Kudlička: Není to jen o tom vyhrávat celý rok

/ROZHOVOR/ Letos v Ostravě nezazářil stejně jako loni, přesto sklidil obrovský aplaus. Jak by také ne, vždyť český tyčkařský rekordman Jan Kudlička měl na atletickém mítinku Czech Indoor Gala nejpočetnější fanouškovskou podporu.

JE V PŘÍPRAVĚ. Opavský rodák Jan Kudlička se momentálně usilovně chystá na vrchol halové sezony evropský šampionát pod střechou v Bělehradě.Foto: Deník/Lukáš Kaboň

„Zabrali celý jeden sektor na tribuně," rozesmál se trojnásobný medailista z evropských šampionátů už den před závody.

Vnímal jste mítink Czech Indoor Gala vzhledem k tomu, odkud pocházíte, jako něco specifického?

Ano, rozhodně. Sice nejsem přímo z Ostravy, pocházím z Opavy, přesto to tady vnímám, jako bych byl doma. Jen mě trošku mrzí, že se sem nevrátí po loňském úspěchu i halové mistrovství republiky. To je bohužel realita, kterou musíme všichni akceptovat. Ale jinak jsem se sem fakt těšil, dlouho jsem tady nebyl.

A stihl jste se domů do Opavy vůbec podívat?

Ano, dokonce jsem tam i spal. Ale bylo to už strašně dlouho, co jsem v Opavě byl naposledy, snad po olympiádě, kdy nás pozvali na radnici. Takže asi někdy v září. A od teď se tam už taky nedostanu, protože z Ostravy jsem zamířil do Polska a pak zpátky do Prahy.

Když jste přišel, chlubil jste se, že máte vykoupený celý sektor C…

Ale to byla nadsázka. Zabral jsem, myslím, dvacet míst. Největší problém byl s tím, že v té síti, kde probíhal předprodej, se to na jedno přihlášení dá koupit po osmi kusech. Takže člověk to musí opakovaně vyťukávat.

Ve druhém letošním halovém vystoupení jste skočil 540 centimetrů a podělil jste se s Michalem Balnerem o druhé místo za mladým Řekem Karalisem…

Nejdůležitější je ale to, co skočím na začátku března v Bělehradě na halovém mistrovství Evropy. Limit už naštěstí mám, navíc jsem ho potvrdil i v hale (571), ale musím říct, že těch 578 centimetrů je nejtvrdší kvalifikační limit v historii tyčky na velkou mezinárodní akci.

Loni v Ostravě na halovém mistrovství republiky to ale bylo jinak, že?

Přesně, tehdy jsem potřeboval v podstatě na poslední chvíli skočit 577 centimetrů, abych se dostal do Portlandu na halové mistrovství světa.

To se vám v nervydrásajícím finále tyčky povedlo, takže by se dalo říct, že vám ostravská hala může vyhovovat?

Buďme v Česku za každou halu, kterou máme, rádi. Tyčkařský sektor v Ostravě ale úplně ideální asi není, je tady krátký rozběh. To ale asi není chyba těch, kteří to tady budovali, to je prostě chyba v regulích mezinárodní atletické federace, kde je napsáno, že stačí čtyřicet metrů na rozběh. Faktem ovšem je, že ze světové špičky ze čtyřicetimetrového rozběhu nikdo neskáče…

Co vy sám považujete za vrchol letošního atletického roku?

Mistrovství světa je priorita číslo jedna. Ale to je ještě daleko. Na druhé straně se říká, že když je dobrá hala, pak je dobrý i venek. Ideální to zatím určitě není a uvidíme, jak to půjde dál. Navíc už vím, že to není o tom vyhrávat celý rok, ale je to o tom udělat nějaký výsledek na velké akci.

Tou nejbližší velkou akcí je halové mistrovství Evropy a zatím to vypadá, že tam to bude hodně těsné. Až na Poláka Piotra Liseka je špička hodně vyrovnaná..

Chtěl bych vidět Piotrův tréninkový deník. Co však vím na prvních závodech v Chotěbuzi skákal při rozcvičení na gumu přes 570, a já si říkal, že on snad musí skočit ještě o dvacet centimetrů výš. A on to skočil. U něj to fakt asi bylo jen o tom, kdy těch šest metrů padne. Ale jsme zpátky u velkých závodů, tam nejde o to, kolik skočíte někde na mítinku, tam jde o umístění v konkrétním závodu. A hlava u nás tyčkařů dělá strašně moc. Na tu akci můžete jet jak favorit favoritů a malé zaváhání způsobí, že se to zkrátka nepodaří. Tyčka není sprint, tam stačí v uvozovkách jen trefit start k tomu, abyste doběhl. U nás můžete mít životní formu a klidně chytit tři křížky na základní výšce. To není žádný problém.

ZDROJ >>