehnat. Až do čtvrtka, kdy má být skončena výměna starých peněz za nové v poměru pět (respektive padesát) ku jedné, bude asi chaos. Večer naše rádio oznamovalo, s jakým uspokojením, ba radostí je všude vítáno nejnovější opatření vlády! 2. června 1953 : Vláda se snaží namluvit obyvatelstvu, že státní krach – je velkolepým úspěchem „socialistického budování“. Západní tisk charakterizuje situaci u nás asi takto: 5. června 1953 : Sebevraždy. Mnoho lidí v blázinci… Obchody natřískané. Kupuje se všechno možné, hlavně potraviny. Nikdo totiž nevěří, že zásoby vydrží dlouho. Maminka přišla o všechny peníze, které si ušetřila na pohřeb. Jeden případ z tisíce. 6. června 1953 : Začínají proskakovat zprávy, že došlo k dělnickým bouřím v Praze, Plzni, Ostravě a na Slovensku. „Rudé právo“ se vrhlo v úvodníku na nespokojnce, mezi nimiž prý je i mnoho komunistů. Tito prý se svým záporným postojem k měnové „reformě“ sami vylučují ze strany. 8. června 1953 : Zahraniční tisk dnes reprodukoval zprávu nejmenovaného dopisovatele, který přijel z Prahy do Vídně; potvrdil pověsti o dělnických nepokojích na různých místech Československa. Zdeněk Nejedlý dostal nevděčný úkol, aby ve svém obvyklém proslovu obhajoval pirátství komunistické vlády. 11.června 1953 : Zápotocký spílá v pražské Kolbence reakcionářům, kteří se bouřili proti ožebračení měnovou „reformou“. 12. června 1953 : Ráno citoval vídeňský rozhlas zprávu plzeňské „Pravdy“ o tom, jak se v Plzni 1.června spojily dělnické a buržoazní živly k velkým protivládním demonstracím. Plzeň prý se měla stát odrazovým můstkem k svržení pražské komunistické vlády. Davy vzbouřenců vypáčily dveře radnice, strhaly obrazy Gottwaldovy a Stalinovy a nahradily je obrazy Benešovými. Ve Škodových závodech byly poškozeny stroje. Teprve zákroky policie a vojska se podařilo obnovit pořádek. K tomu připojila Vídeň, že k nepokojím došlo i v jiných krajích republiky a že na různých místech bylo vyhlášeno stanné právo. Dnes ráno po sedmé hodině jsme pozorovali z okna, jak od krajského sekretariátu strany odjíždějí nákladní auta, plně obsazené dělnickou milicí s puškami. Kam asi? 14. června 1953 : Zahraniční rozhlas se stále vrací k nedávným nepokojům v Československu. Rada svobodného Československa zaslala vládám americké, anglické a francouzské memorandům, v němž se dožaduje svobodných voleb v našich zemích, poněvadž poslední události dokázaly, že pražská komunistická vláda ztratila veškerou oporu v národě. [5]Události především ukázaly, že ekonomický cyklus a politicko-ekonomický cyklus jsou dvě různé věci. Proč právě Plzeň? V protektorátu Čechy a Morava pracovalo na 300 závodů a firem, které do posledních válečných dnů vyráběly pro Hitlerovy armády zbraně a válečný materiál. Tím nejznámějším a nejvýkonnějším podnikem byly Škodovy závody v Plzni. V Plzni se na zbrojní výrobě se podílely i další strojírny a menší firmy. S nedostatkovým zbožím se vydatně šmelilo a zatajované potraviny vydělávaly jedincům velké peníze. Ti, kteří se nezajímali o politiku, žili si své životy a hleděli si svého, měli šance přežít bez úhony. Dělníci ve Škodovce měli zvýšené mzdy, různé výhody a dostávali přídavkové lístky. [6]Mapa regionálních diferencí ve velikosti úspor (v podobě vázaných vkladů), rozložení zbrojní výroby a jejich možné souvislosti s otevřeným odporem proti peněžní reformě by možná osvětlila to, kde a proč tehdy začaly dít nepřiměřené protesty proti zrušení soustavy omašličkovaných penízků. Je však zajímavá ještě časová souvislost mezi neklidem obyvatelstva a zřízením štábu operace, který byl nazván „Ústředí vedení prací k provedení měnové reformy“ dne 17. května 1953 [7] . O tři dny později si Čestmír Jeřábek ve svém deníku zapsal: Opět se mluví o chystané měnové reformě a o zrušení lístkového systému. Lidé nakupují jako šílení, hlavně konfekci.Ministerstvo financí hned téhož dne poslalo telegram finančním referátům krajských národních výborů s textem:Se zřetelem na pověsti, které vznikly v některých místech, Tě prosím, abys nám během dneška podal(a) zprávu o situaci na trhu zboží i peněz. První zprávu odešli v 11 hod., další pak v 17 hodin. Není divu, že tato pokoutně zveřejněná zpráva o přípravě provedení peněžní reformy vedly k tomu, že už 18. května v Praze se zvedly tržby o 100%. Stát se napakoval na obratové dani, stáhl valnou část peněz, o níž by jinak připravil obyvatelstvo.Rudé právo tehdy a nikdy potom nepřiznalo, že peněžní reforma byla provedena pozdě. Že vlastně vedla k opaku, tedy k růstu významu držení reálného bohatství, tedy třeba nemovitostí v rukou bývalé "buržoazie". Ceny nemovitostí se totiž taky krátily jenom pětkrát. Kdo koupil za ty spekulační peníze cennosti, motorky, auta, vilu, či koupil pozemek a postavil chatu či dům, tak vyhrál.[1] Někomu ty jeho kalkulace tak úplně nevyšly. Jedna rodina v obci Rosnice u Hradce Králové měla k 1. červnu 1953 našetřeno 560 000 Kčs [tj. 93 průměrných měsíčních dělnických mezd] na nákup osobního auta v ceně 600 000 Kčs [100 průměrných měsíčních dělnických platů], což reprezentovalo 24násobek měsíčního špičkového hornického výdělku ve výši 25 000 Kčs. [8] Za výše uvedenou částku jí bylo vyplaceno 11 200 Kčs [9 měsíčních průměrných měsíčních dělnických měsíčních mezd], ale na auto v ceně 40 000 Kčs [34 průměrných měsíčních dělnických mezd] [9] se mohla začít opět těšit v dohledné době. Toto bych si nikdy nedovolil nazývat loupeží, posvěcenou státem a státním bankrotem, když po prvním vkladu po 1. červnu 1953 ve výši průměrného měsíčního výdělku se dělník domákl osobního auta tři krát rychleji než před tímto datem. Vtip o zlevňování lokomotiv v éře lidové demokracie a zdražování piva je třeba poněkud poopravit. Bývalí lidé se opět začali škrábat nahoru, a to i díky svému znalostnímu, kulturnímu i sociálnímu kapitálu, a to i za cenu těžkých morálních kompromisů (vstup do KSČ). Úplně přesně vzato, cenou za přestavbu ekonomiky na těžký průmysl bylo anulování vázaných vkladů (fyzických osob) a nároků na náhrady za znárodněné podniky. Jenom postupné a opatrné uvolňování vázaných vkladů od roku 1945 ve výši převyšující 200 miliard korun [10] představovalo potenciální inflační poptávka (přebytečnou nominální kupní sílu) ve výši přinejmenším 1,5 tehdejšího národního důchodu. [11] Několikeré snížení cen do r. 1960 vedlo k tomu, že cenová hladina se dostala někam do poloviny dvacátých let při tak dvojnásobném zvýšení mezd. (index cen 1939 – 100%, 1963 - 99, 9%; mzda dělníka 1930 600,-Kč, průměrný plat 1960 – 1300, -Kč) [12] .Oficiální historiografie před rokem 1989 odbývala příčiny, průběh a důsledky peněžní reformy v r. 1953 těmito větičkami: Zásadní opatření, která určovala životní úroveň obyvatelstva v 1. pětiletce a byla současně podmínkou trvalejšího vzestupu sociálně nižších vrstev, musela mít při existenci soukromokapitalistického sektoru třídní charakter. Zároveň s odstraňováním sociálně neodůvodněných diferencí mezi jednotlivými třídami a vrstvami obyvatelstva měl růst produktivity práce postupně vytvářet předpoklady k vzestupu životní úrovně všech pracujících. Jedním z důležitých přístupů bylo rozvíjení společenské spotřeby, která po roce 1950 rychle předstihla růst osobní spotřeby pracujících. V zaostávání osobní spotřeby se nepříznivě promítal vzestup životních nákladů, v důsledku čehož se reálná mzda příliš nezvyšovala, i když nominální mzdy během pětiletky trvale stoupaly. Kromě toho osobní spotřeba podléhala silným nivelízačním tendencím, které se sem přenášely ze mzdového vývoje. Ani snahy prosazovat zásady odměňování podle zásluhy, které se projevovaly dokončením přechodu k odměňování na základě jednotného katalogu prací a převahou úkolových mezd, nevytvářely dostatečné zábrany této nivelizaci. Nedostatky v odměňování podvazovaly výkonnost některých skupin pracujících, snižovaly jejich hmotnou zainteresovanost a celkově i jejich zájem o zvyšování kvalifikace. Určitý růst peněžních prostředků obyvatelstva vyplýval především ze zvyšování zaměstnanosti, avšak jeho příznivý vliv na vzestup životní úrovně omezoval vývoj produktivity práce, který byl pomalejší než růst nominálních mezd. Uvedené disproporce vedly zároveň se zaostáváním spotřebního průmyslu a s nízkou tvorbou tržních fondů k převaze poptávky nad nabídkou. Bránily zrušení dvojího trhu a tím zpětně ovlivňovaly nivelizaci spotřeby. Současně se tím prohlubovaly inflační tendence z poválečného období. Značná část prostředků byla soustředěna v rukou buržoazie a spekulantů, kteří uplatňovali své neodčerpané peněžní prostředky na černém trhu, při nákupních horečkách ap. Takto vyvolávané poruchy v zásobovací síti měly velmi negativní politický dopad. Proto se ukázalo jako nezbytné provést měnovou reformu. K 1. červnu 1953 došlo k přepočtu příjmů obyvatelstva, maloobchodních cen, hotovostí i vkladů v poměru 5: 1 [13] a ke zrušení vázaných vkladů z reformy v roce 1945. Zároveň bylo zrušeno vázané hospodářství v oblasti zásobování obyvatelstva. Až na výjimky byl zrušen přídělový systém a nahrazen volným prodejem za jednotné ceny. Nové maloobchodní ceny převyšovaly přibližně dvakrát dosud platné ceny na vázaném trhu, ale byly nižší než ceny na volném trhu - o 31 % u potravin a o 37 % u průmyslového zboží. Poplatky za služby zůstaly přibližně na stejné výši. Měnová reforma nebyla populárním opatřením, protože snížila životní úroveň pracujících a vedle peněžní hotovosti bývalé buržoazie postihla i část vkladů pracujících. Její nepříznivé důsledky se však podařilo urychleně odstraňovat. Již v letech 1953-1954 bylo provedeno dvojí sníženi maloobchodních cen, které přineslo obyvatelstvu přes 10 miliard korun a přiblížilo značně cenovou hladinu k cenám na vázaném trhu v roce 1952. Snahy o odstranění některých tvrdostí vyvolaných měnovou reformou vedly ke zvýšení mzdových sazeb, nižších platů, důchodů a rodinných přídavků, dále k daňovým úlevám pro rodiny s dětmi ap. Z dlouhodobého hlediska přispěla tato reforma jednoznačně k celkové konsolidaci československého hospodářství a vytvořila též předpoklady pro rozvoj životni úrovně v dalších letech. Jejím příznivým důsledkem bylo i odstranění velkých disproporcí mezi objemem tržních fondů a peněžních prostředků . [14]Použité zdrojehttps://www.penize.cz/ekonomika/255577-60-let-od-penezni-reformy-proc-komunisti-vzali-lidem-penizehttps://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/proc-komuniste-vzali-lidem-penize-expert-vysvetluje/r~i:article:780602/?redirected=1532375461https://zpravy.aktualne.cz/domaci/tajna-akce-ceskych-komunistu-sebrala-zbozi-z-obchodu/r~i:article:780033/https://zpravy.aktualne.cz/domaci/znemozni-se-rekli-komuniste-prezidentovi-ten-poslechl/r~i:article:780384/https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ceska-ekonomika/reforma-komunistu-bohati-levneji-chudi-chleb-za-64-kc/r~i:article:780483/ .http://litvinov.sator.eu/kategorie/litvinov/v-letech-1949-1989/menova-reforma-prizmatem-litvinovske-kronikyhttps://ekonomika.idnes.cz/menova-reforma-v-roce-1953-0sx-/ekonomika.aspx?c=A130531_122149_ekonomika_spihttp://neviditelnypes.lidovky.cz/samanovo-doupe-55-vyroci-vitezstvi-pracujiciho-lidu-v-ceskoslovensku-1ka-/p_doupe.aspx?c=A080527_111844_p_doupe_waghttps://www.aktualne.cz/menova-reforma/http://www2.tygodnik.com.pl/tp/2815/kraj05_print.html


[1] Byla-li ztráta obyvatelstva plynoucí ze zrušení vázaných vkladů ve výši 84 miliard korun panem R.S. přepočtena na 336 miliard dnešních korun, pak je otázkou, jak by se dnešní ekonomika vyrovnala s přebytkem kupní sily ve výši 700 miliard korun, uplatněnou v zbožně peněžních transakcích v průběhu pěti let, tedy 140 miliard ročně.[2] V těchto dnech byl přijat zákon o zaknihování přídělů z konfiskovaného majetku. Podle zpráv jednotlivých poslanců se týká více než 200.000 uchazečů o rodinné domky, 40.000 zájemců o řemesla, živnosti a obchody a 135 000 zemědělců. Jistě zajímavý zjev ve státě, který by někteří lidé rádi nazvali socialistickým, přičemž o majitelích nemovitostí neznají hezčího slova než buržoust. Noví majitelé nemovitostí mají při získání objektu či pozemku jednu důležitou podmínku: Do 10 let nesmí bez souhlasu národního pozemkového fondu nově nabytý majetek prodat či jinak zcizit. (375.000 nových majitelů nemovitostí. Osvobozený našinec 13. května 1947, č. 111, s.4)[3] Viz zde http://litvinov.sator.eu/kategorie/litvinov/v-letech-1949-1989/menova-reforma-prizmatem-litvinovske-kroniky Dnes 30.května 1953 odpoledne o 17.hod. československý rozhlas oznamuje usnesení o provedení měnové reformy a zrušení přídělového systému. Bylo by velmi těžké vylíčit, všechny pocity, s jakými byla tato zpráva přijata. Jisto je ovšem, že příliš a radostně a příznivě nebyla přijata ta skutečnost, že peněžní hotovosti, které lidé mají doma, budou jim počínaje 1.červnna vyměňovány v poměru 50:1. Takže ten, kdo má doma několikatisícové úspory (a bylo takových lidí, jak se ukázalo v následujících dnech přesila) vymění si je za několik desetikorun. Postiženy byly ovšem i vklady u peněžních ústavů, kde sice menší částly (do 5.000 kčs) se vyměňovaly v poměru 5:1 nad 20.000 však již v poměru 50:1. Zle v tom byli ale i lidé, kteří si celá léta platili životní pojištění, neb od listopadu 1945 se hodnotilo poměrem 50:1. Zle v tom budou také věřitelé (v kronice je sice napsáno dlužníci ale je to logicky chyba, to by si spíše výskali) neb dluhy se budou převádět v poměru 5:1. V mnoha rodinách nastal smutek a ozývala se i tvrdá slova. Lidé vyhrnuli do ulic a skupovali co se ještě dalo, především potraviny, neb byla sobota večer, a nic jiného se už koupit nedalo. Mnozí, jak se dnes ukázalo, a zvláště ti kteří před několika dny, podlehly panice na tom vydělali. Až do pozdních nočních hodin bylo např. otevřeno v Rooseveltově ulici a ve stalinovkách a tam ještě po 22:00 hod. stály mohutné fronty lidí a kupovali uzeniny na celá kila. V hostincích bylo zakázáno čepovat lihoviny ani pivo 10.st. se nesmělo podávat. Po celou noc se prováděly ve všech prodejnách inventury. V mnohých rodinách měli tuto noc asi velmi těžké sny, zvláště tam, kde byly uschovány velké úspory. Obvyklé zábavy se konaly snad jenom v Chudeříně¨, kde poráželi májku a u Hrušků. Tam snad jenom ze zvyku, protože hodnota vstupného, obvykle pro taneční zábavu 25Kčs je nahrazena směšným pakatelem 50 haléřů a hudebníci, kteří dosud měli honorář 50 Kčs za hodinu si za celý večer vydělali 5 Kčs. Dne 31.května. Už od časných ranních hodin vidíme hloučky lidí, živě debatujících. Téma debaty bylo u všech stejné: důsledky, které včera vyhlášené opatření přinese. Zapomnělo se na to, že všechny přídělové lístky "tabačenky" "šatenky" "mýdlenky" zmizí, ale každý mluví o tom jen, kolik bude mít vlastních ztrát při výměně peněz. Vlastně se ani tak moc nemluví, neboť mnozí se skoro stydí, kolik desetitisíců či statisíců měli doma v punčoše. Dnes se smělo čepovat i silnější pivo, proto nebyl nouze o různé scény, které vyvolali četní podroušení v hostincích i na ulicích. Ve všech výčepech bylo doslova přeplněno a zapíjel se bol. Taneční zábava byla dnes jenom u Hrušků, protože hudebníci jinde odmítli hrát za takový pakatel . Dnes 1.června od ranních hodin staví se u středisek kde bude prováděna výměna peněz, mohutné fronty. Město bylo rozděleno na obvody a pro každý obvod určeno jedno středisko. Zpravidla tak s doklady dospělých členů rodiny toto zajišťoval vybraný člen domácnosti. Bylo by těžko vypisovat všechny scény, které se odehrávali ve střediscích. Mnoho lidí plakalo, u mnohých přicházelo nepochopitelným jejich jednání, když shromažďovali drobné mince, snad v domnění že na tyto se výměna nebude vztahovat. Byli občané kteří přinesli i půlmilionové částky k výměně. Byli ovšem i takové rodiny, které ani nedali dohromady potřebných 300 kčs na výměnu, zatímco stará babka na Mírovém náměstí rozdávala dětem stokoruny. Nepokoje v chemičce Dnes k večeru došlo při výplatách doplatků na Stalinových závodech k jakémusi incidentu, který celou noc řešila zvláštní komise složená s činitelů strany a vlády. Došlo k porušení pracovní morálky, hlavně v důsledku toho, že doplatky za měsíc květen byly vypláceny v poměru 50:1.Provoz neutrpěl byla to spíše akce jednotlivců. [Úvodní část rozkazu ÚV KSČ z 30. května 1953, přečteného na srazech jednotek Lidových milicí tři hodiny před vyhlášením usnesení strany a vlády o měnové reformě:„...Soudruzi příslušníci Lidových milicí! Dnes v 18.00 hodin bude v rozhlase a v zítřejším denním tisku zveřejněno usnesení vlády Republiky československé a ústředního výboru Komunistické strany Československa, důležité pro celý náš další politický a hospodářský vývoj, které podstatně přispěje k upevněni republiky a k zajištění rychlejšího budování socialismu v naší vlasti. Důsledným prosazováním a plněním tohoto usnesení budeme zajišťovat stálé zvyšování životní úrovně všeho pracujícího lidu ve smyslu plnění odkazu soudruha Klementa Gottwalda. Všichni členové strany, zvláště pak příslušníci lidových milicí, ozbrojené to pěsti strany, postaví se do bojové pohotovosti za prosazování tohoto usnesení. Po boku ozbrojených složek, věrni bojové tradici únorových dnů, kdy Lidové milice pod vedením strany rozdrtily pokus nepřátel o reakční puč, budou příslušníci Lidových milicí i dnes tvrdě a nesmiřitelně stát proti všem, kdož by chtěli nepřátelskými akcemi škodit republice a naší straně..." ][4] Z dnes dostupných informací nelze nic takového dovodit. Jak tato informace, tak informace o prudkém zvyšování výdajů na obranu, tak poplašné zprávy o přestavbě průmyslu z hlediska zvyšování jeho obranného potenciálu, zasílané s vědomím Švaba prostřednictvím vybudované ilegální sítě informátorů Strany práce Chalupou svědčí spíše o tom, že se jednalo o šíření záměrných dezinformací, které měly přesvědčit NATO, že s Československém není radno si něco začínat.[5] Jeřábek, Čestmír. V zajetí stalinismu. Z deníků 1948-1958. Praha: Barister and Principal 2000. ISBN 80-85947-45-50. Za největší úspěch peněžní reformy v červnu 1953 v Československu lze považovat to, že další kritický kulturně politický poněkud mladší glosátor tehdejší doby Jan Zábrana nikdy ani slovem nezavadí, i když oznámení o zdražování v r. 1979 komentuje ostře kriticky jako něco, co je v naprostém rozporu s refrémem všech školení z 50. a 60let, donekonečna omílající, že předností socialistického zřízení je právě to, že díky plánovanému hospodářství je nezávislé na výkyvech a krizích kapitalistické společnosti, že právě proto jsme k socialismu vyrazili, abychom těmhle jevům už nikdy nepodléhali. Tyto lži nikdo nikdy neodvolal, nikdo nikdy o nich neřekl, že to byly prachsprosté lži, hnusná, šestáková propaganda pro zpitomění stáda (Zábrana, Jan: Celý život. Výbor z deníků 1948/1984. Praha: Torst 2001. 1071 s. Třetí vydání. S.682-683.[6] Šiška, Miroslav. I takový byl život za protektorátu. Magazín – příloha deníku Právo 16. června 2018, s. 18-21.[7] Viz podrobněji Jirásek, Zdeněk-Šula, Jaroslav: Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1. Praha: Svítání 1992 [164 s. ISBN 80-900238-9-4], s. 88.[8] Pamětní kniha obce Suchých Lazců u Opavy od osvobození slavnou rudou armádou v roce 1945 1942 : Rolníci všechny své hospodářské výrobky musejí odevzdat do zřízených skladišť a mlékárny v Opavě, silně se proto vzmáhá černý obchod, za 1 vejce, které dříve stálo 0,80 Kč, platí se i 10 Kč. 1945: Letošní ceny obilí: 100 kg rži 300 Kčs, žito 320 Kčs, ječmen 320 Kčs, oves 250 Kčs, brambory 10 kg = 70 Kčs, chléb 1 kg Kčs 5; 1946: Letošní úřední hod. mzda zedníka je 12.90 Kč. dělníka 10.30 Kč. Ale u nás se tak lacino nepracuje, zedníci žádají + 100 i více %. Ceny obilí, brambor a masa jsou jako vloni. Nedělní oblek stojí 1600 Kč. Pracovní oblek stojí 360 Kč, Pracovní boty stojí 290 Kč, Nedělní boty stojí 350 Kč. Hodinová mzda zedníka je zvýšena na 18.60 Kč. Hodinová mzda dělníka je zvýšena na 12.90 Kč. Hodinová mzda ženy je zvýšena na 10.30 Kč. Dnem 1. října 1950 byly zrušené chlebové lístky, chléb i bílé pečivo jsou od tohoto dne volné a také levné, 1 kg chleba stojí 5 Kč. Je volné také mnoho jiných poživatin, jen maso a tuky jsou dosud vázány. Porovnání cen a životní úrovně dělnictva: Hodinové mzdy jak bývaly dříve už skoro neexistují, pracuje se vesměs v úkolech a výše hodinové mzdy dostupuje i přes 50 Korun, ale jen v řádném a svědomitém kolektivu, tato mzda závisí na společném plnění výkonů všech, je-li mezi partou jen jeden lenoch, tu ovšem mzda už u všech klesá a tento velmi brzy je poučen a nepolepší-li se, z party vyloučen. Ceny: 1 kg hovězí maso 40 Kč na volném trhu 120 korun; 1 kg vepřové maso 50 Kor. na volném trhu 200 korun; 1 kg sádlo 60 Kor. na volném trhu 420 korun;1 kg máslo 80 Kor.. na volném trhu 350 korun; 1 kg umělé tuky 38 Kor.. na volném trhu 180 korun; 1 kg cukr 17.40 Kor. na volném trhu 140 korun; 1 kg mýdla 44 Kor. na volném trhu 120 korun, 1952: Ceny životních potřeb: Máme ještě dosud dvojí ceny všeho zboží a sice: zboží vázané a volné. Cena zboží na trhu volném: Cena zboží na všechny - vázané1 kg chléb = 5 Kč 1 kg chléb na chlebový lístek = 1.60 Kč; 1 kg mouka žitná = 7 Kč 1 kg žitná mouka na -"- = 2 Kč; 1 kg cukr = 140 Kč 1 kg cukr na cukr. lístek = 15 Kč; 1 kg maso vepř = 200 Kč 1 kg vepř. maso -"- = 60 Kč; 1 kg sádlo = 450 Kč 1 kg sádlo na lístek = 80 Kč; Ceny oblečení a obuvi: 1 normální oblek 4 - 5000 Kč na poukaz 6 - 800 Kč; 1 pár pracovní boty 290 Kč na poukaz 75 Kč.Ke snížení cen letos nedošlo. Vývoj a stav mezd: Ze všech oborů nejlépe jsou zaplacení horníci, mají velmi těžkou a nebezpečnou práci a ta vesměs je zúkolovaná, horníci si proto vydělají nestejně, což také záleží na jejich přidělené práci v porubech, které nejsou stejné. Hornický výdělek za 1 měsíc pohybuje se od 10000 až 25000 Korun. Hutníci v železárnách -"- -"- -"- 6000 až 16000 Kč/vše úkolováno. Zedníci na stavbách -"- -"- -"- 6000 až 18000 -"- -"- Dělníci -"- -"- -"- 6000 až 20000 -"- -"- Úředníci podle postavení a vykonané práce od 3000 až 15000 Kč. Měnová reforma provedená dne 1. VI. 1953 překvapila nemile mnoho našich občanů, mnozí chtěli v dohledné době stavěti rodinný domek, jiní šetřili zase na vybavení svých dcer, a proto si ponechali nebo i ze záložny vybrali větší částky peněz. Tito občané byli výměnou peněz 5 = 1 Kč hodně postiženi, neb peníze, které měli, získali poctivou prací. Bylo mnoho občanů v obci, kteří měnili značné částky peněz, ale nakonec se i se správným jednáním vlády smířili, protože věřili v lepší finanční hospodaření u nás. V obci nedošlo v téže věci k žádným trestným činům, jako tomu bylo jinde, kde došlo ke kritizování špatného postupu strany a vlády. Velká většina našich občanů, hlavně pracujících uvítali měnovou reformu s nadšením a důvěru ve stranu a vládu, že si budou moci za své poctivě vydělané peníze co a kolik budou chtíti koupiti. Život před měnovou reformou se dvojími cenami byl už nadále nemožný, protože jenom ti, kteří měli dostatek finančních prostředků získaných třeba i šmelinou nebo jinými nepoctivými způsoby, si mohli dopřáti všeho, čeho si přáli, ale ovšem na úkor pracujících. Každý občan si mohl vyměniti obnos 500 Kč starých peněz a za ně dostal 100 Kč peněz nových. Ceny životních plodin a potřeb: Cena chleba: 1 kg = 2.60 Kč;1 kus housky = 0.35 Kč; 1 normální nedělní oblek 400 - 600 Kč; 1 kg mouky žitné = 4.50 Kč 1 zimník (kabát) 500 - 700 Kč; 1 kg -"- žitné krup. = 5.30 Kč; 1 košile nedělní 70 Kč; 1 kg cukr kostkový 11.60 Kč; 1 pár botků vycházkové 100 - 120 Kč; 1 kg hrachu 9.20 Kč; 1 pár borů pracovních 60 Kč; 1 kg sádlo vepř 31.- Kč; 1 kg slanina uzená 34.- Kč; ceny obilí: za 1 q rži = chlebové obilí cena = 90- Kč;1 q žita = 95- Kč; 1 q ječmene = 85- Kč;1 q ovsa = 70- Kč;brambory 1 q = 62- Kč; seno 1 q = 40- Kč; řepa cukrovka 1 q = 20 Kč + řepa krmná = 10- Kč, Ceny dobytka a drůbeže: 1 dospělý normální tažný kůň, kus stojí dnes od 4000 - do 5000 Korun; 1 kráva dojnice asi 4000 Kč; 1 prasnice dospělá na chov asi 1600 Kč; 1 sele asi 400 Kč;; 1 slepice (nosnice) asi 25 - 30 Kč. Ohlas v obci a vliv na živ. úroveň: S měnovou reformou upravení jednotných cen mělo velmi příznivý vliv na pracovní a kulturní úroveň našeho lidu. 1954: Vezmou-li se dva mladí lidé a nemají-li nábytku, dostanou tento na státní půjčku s velmi mírným úrokem a také tou výhodou, že po každém dítěti, které se jim narodí, je z půjčky 1/6 ceny nábytku odepisována. Normální nábytek, t. j. kuchyň a světnice, stojí dnes okolo 6000 Kč. Autobusová linka Opava - Pustá Polom. Autobusové spojení do Opavy je velmi dobré a používají ho všichni naši občané. Jízda z naší obce do Opavy stojí 3 Kč. Dělnická týdenní jízdenka pro jízdu do práce a zpět stojí 6 Kč na celý týden. Občané z Kravařova, kde autobus též zastavuje, používají tento už méně, neb mají na vlak blízko. Ceny ovoce: Za 1 kg jablek platíme 4.- Kč, hrušek 3.- Kč, slív na povidla 2.50, ořechy 14.- Kč. Jiné ceny: ? litru piva 70 hal., 10 ks cigaret "Partyzanka" 1.60 Kč, "Globus" 2.20 Kč, 10 ks "Lipa" 1.80 Kč, 1 krabička zápalek 0.20 Kč, tabák dýmkový 50 gr. 1 bal. = 1.50 Kč, 1.80, 2.60 Kč, 1 nedělní dobrý oblek 300 - 550 Kč, zimník 250 až 600Kč, košile 65 Kč, spodky 25 - 30 Kč. Ohlas v obci a vliv na živ. úroveň: Od měnové reformy v r. 1953 je už třetí snížení cen, jež má veliký vliv na životní úroveň nás všech občanů v obci i celém státě, pracujeme všichni s větším elánem. Normální měsíční výdělek pohybuje se od 800-1600 Kč. Úředníci jsou ohodnocováni dle svého vzdělání a též i stáří, plat asi tentýž jako u dělníků. Vedoucí místa jsou ovšem lépe honorována jako ku příkladu: Provozní inženýr, ředitel a podob. plat měsíční dle velikosti závodu a osazení od 2000 až 3000 Kč měsíčně. Přídavky, které se do mzdy nepočítají: Každý pracující, který nedojíždí denně do svého bydliště, dostává odlučné, které denně činí 8- Kč. Na vzdálenější pracoviště dojíždějící dělníci dostávají zaplaceno 1 x měs. jízdné, ovšem po předložení jízdenky. Závod každému svému zaměstnanci poskytuje též denně 2.80 Kč příplatek na obědy, stravuje-li se tento v závodní jídelně. Mimo všech těchto výhod, které jsou v našem socialistickém státě uzákoněny a o kterých se dělníkovi v dřívější bývalé buržoasní republice ani nesnilo, má každý pracující nárok na dovolenou, která se proplácí v té výši, jako kdyby pracoval. Dovolená je: mladiství až do 20 let stáří 14 dnů, kdo pracuje déle než 20 let dostává 21 dnů dov., kdo pracuje déle než 30 let, dostává 28 dnů dovolené ročně. Ten pracující, který nemá žádný důvod a zůstane bez ohlášení sám doma, takovémuto se z dovolené sráží za 1 vymeškaný pracov. den 2 dny z dovolené. Nemůže-li se zaměstnanec z pracovních příčin svou řádnou dovol. Vybrati, jest mu tato závodem proplacená. Na každé dítě do 14 let stáří dává náš stát 70- Kč měs. příplatek každému zaměstnanci. 1955: Ceny život. potřeb a plodin textilií i jiné: 1 kg mouka žitná krupičná 4.90 Kč 1 kus vajíčko 1.60 Kč ;1 kg -"- -"- hladká 3.90 1 kg jablka 5.- ;1 kg chléb 2.60; 100 kg rži 85.- ;1 kus houska neb rohlík 0.35; 100 kg žita 90.- ;1 tuk umělý (Ceres) 26.- 100 kg ječmene 55.- ;1 kg tuk rostlinný 21.60 100 kg oves 50.- ;1 kg olej jedlý 28.- 100 kg brambory 62.- ;1 kg rýže 12.40 1 lt. lihu na pálení 2.40; 1 kg hrách celý 8.- 1 lt. petrolej na svícení 1.92; 1 kg fazole 6.80; 1 kg cukr kostkový 10.50; 1 ks svetr vlněný 80.-; ? kg káva melta = (1 bal.) 1.50 1 ks košile nedělní 52.- ;1 bal. = 50 gr. čaj čínský 9.75; 1 ks spodky 29.- ;1 kg mák 20.-; 1 pár ponožek 7.60; 1 kg maso hovězí 24.- 1 pár punčoch 12.- ;1 kg -"- vepřové 28.- 1 šátek ženský 15.- ;1 kg sádlo 36.- 12 ks = 1 ??? kapesníky 50.- ;1 kg máslo 42.- ;1 ks ručník lněný 10.- ;1 lt. mléka 1.80; 1 pár botky nedělní 170.- ; 1 kg tvaroh 5.60 1 pár botky pracovní 72.- ; Elektr. pračka 1800.-; Jízdní kolo 510.-. Ohlas v obci a vliv na životní úroveň: Dnes už nežijeme v takové době jako dříve za kapitalistické éry, kdy se mnohá maminka rozvažovala, má-li nebo nemá namazati chleba svému děcku, dnes je to samozřejmost, že chleba nebo houska je máslem mazána, prostě naše životní úroveň se zvedla a to jak v otázce stravování, bydlení i oblékání a chůze pěšky do Opavy nebo i jinde, jak jsme my starší dříve chodívali, jen aby nějaký ten "krejcar" ušetřili, to dnes už nikomu ani nenapadne. Spoření: Naši občané přesto, že žijí mnohem lépe než dříve, spoří. Spoří, protože mají z čeho, tedy mohou spořit. Jasným příkladem je nám to, že i prostí dělníci mohu si koupiti osobní automobily. 28letý dělník Jar. Luska z čís. 156 koupil si krásné osobní auto nejmodernější značky "Ifa" za 27000 Kč, které si od měnové reformy v r. 1953 již z větší části mohl ušetřiti. Osobních aut v naší obci je celkem 12. Motocykly: Všech motocyklů v naší obci i v osadě Kravařově je 32 kusy a vlastní je: 18 dělníků, 7 úředníků, 2 důchodci, 1 profesor, 1 zed. polír, 2 soukromí živnostníci a 1 žena důchodkyně. Radiopřijímače: V celé naší obci letos je 154 radiopřijímačů. Čtvrtletní poplatek z 1 přijímače je 15.- Kč. Vývoj a stav mezd: Jak již jsem v létech minulých psal, všechna a jakákoliv práce je zúkolována a nerozhoduje, kdo ji dělal, zda muž nebo žena, rozhoduje jak a kolik je práce uděláno a podle toho též se vyplácí mzdy. Při 8 hod. pracovního dne, pohybuje se měs. výdělek různě, prostě podle výkonu a to od 800 až 2000 Kč i více. Horníci při namáhavé práci vydělávají i přes 3000 Kč měs. Různé přídavky ke mzdě, o kterých je minulý rok psáno v neztenčené míře, trvají dále. 1956: V celé naší obci je 158 radiopřijímačů. Měsíční poplatek z 1 přístroje je 5 - Kč. Přestože teprve letos bylo Ostravou zahájeno televisní vysílání, v obci je už 8 kusů televisních přijímačů, které si vesměs dělníci zakoupili. Cena 1 televisoru je asi 3000 - 3500 Kč.Úroveň bydlení se v obci neustále zlepšuje. Při každé novostavbě rod. domku musí býti koupelka a splachov. záchod, jinak novostavba staveb. úř. O. N. V. povolena není. Novostavby rod. domků jsou obyčejně 2 pokojové s 1 jednopokojovým bytem v podkroví. Cena rod. domku pohybuje se okolo 100.000 Kč. Dnes už ani není možno, porovnáváme-li bydlení asi před 30 - 50 léty, jaký je to rozdíl, ale všichni občané dosud tak nebydlíme. I ve starých domech jsou zřizovány koupelky.( http://www.suchelazce.cz/stranky/kron_1945_001 )[9] Srovnej Jirásek, Zdeněk-Šula, Jaroslav: Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1. Praha: Svítání 1992 [164 s. ISBN 80-900238-9-4], s. 88.Měnová reforma provedena 1.6., zasadila ránu narušovatelům národního hospodářství a těm, kteří spekulovali zadržováním platidel. Byla provedena výměna peněž na osobu 300 Kčs Ve starých za 60 Kč v nových. Poměr 1:5, další hotové peníze 1:50 kdo však peníze neshromažďoval doma a měl je uložené v peněžním ústavě obdržel za prvních 5.000 Kčs 1:5 za další 1:6,25 od 10.000 Kčs 1:10 od 20.000 Kč s. V Brezně bylo za tím účelem zřízeno výměnné středisko pro obce: Bezno, Sovinky, Nemyslovice, Malé a Velké Všelisy, Zamachy, kde se vyměnilo za 38 milionu Kč Jen pro samotné Bezno částka 19 milionu Kč. S měnovou reformou bylo spojeno snížení cen všech produktů. Až na 50% v průmyslových výrobcích. Mimo toho uvolněno veškeré vázané zboží, tj.: zrušen lístkový systém. Mzdy byly sníženy v poměru 1:5. Od 1.10. 1953 nové snížení cen potravinářských, průmyslových produktů od 5 až do 40%. Že poměry se stále lepší, potvrdilo šesté snížení maloobchodních cen dne 3.12. 1956. V domácnostech se objevují elektrické pračky, plynové a elektrická kamna a i televisorů přibývá v rodinách členu JZD. Domácí porážky se nemohou rovnat těm z dávných dob, zabíjejí se vepři od 160 kg do 2 ½ q. Obilí členové JZD nemohou spotřebovat, proto se prodává na státní nákup a získané peníze umožňují zlepšení bytového zařízení atd. S velkým nadšením občanů bylo přijato 3. března 1959 snížení cen zboží. Potravin o 16% a průmyslového o 26% to obleky, látky, obuv, pračky, hodinky (v celkové hodnotě 2,3 miliardy). Také na početnější rodiny bylo pamatováno zvýšením 1. dubna příspěvků na děti v hodnotě 52 mil. Kč. (http://www.bezno.cz/mestys/kronika/1950-1960/ )[10] Radek Soběhard: Vyjdu z tehdejší průměrné mzdy před reformou (6000 korun) a současné průměrné mzdy (asi 24 000 korun). A použiji například částku, která byla v roce 1953 na vázaných vkladech (84 miliard korun), jež se zcela a bez náhrady zrušily! Takže pak mi vychází, že z dnešního pohledu komunisté připravili občany [a firmy -pozn. J.Ř.] jen na vázaných vkladech o 336 miliard dnešních korun. ( https://ekonomika.idnes.cz/rozhovor-k-menove-reforme-s-historikem-sobehartem-fws-/ekonomika.aspx?c=A130530_135259_ekonomika_fih ) nelze p ), což ale současně znamená, že nebohá ekonomika musela od roku 1945 absorbovat uvolnění vázaných vkladů ve výši jednoho národního důchodu v r. 1947. Pokud platilo ke konci roku 1946, že Komunistický poslanec Ing. Spáčil sdělil rozpočtovému výboru, že je v republice celkem 50 lidí, kteří pracují za mzdu vyšší, než 40.000 Kčs měsíčně. že je nás 7.857 lidí, kteří berou na mzdě od 12.000 do 15.000 měsíčně, avšak téměř milión lidí, kteří nemají za měsíc ani 2.000 Kčs. To je největší procento. Před válkou téměř dva milióny lidí – rovněž většina – měla téměř polovinu, tj. 10.000 ročně , tak zhruba trojnásobný růst mezd v letech 1947-1953 znamená, že tehdejší plánovatelé neměli živelný vývoj nominální ekonomiky vůbec pod kontrolou, že o centrálně plánovaném řízení reálné ekonomiky si mohli jenom nechat zdát. Vyplývá to z Fisherovy transakční rovnice, tedy vztahem mezi nominální ekonomikou [množstvím peněz v oběhu (M), oběžnou rychlostí peněz (V)] a reálnou ekonomikou [množstvím směňované produkce (Q) a cenovou hladinou (P)], tedy MxV = PxQ, přičemž je vhodné si uvědomit, že Q (hrubý domácí produkt) = S (spotřeba) + I (Investice) + G (vladní spotřeba) + X(deficit [přebytek] obchodní bilance.[11] Koncem války obíhalo na území protektorátu 96 miliard a na Slovensku 12 miliard korun, zatímco v závěru roku 1938 to bylo v celém Československu jen něco přes 14 miliard korun. V dubnu 1945 činily vklady na území protektorátu 123,4 miliard a na Slovensku 7,8 miliardy korun a bezcenné pohledávky jen českého peněžnictví za fašistickou třetí říší představovaly 150 miliard korun. Během října 1945 pak dosáhla výše oběživa v Československu 125,5 miliardy korun. Tomuto obrovskému přebytku inflační měny čelil dekret prezidenta republiky z 19. října 1945 o obnovení měny (č. 91/1945 Sb.). K 1. listopadu 1945 byla uskutečněna měnová reforma, která zaváděla v celém státě jednotnou měnu - Kčs. Inflační množství peněz se snažila snížit jejich blokováním na takzvaných vázaných vkladech, jejichž výše činila 258 miliard korun a z toho bylo 22,5 miliardy na Slovensku. Každý občan dostal uvolněno 500 korun nového oběživa. Zatímco státní instituce a podniky mohly čerpat z vázaných vkladů volně, ostatním podnikatelům mohly být uvolněny částky do výše měsíčních mezd a platů. Způsob odčerpávání části hodnot vázaných vkladů sledoval další prezidentský dekret z 19. října 1945 (č. 95/1945 Sb.). Postihoval majetek buržoazie, její válečné a šmelinářské zisky především v peněžní formě, kdežto její materiální hodnoty, například zásoby zboží, výrobní prostředky aj., přihlašovací povinnosti a zdanění z velké části unikly. ( K dějinám socialistického Československa. Praha: Svoboda 1986, s.239-240)[12] Tato data jsem převzal z nějaké diskuze, ale už jsem zpětně nedohledal zdroj. Autorovi se tímto omlouvám. Naproti tomu Radek Soběhard zdůrazňuje na webových stránkách idnes, že ceny zboží – máslo (kg) před reformou 80 korun, po reformě 44 korun (množství za měsíční mzdu před reformou 75x po ní 27x); rýže cena před 40 Kčs, po ní 28 Kčs (množství za měsíční mzdu – před 150x, po ní 43x); chléb (žitnopšeničný), cena před reformou 8 Kčs, po ní 2,8 Kčs (množství za měsíční mzdu před 750x, po ní 429x). Průměrná mzda před reformou 6000 Kčs, po ní 1200 Kčs. Bylo by ovšem vhodné, kdyby pan Soběhrad uváděl též ceny na volném trhu alespoň dle stavu z r. 1949: 1 kg másla 448,-Kčs, rýže 300,- Kčs ( Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948- 1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 258)Srovnej též http://www.mestokyjov.cz/html/files/historie/kronika_pt1/svazek04/60_12.htmlDnešní cenová hladina odpovídá tak trochu tehdejším cenám v 1947:Inzerát nabízející opis rukopisů na stroji za 20 haléřů za řádek. Z uzamčené králikárny odcizil neznámý pachatel R. Soukupovi v Olomouci 21 odrostlých králíků-stříbrňáků, čímž mu způsobil škodu cca 3000 Kčs. Jiný pachatél odcizil rezervní kolo z auta v hodnotě 2000 Kčs. Cigarety stojí 0,30 Kčs a stát je prodává za 3,50 Kčs. Hořčice obyčejná 1/8 litru 8-10,-Kčs. Prodal-li rolník 10 metrických centů pšenice, nestačí to na zaplacení půlročního nemocenského pojištění pro čtyři zaměstnance. Vybudování 20 moderních garáží ve Zlíně mělo přijít na 2,5 milionů korun. (Osvobozený našinec, 1947)V lednu a únoru zde bylo uspořádáno 64 plesů a různých tanečních oslav. Těchto podniků se účastnilo 27.354 o. ob, které zaplatili na vstupném 833.682 Kčs. Z tohoto obnosu město obdrželo na dávce 180.211 Kčs. Na těchto podnicích utratili občané 2, 736.000 Kč. Na dávce z nápojů bylo zaplaceno 273 000 Kčs. Ve stejné době se kulturních akcí účastnilo 2 000 osob. ( Prostějov vstoupil vesele do dvouletky. Osvobozený našinec 19.3.1947, s. 4 (č.66) Ceny ve Velké jubilejní soutěži, organizovaná redakcí Olomouckého našince v hodnotě 115.000 Kčs o získání nových předplatitelů: Ložnice 17. 450 Kčs, Westmisterské stolní hodiny 6000 Kčs, Obr. Orig. Olej 9.500 Kčs, kompletní rozmnožovací kancelářský stroj 9000 Kčs, Automatický gramoměnič skříňový na 10 desek znač. Smaragd 8000 Kčs, osm párů dámské obuvi 1735 Kčs, lahev kolínské vody Heure Intimne Vigny Paříž 100 Kčs, prošívaná přikrývka 1000 Kč, chromovaný květinový stolek se čtyřmi skly Kčs, křišťálový podnos broušený Kčs, paladium království českého 920 Kčs, křišťálová stolní lampa 900 Kčs, pokojový lustr 890 Kčs, 1 pár bílých válenek 800 Kčs, kolekce likérů 5 litrů 750 Kčs, kompletní kopací míč 700 Kčs, kaseta jemných parfémů 600 Kčs, zlaté plnící péro zn. Domátor Speciál 550 Kčs, likérová broušená souprava 500 Kčs, stolní lampa 450 Kčs, přehoz na otoman 410 Kčs, moderní prvotřídní čalouněná klubovka 4500 Kčs, umělecké řezbářské dílo sv. Antonín 5000 Kčs, kuchyňský příborník moderní krémový lakovaný 3800 Kčs, stáložárná smaltovaná celolitinová kamna pro dva pokoje 2900 Kčs, kompletní pánské kolo s dynamem i plášti 2700 Kčs, horské slunce na 220 woltů 2600 Kčs,- zlatý čtrnáctikarátový prsten s rubínem 2500 Kčs, turistický dalekohled zvětšující 8krát s koženou brašnou 2370 Kčs, zlatý turmalinový 14 karátový prsten 1000 Kčs, broušená kříšťálová souprava 1900 Kčs, moderní pokojový otoman 1600 Kčs, stojací elektrická lampa chrom. 1600 Kčs, chromovaný 6 lampový pokojový lustr kombinovaný kavkazký ořech 1500 Kčs, kompletní dětská vlněná výbavička 10 kusů 1200 Kčs. (Osvobozený našinec 20. 4., s. 1 (č.93). Cena prvního rozhlasového přijímače dvouletky Klasik 5440 Kčs. ¨Co bránilo tesařskému dělníkovi Františku Tichému z obce Rosnice u Hradce Králové, aby našetřenou částku 36 000 korun od 1. listopadu 1945 do 1. června 1953, tj. za 90 měsíců, které si uschovával doma, za něž dostal výměnou po tomto datu 720 Kč, vynaložil postupně na nákup některé z komodit, když už předtím mu byl blokován vklad ve výši 80 000 korun, které šetřil na věno pro dceru (a zajištění na stáří. Jak k tomu poznamenal soudobý kronikář, tak tento pilný střadatel pobýval v obecním baráku čp. 20 v jedné světnici s manželkou a dcerou, která byla kuchyní, ložnicí a prostě vším, dřel se tudíž po celý život nadarmo. Srovnej Jirásek, Zdeněk-Šula, Jaroslav: Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1. Praha: Svítání 1992 [164 s. ISBN 80-900238-9-4], s. 88. Aby byli pan kronikář a historikové objektivní, tak by měli ještě doplnit, o kolik tohoto dříče připravovala pádivá inflace od roku 1946 do poloviny roku 1953, která by se nutně překlopila v hyperinflaci v dalších 90 měsících. Z počátečního vkladu do matrace ve výši 400 korun v zimě památného léta páně čtyřicátého pátého roku by mu zůstala toliko jedna velká nula a oči pro pláč. Nebudu prozrazovat, kdo tam dnes bydlí, ale jde o jeden byt o zastavěné ploše spolu s nádvořím v rozměru 547 metrů čtverečních.Podle plánu se má věnovat ve prospěch stavebnictví necelých 40 miliard korun, a to na stavby bytové, veřejné, průmyslové, zemědělské, dopravní, Má se v oboru staveb bytových získat 70. 000 bytů opravami (válkou poškozenými) a 55.000 novými stavbami. Nové byty podle směrných plánů mají být převážně o malé kuchyni, dvou ložnicích, velké místnosti obývací a plným příslušenstvím o nejvyšší užitkové ploše bytů 70 m čtverečních s přípustnou odchylkou méně nebo více 10 proc., obestavěný prostor, včetně půdy, sklepa a objemu zdi a pomocných prostorů i schodišť nemá být větší, nežli 350 m čtverečních. Takový by se měl dát pořídit za 180.000 Kčs. (–jb-: O stavbě bytů ve dvouletce. Osvobozený našinec 5.6. 1947(č. 130), s. 7).Výrobou dřevěných staveb se zabývá v našich zemích 30 menších i velkých podniků. Jejich výrobní kapacita je asi 400 domků měsíčně, která může být zvýšena 600-700 domků přízemních či patrových, s nejmenší zákonem přípustnou bytovou jednotkou o kuchyni a třech pokojích se vším příslušenstvím. Doba úpravy a montáže trvá 14 dní. Užitková doba je více než 80 let. Stavební náklady zděného domku byly stanoveny na 250 000 Kčs, ačkoliv zkušenosti např. z Brna mluví o 400 000 Kčs. Dřevěný domek normální bytové jednotky z továrny i s dopravou na místo je za 130 tisíc Kč, s vnitřní úpravou, zděným podsklepením a podezdívkou 270 000 Kčs. Zájem byl projeven v Anglii, Francii a Jižní Africe . [Článek umístěn v levém sloupku nahoře, v právem pak převzatá informace z časopisu Národní osvobození. Mladý muž je zedník-fasádník. Vydělá si týdně čistých 2000. Dělá v úkolu 5 dnů v týdnu, denně od 7 hodin ráno do 12 a odpoledne od 13 hodin do 18 hodin. Šéfe říká mně, „nerozumím těm kamarádům, kteří utekli od našeho řemesla a ulili se do úřadu. Co oni dostanou za měsíc, to já vydělávám za týden! Ale zdrhli“. ] ( Dřevěné stavby se osvědčují. Cena bytové jednotky činí 150-270 000 Kčs.Osvobozený našinec 14.6. 1947 (č.137, sobota),, s. 4. )Okradl rolníka o vepře. V noci na 14 t.m. odcizil neznámý pachatel rolníkovi A. Trousilovi z Hlušovic vepře ve váze 85 kg, čímž mu způsobil škodu 2000 Kč. (Osvobozený našinec 17.6.1947, č. 139, úterý)V Brně se objevily rané brambory ze Slovenska. Jsou drahé, 1 kg stojí 17 Kčs, prozatím drahá pochoutka. Také koupěchtivých bylo méně, než se čekalo. Výdělky státních i veřejných zaměstnanců jsou poměrně malé, ani průmyslové dělnictvo brněnské neoplývá velkými příjmy. Běží dnes skutečně o jedince, buď jsou to šmelináři anebo ředitelé národních podniků, kteří si mohou i dnes dovolit přepych, zaplatit za 1 kg bramborů 17 Kčs. (– ek. Nové brambory na trhu. Osvobozený našinec 21.6.1947 (č. 143), s. 2.V září 1949 na Pražském vzorkovém trhu byly sovětské, rumunské a maďarské potraviny prodávány v téměř neomezeném množství za celkem přijatelné ceny (jeden kg uherského salámu 400 Kčs, 1 kg špeku 500 Kčs atd.)Prameny k dějinám III. odboje. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1948- 1949. Olomouc: Univerzita Palackého 1995, s. 733)[13] Opomenutí faktu, že vklady i hotovosti nad určitou výši byly kráceny v daleko méně příznivějšímu poměru se zdá býti přímo sociálně třídní. Naopak stejně tak sociálně třídní historiografie po roce 1989 tento fakt považuje za základní otázku. Jejím heslem je 50:1. Srovnej Jirásek, Zdeněk-Šula, Jaroslav: Velká peněžní loupež v Československu 1953 aneb 50:1. Praha: Svítání 1992 [164 s. ISBN 80-900238-9-4]. Histografie se tedy dosud zabývala maskami a rétorikou, nikoliv živými jednajícími, předvídajícími a rozhodujícími jedinci, lidmi a občany z masa a kosti.[14] K dějinám socialistického Československa. Praha: Svoboda 1986, s.239-240

ZDROJ >>