Kauza ,,Ruse, omluv se za Krym”: Bomba? Plukovník-rozvědčík cupuje Ústavní soud. Nové informace

Plukovník Jiří Wagner (EXANPRO)

21.05.2019 ParlamentníListy
Bývalý důstojník vojenské zpravodajské služby Jiří Wagner úderně rozkrývá zfušovanou práci ústavních soudců. Případ „Hoteliér“, do kterého směšně tahají Čapkova doktora Galéna i Haškova Palivce, je prý odhaluje jako zpolitizované aktivisty. V kauze ostravského podniku, který odmítl ruské turisty, vytahuje fatální chybu – soudci zapomněli, že existuje dvojí občanství. Ukazuje, co odsunuli do pozadí, kde si protiřečí a podivně se zamotávají. A máme ignorovat mučení ze strany USA na různých místech světa? Byl plánován nátlak? Kde zůstali reportéři z České televize? Plukovník ve výslužbě klade v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz důležité otázky a prozrazuje, z čeho je mu hodně špatně.

Sepsal jste analýzu k rozhodnutí Ústavního soudu, podle kterého byl ostravský hotel Brioni Boutique oprávněn zveřejnit prohlášení, že neubytovává ruské občany, pokud se nedistancují od anexe Krymu. Napsal jste, že odůvodnění soudu považujete za „klamné a zpolitizované“. Čím nás klame?

Pokud to shrnu, tak klamné je odůvodnění v tom, jak se dva zapojení ústavní soudci (Vojtěch Šimíček a Kateřina Šimáčková) až nepřirozeně snaží obhajovat hoteliéra, a přitom úmyslně odsouvají do pozadí jiné důležité věci, které nehrají v jeho prospěch.

Jedním z mnoha příkladů je odůvodnění, že ruským zákazníkům nic nehrozilo, protože jim nebyla odepřena služba, jež by měla základní nebo monopolní charakter. Jistěže jim nic nehrozilo. Mohli se ubytovat jinde. Ale proč je ten údajný svobodný projev a vyjádření vlastního názoru hoteliéra odůvodňován nějakým ohrožením či neohrožením ruských zákazníků?

Z analytického pohledu si už tímto ústavní soudci nabíhají, protože tím vlastně nechtěně připouštějí, že to bylo něco více než jen vyjádření názoru. Píší, že ruští návštěvníci nebyli ohroženi, ale jaksi pozapomněli zdůraznit, že byli jednoznačně omezeni. A svobodný projev není o omezování jiných občanů v poskytování služeb pod podmínkou, že podepíší připravené prohlášení s uvedením osobních údajů.

Z textu opravdu vyplývá, že pokud by hoteliér měl monopol na ubytovávání, pak by tohle udělat nesměl... takže některé právo projevu platí jen někdy, a pokud máme nějaký podnikatelský monopol, tak už neplatí?

Jak vidíte, tak tohle zkrátka neobstojí. Ústavní soud si tu protiřečí. Buď je to forma svobodného projevu, kterou potom může logicky uplatnit jak drobný podnikatel, tak monopolista, anebo je to forma určitého nátlaku, znevýhodnění a omezení a není možné to považovat za legitimní věc od žádného podnikatele. Ústavní soud se do toho pěkně zamotal.

Cítíte v tom názoru i obecně dilema mezi svobodou projevu na jedné straně a snahou o cenzuru na straně druhé, což je aktuální téma v ČR?

Nemůžeme hovořit o dilematu. To by muselo jít o poskytování informací nebo vyjadřování názoru, což nikoho neznevýhodňuje ani neomezuje. Jenom některým politikům to vadí, protože jim to nepřispívá k politickým bodům, a tak přemýšlejí o nějaké vhodné cenzuře. Hoteliér ale již překonal svobodný projev i vyjádření názoru, protože začal omezovat a znevýhodňovat jednu skupinu osob.

Vraťme se na začátek – v čem spatřujete přímo tu „zpolitizovanost“?

Co se týče zpolitizování případu, tak to nastalo velmi komplexně a neskrývaně. Ústavní soud skrze dva zmíněné soudce tento případ alibisticky opřel o mezinárodní právo, ale už nezkoumal vztah hoteliéra k mezinárodnímu právu. A tady prostě nestačí konstatování, že anexe Krymu byla učiněna v rozporu s mezinárodním právem a že proto si ji hoteliér vybral pro svůj protest. V tom se ÚS hluboce mýlí, neboť se zde nabízí pravdivější vysvětlení:

Hoteliér si anexi Krymu vybral pouze proto, že se vztahovala k Ruské federaci (RF), k níž má předpojatý vztah. Pokud bychom se měli mýlit, musel by to hoteliér dokázat tím, že by si vybral i jiné prohřešky proti mezinárodnímu právu.

A to už narážím na to, že těch prohřešků bylo spácháno několikanásobně více ze strany západních mocností a všichni to dobře víme, ale děláme, že za všechno mohou Rusové.

Tak jak je to dneska s tím hájením mezinárodního práva? Každý se stává politickým aktivistou, ale vybírá si jen události, které se hodí jeho subjektivním názorům a pocitům. Tohle Ústavní soud vůbec nezohlednil a nikdo se na to hoteliéra neptal. Jak může potom Ústavní soud konstatovat, že hoteliér chtěl na někoho pozitivně působit? A jak může Ústavní soud dále opírat své odůvodnění o zahraniční politiku ČR a politiku EU, když tyto politiky často nejsou v souladu s mezinárodním právem?

Navíc soudy by měly postupovat podle zákonů a právních norem, a nikoli podle výkonné politiky státu. Kde je potom to údajné oddělení justice od exekutivy (exekutiva je výkonná moc státu, vykonávaná vesměs vládou a hlavou státu – prezidentem, pozn. red.)? To je to zpolitizování celé kauzy.

Podle vás ústavní soud klamným způsobem interpretoval články Listiny základních práv a svobod, přičemž „úmyslně do svého objasnění nezahrnul jiné články Listiny základních práv a svobod, které se ke zkoumané problematice vztahují“. Tak nejprve – v jakém smyslu je interpretoval klamně a jaké jiné články listiny nezahrnul?

Ano, dezinterpretoval články Listiny základních práv a svobod ve prospěch hoteliéra. To se prostě nedá přehlédnout. Článek 17 odst. 1 a 2 o svobodě projevu a právu vyjadřovat své názory slovem, písmem a podobně náhle Ústavní soud vysvětlil jako akci s možností omezit zákazníky čili odepřít jim službu, která není základní nebo monopolní, pokud určitá skupina zákazníků nepodepíše nějaké prohlášení, a ještě s uvedením adresy.

Takže například majitel restaurace se podle Ústavního soudu může svobodně projevit a vyjádřit tak, že do svého lokálu nevpustí ty Američany, kteří nepodepíší prohlášení, že přítomnost amerických vojáků na území Sýrie je porušením mezinárodního práva, anebo ty Čechy, kteří nepodepíší prohlášení, že vojenská mise českých vojáků v pobaltských státech je porušením čl. 1 Severoatlantické smlouvy. A pokud se jedná o další články z Listiny základních práv a svobod, které soud záměrně zamlčel nebo opět dezinterpretoval jen ve prospěch hoteliéra, tak ty jsou následující:
čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 15 odst. 1 a čl. 24.

Pro ilustraci se zastavím u posledního článku 24, kde se hovoří, že příslušnost ke kterékoli národnostní menšině nesmí být nikomu na újmu. V ČR se nacházejí Rusové, kteří získali státní občanství ČR, ale zároveň si ponechali občanství Ruské federace – to je dnes v souladu jak s českými, tak ruskými zákony. Tito Rusové, kteří patří k občanům ČR a kteří se zároveň hlásí k ruské národnosti, tvoří ze zákona na našem území národnostní menšinu. Jenže náhle se příslušnost k této menšině stává problémem v ostravském hotelu Brioni Boutique, kde si je hoteliér může jako ruské občany vzít v rámci své svévolné akce za rukojmí, aby něco „rádoby“ ovlivnil.

Bez ohledu na to, jaký mají názor, který jim nikdo nemůže brát ani vnucovat, se náhle stává jejich ruská národnost pro ně újmou, což odporuje Listině základních práv a svobod. Avšak Ústavní soud čin hoteliéra hodnotí jako svobodný projev a vyjádření jeho vlastního názoru, přičemž Ústavní soud vůbec neuvažoval možnost dvojího občanství.

Bylo by zajímavé, kdyby v té době do hotelu vstoupil Rus s českým občanstvím, ale schválně se prokázal ruským pasem. Hoteliér by se podle Ústavního soudu svobodně projevil a skrze personál by ho odmítl ubytovat, dokud nepodepíše politické prohlášení. On by to nepodepsal a nebyl by ubytován. Tím by byl porušen článek 24 listiny, ale Ústavní soud by přesto konstatoval, že hoteliér se pouze svobodně projevil a vyjádřil svůj názor, což je samozřejmě nesmysl.

A článek o svobodném podnikání s tím nesouvisí – situace na Krymu ani Rusové v ČR přece hoteliéra v podnikání neomezují. Tady vidíme, čeho se ústavní soudci dopustili a komu nadržovali. Taktéž porušili slib soudce Ústavního soudu o ochraně přirozených práv člověka a o nestrannosti (viz článek 85 Ústavy ČR).

Zmínil jste hypotetický příklad nevpuštění Američanů. V tiskové zprávě samotného soudu si lidé mohli přečíst přesně tuto interpretaci: Stěžovatel totiž nezacházel rozdílně s cizinci (resp. občany RF) oproti českým státním občanům, případně občanům jiných států tak, že by jim a priori odepřel poskytnutí ubytovacích služeb – nejednalo se o omezení typu „Američanům nenaléváme“…

No celé to odůvodnění Ústavního soudu je děsné. Máme tady čl. 10 odst. 1 o zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochraně jména. Také článek 15 odst. 1 o svobodě myšlení a svědomí. A samozřejmě nejčastěji diskutovaný článek o svobodě projevu. Tohle všechno je činem hoteliéra s jeho politickým požadavkem porušováno, ale Ústavní soud tady přiřkl práva jenom hoteliérovi.

Představte si, že máte nějaký názor a náhle vám někdo strčí pod nos prohlášení s odlišným názorem a chce po vás, ať to podepíšete, jinak vás neubytuje. Pokud si chcete zachovat svoji čest a důstojnost, tak půjdete jinam. Ale co když se v okolí na stejném postupu domluví více hoteliérů?

Ani tohle Ústavní soud nenadhodil a bylo by vůbec zajímavé, jestli by na svém rozhodnutí něco změnil.

Podle vás to jednání bylo nedůstojné vůči zákazníkům, ba dokonce nenávistné?

Nechci tvrdit, že hoteliéra zaslepila nenávist, ale předpojatost a nedůstojné jednání z toho čiší.

Ústavní soud se mimo jiné opřel o fiktivní postavu doktora Galéna v Čapkově „Bílé nemoci“, kdy tento lékař odmítne vydat jím vynalezený lék proti smrtelné nakažlivé nemoci těm, kteří odmítají zastavení agresivní války. Doktor Galén tedy podle ústavního soudce nezastával názor, že „pacient jako pacient“, nýbrž snažil se svou činností aktivně ovlivnit politické dění, a proto podmiňoval vydání svého léku zastavením války. To je v této kauze podle ústavního soudce příhodnější, než když Nejvyšší správní soud citoval Haškova Palivce: „Host jako host, třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika.“ To, že chtěl hoteliér možná přimět k zamyšlení o zastavení války – jako doktor Galén, kterého citoval soudce –, nepovažujete za „polehčující okolnost“ či pozitivní pohnutku?

Je to zase rozpor, a dokonce dvojitý! Je zde selektivní výběr viníků, jenže Krym nebyla ojedinělá událost ani prvotní akce, ale reakce na politický převrat na Ukrajině. A tady se měl Ústavní soud zastavit a pravit, že „ostravský Galén“ měl působit rovnoměrně na všechny viníky, kteří jsou odpovědní za události na Ukrajině v letech 2013 a 2014.

A tam se angažovalo, panečku, hodně státních aktérů. No spíše by Ústavní soud neměl vůbec hoteliéra přirovnávat ke Galénovi, když se předpojatě zaměřil jen na jednoho aktéra. Popravdě on se vlastně nezaměřil na žádného aktéra, ale na ty obyčejné lidi – ruské občany, což je ten druhý rozpor s Čapkovým románem. Takže co chtěl vlastně hoteliér ovlivňovat, když necílil na ty, kteří jsou skutečně schopni něco změnit?

A ty řeči o tom, že hoteliér chtěl alespoň v malé míře působit na ty osoby, které se podílejí na politickém životě státu, kterého považoval za agresora. Zase ta nekonečná obhajoba hoteliéra v podobě slov „alespoň v malé míře“ a „považoval za agresora“. Ale kde jsou ti ústavní Galénové v případě působení na agresory v jiných částech světa?

Co vlastně někdo chce prostřednictvím ruských občanů změnit? Mají demonstrovat, stávkovat a volit subjekty spřízněné se Západem?

My na jedné straně odsuzujeme údajné ruské vměšování do všeho možného a najednou se zde do popředí postaví dokonce Ústavní soud a chválí, jak je dobré působit na toho ruského agresora skrze ruské občany. Celé mi to v tomto případě připomíná návod, jak ovlivňovat situaci v Rusku proti současnému režimu a vměšovat se do vnitřních záležitostí cizího státu.

Nález Ústavního soudu jste označil za „román“, který rozkrývá myšlení a svědomí ústavního soudce, a někdy není jasné, zda jde o odborný soudní nález nebo o beletristickou četbu. Znevažuje to samotnou instituci? Nebo se soudce snažil, aby nález byl veřejnosti a laikům srozumitelný?

Soudce si může svůj rozsudek zdůvodnit, jak chce, pokud se drží věcných argumentů. Vsuvky z literatury nemusejí být na škodu, ale stává se, že jsou hodně zavádějící a moc nesedí s aktuální kauzou.

Co vás nejvíc vyděsilo či rozesmálo?

Obecně mě děsí, jak si nejvyšší funkcionáři a ústavní činitelé dokážou vše odůvodnit bez toho, aby se obávali postihu za své často úmyslné pochybení nebo nedbalost.

A co mě rozesmálo? Tak například to sáhodlouhé povídání o jinakosti lidí – to je vskutku průlomový objev Ústavního soudu.

Zvláštní pro mě byla tato vsuvka:

„Celá námitka, že je obtížné vědět, kde končí svoboda a začíná zločin, je v zásadě zodpovězena známým příběhem o výtržníkovi, který argumentoval, že jako svobodný občan může pohybovat svou pěstí, kudy chce, na což soudce moudře odpověděl: ‚Svoboda pohybu vašich pěstí je omezena polohou nosu vašeho bližního‘.“

Nevím, co tím chtěl Ústavní soud vyjádřit, ale ačkoli to Ústavní soud myslel jinak, tak tohle hraje právě proti hoteliérovi. Ta věta na konci se dá totiž parafrázovat takto:

„Svoboda projevu hoteliéra je omezena vůlí ruských občanů podepsat jeho politické prohlášení.“

Ale komická byla pro mě také tato hláška Ústavního soudu:

„V nyní projednávané věci Ústavní soud navíc nepřehlédl zřejmou časovou souvislost mezi anexí Krymu (první polovina roku 2014) a prohlášením stěžovatele, datovaným ode dne 24. 3. 2014. Rovněž tato okolnost potvrzuje, že ze strany stěžovatele nešlo o svévolné a nepřípustně účelové jednání, nýbrž o bezprostřední a zřejmě i značně emocionální reakci na tuto událost, jíž chtěl stěžovatel zřetelně vyjádřit svůj politický názor. Stěžovatel proto nemůže být podezříván ani z toho, že se ve skutečnosti jednalo jen o jakousi záminku, jak diskriminovat občany jiného státu.“

Tak to je skutečná soudnická bomba! Chce snad Ústavní soud tímto říct, že kdyby nyní někdo zpětně protestoval proti napadení Iráku (stalo se v roce 2003) – za což nebyl dosud nikdo sankcionován, tak by zde chyběla časová souvislost, a proto by to bylo nepřípustné jednání?

Zajímavé, jak Ústavní soud touto časovou souvislostí odůvodnil, že se ze strany hoteliéra nemohlo jednat o diskriminaci. No prostě obhajoba hoteliéra, kam se podíváte, a ještě tak neobratná.

Upozornil jste na to, že mnohonásobně více prokazatelných prohřešků proti mezinárodnímu právu je za posledních 20 let na straně západních států. Ale i kdyby celá kauza mířila proti jiným státním – západním – příslušníků, tak by to přece nebylo v pořádku, ne? Nebo se míra oprávněnosti liší tam, kde je jeden prohřešek, a tam, kde jich je víc?
To není o míře oprávněnosti, ale o míře rovnoměrnosti. Kdo chce aktivně vystoupit proti porušování mezinárodního práva, tak by měl postihovat všechny prohřešky rovnoměrně, a ne si vybírat podle svých osobních preferencí.
Vy jste nadhodil jednu zajímavou otázku, kterou soudci vůbec neřešili: Co chtěl provozovatel hotelu vlastně provést s prohlášeními ruských hostů, ve kterých požadoval uvedení osobních údajů včetně podpisu. Co by s ním tedy mohl podle vás dělat? Myslíte, že to chtěl někam poslat, nějak to dál použít? K tomu ale souhlas neměl...

No to měl právě vysvětlit Ústavní soud, ale úmyslně se této věci ani nedotkl. A kde byli ti skvělí terénní reportéři z České televize, aby se na toto provozovatele hotelu výslovně zeptali? Asi neměli ani svolení vedení České televize, protože Česká televize nebude přece zjišťovat něco, co by vypadalo jako hájení práv nějakých Rusů.

No jo, ale Česká televize nám divákům potom opět neposkytla ucelený obraz události se všemi informacemi, jak by podle Kodexu ČT měla.

Uvědomme si, že se nejednalo o dobrovolné podepisování nějaké petice. Někdo tady chtěl od selektivně zvolené skupiny osob za poskytnuté ubytování sbírat osobní údaje s podpisem pod politický názor – a znovu říkám, že tohle nebyla snaha hájit mezinárodní právo, což jsem už dříve vysvětlil.

Tady mohla být v sázce nejenom dobrá pověst osob, které by to podepsaly (zase porušení čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). A pokud to byla ze strany hoteliéra jenom nějaká demonstrativní záležitost, tak proč Ústavní soud hovoří o nějakém „pozitivním“ působení na lidi, kteří mohou něco změnit? To už vůbec nechápu, jak by té změny mělo být dosaženo.

(celý rozhovor najdete zde)


 

ZDROJ >>