Lekce z geopolitiky I.

Martin Koller
21. 5. 2019
Za dveřmi volby do Europarlamentu ovládaného německými zájmy. Volby mohou přece jen trochu ovlivnit naši budoucnost, takže účast by měla být hojná. Rozhodně to nevzdávat. Jinak půdou k volbám organizovaně, možná se zpěvem Ódy na radost pouze bezmyšlenkovitě věřící voliči těch, kterým nic neříká vlast, národ, jejich historie, rodina tvořená mužem, ženou a jejich dětmi, slušnost a další pojmy, především čest, na nichž stojí lidská civilizace ve své pozitivní vývojové fázi.

Následující článek rozhodně nebude oslavou a podporou EU, jejího německého vedení, ani jejich bezcharakterních místních slouhů. Hned na počátku je třeba si položit otázku. Proč nás, stejně jako Brity německá EU nechce za žádnou cenu pustit. Vždyť podle prolhané legendy nás všechny živí a doplácí na nás dotacemi. To jsou pangermáni, především, sudeťáci takoví milovníci českého národa, že bez nás nemohou žít a s nadšením do nás cpou svoje peníze? Takovou otázku by si měli položit všichni, kdo chtějí dát hlas stranám a hnutím, které nás táhnou do větší podřízenosti EU a jaderné války, tedy především ANO, Pirátům, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a bohužel i současné KSČM, vedené Filipem, Dolejšem a Konečnou. Stačí se podívat, jak soudružka Konečná hlasovala v Europarlamentu. Standardně proti vlastní zemi, jako pravá euromarxistka u koryta a zakrývá to pokryteckými řečmi, stejně jako socialistický euromarxista Keller. Mají nás tedy sudeťáci, německá euromarxistická reprezentace řídící EU a jejich slouhové, počínaje komickým Macronem nezištně rádi, jak se nás snaží přesvědčovat ČT a další protinárodní média ovládaná Sorosem, Bakalou, Babišem a jim podobnými? Není to jen lživá propaganda určená pro duševní malorolníky? Možná nás chtějí odměnit za to, že máme nejdražší mobilní komunikaci, nejvyšší poplatky v bankách, předraženou pitnou vodu i pohonné hmoty, zato nám chybí jako opravdovým otrokům, možnost se vyjádřit k zásadním otázkám v referendu. Opravdu nám němečtí a bruselští euromarxisté, kteří nemají s klasickým marxismem a komunismem nic společného, radostně cpou svoje peníze jako dotace?

Samozřejmě opak je pravdou. V minulém roce odešlo z českých zemí kolem 800 miliard korun do zahraničí. Jedná se především o německé majitele, ale nejen o ně. Část mizí beze stopy v takzvaných daňových rájích tolerovaných německým vedením EU a jeho slouhy typu Junckera. V rámci dotační komedie se vrací jen část z uvedené sumy, přičemž i tak mnohdy způsobem, který opět vydělává peníze cizákům. Hlavními domácími uživateli jsou slouhové cizáků v zavedených partajích, s mnohdy neprůhlednými projekty a různé politické neziskovky. Oprava dálnice na věčné časy,most pro neexistujícího medvěda, solární, větrníková a řepková zlodějina. Stačí se rovněž podívat na přehled úvěrů, dluhové portfolio našeho údajně nejlepšího premiéra a multimiliardáře. Kolik má půjček u našich bank? Prakticky žádné, naprostou většinu v EU, případně v USA. Je s nimi totálně provázaný, a kdyby neposkakoval jako opička německého koloniálního vedení EU a jeho amerických šéfů, euromarxistů typu Sorose a Allbrightové, brzy by byl s Agrofertem konec, protože by musel začít platit dluhy.

Takže Babišovo tvrzení, že budou s Charanzovou ochraňovat Česko, tvrdě a nekompromisně je drzá lež určená pro prázdné hlavy. Ostatně se stačí podívat, jak Charanzová hlasovala v europarlamentu o důležitých věcech. Podpořila, stejně jako všichni námi placení europoslanci, kromě Jiřího Payna africkou deklaraci zvýhodňující černochy. Hlasovala pro potrestání naší republiky za odmítání migrace. Stejná, ne-li horší, pokud je to možné, je další Babišova hvězda euromarxismu a cizích zájmů Jourová. A to Babiš beze studu vykřikuje, jak je proti migraci a kvótám a lže, jak jsou deklarace z Marákeše a migrační kompakty OSN nezávazné. Ohlupuje voliče stejně, jako většina pražské havlérky a jejich europoslanců, včetně socialistického krále pokrytců Kellera, jenž může soutěžit s bývalým komunistickým kádrovákem Halíkem, který se tváří jako katolický kněz a přitom dostal v předlistopadovém období zvláštní ocenění od komunistického ateistického centra v Brně za svoji práci o prolhanosti církve a hlouposti věřících. Vzorná ukázka euromarxistického charakteru spjatá se sudeťáky a německou EU. Babiš vykládá, jak nemůžeme bez EU žít a přitom myslí jen na svoje konto. Mezi řečmi a činy je u kápů pražské havlérky obrovský rozdíl a nedá se jim věřit ani slovo. Takoví nás opravdu a bezpečně neochrání. Nanejvýš nás budou v zájmu cizáků svých koryt chránit s pomocí evropských totalitních zákonů, protinárodní ČT a politických neziskovek před statečnými a zodpovědnými vlastenci, kterým vlast, národ, zodpovědnost, čest, rodina, rasa a odkaz předků nejsou prázdnými slovy.

Nicméně čecháčkové opět potvrdili, že jsou Lojzové na druhou. Už tím, že údajně roste počet těch, kteří chtějí být v současné euromarxistické EU, kde je jim vyhrazena pozice ponížených slouhů, děvek a levných pracovních sil. Pokud jsem se nepřepočítal, tak na přehledu stran a hnutí je 133 partají zaregistrovaných do voleb. Některé se spojily, každopádně volebních lístků je 40. Kolik z nich má reálnou šanci na úspěch? Odhaduji, zhruba šest až sedm. Každopádně se opět úspěšně podařilo rozdrobit české voliče tak, že zmizí nějakých 20 % hlasů, možná i víc, které by byly vesměs proti bruselské a berlínské totalitě, kolonialismu a jaderné válce v Evropě. Samozřejmě to není náhoda. Část těch zaregistrovaných stran a hnutí, která nejhlasitěji vlastenecky povykují a přesto nemají šanci, stejně jako v minulosti, je s velkou pravděpodobností dotována euromarxisty z Bruselu a Berlína, aby se rozptýlil počet hlasů a snížila pravděpodobnost úspěchu průchodných vlasteneckých stran a jejich kandidátů.

Rovněž nelze přehlédnout fakt, že většina volebních kandidátů v posledních letech představuje odborně i morálně ubohý průměr, místy doslova bezcharakterní, avšak ve většině případů spolehlivé, pokrytecky prolhané a zavedené slouhy cizáků. Kromě nemnohých vlasteneckých idealistů jsou to především namyšlení psychopati, žvanilové, komedianti a profesionální paraziti placení bůhví kým. Místo vůdčích osobností, až na výjimky vydíratelné a zkorumpované nuly a šašci, jedním slovem, slouhové, nebo potenciální slouhové. Přesně takové vládcové EU potřebují. Rodiny zrádců a slouhů se osvědčily už v dobách rakouské okupace a germanizace, znovu v době takzvaného protektorátu, kde za podivných okolností přežili, stejně jako následnou národní očistu od kolaborantů a zrádců. Někteří vyrazili do akce ve prospěch německých, především sudeťáckých zájmů roku 1968 a opět od roku 1989.

Prachsposté zájmy pravda a láska

Největší lží listopadu 1989 a následujícího období byly moralizující kecy o pravdě a lásce. Téměř třicetiletá praxe ukazovala a ukazuje rozdíl mezi řečmi a činy, evidentně opět nikoli náhodný. Růst agresivní prolhanosti, ať už přímo, nebo ve formě pokrytecké politické korektnosti, sprostoty, nenávisti a zloby, protibělošský rasismus a zároveň antisemitismus, k tomu stále méně zakrývané úchylné pedofilní choutky. Republika zažívala zlé doby, ale takové zhloupnutí, morální rozvrat a úpadek národa, jako v současnosti se nekonal ani v době rakouské, dokonce ani nacistické okupace a už vůbec ne před listopadem 1989, kdy jsme měli vyspělé školství a lidé se na veřejnosti, natož v médiích, až na naprosté výjimky chovali slušně.

Vše probíhá už dlouho v současné inkluzivní a multikulturní škole, prolezlé nízkou kvalitou výuky, zato úchylnými socialistickými ideologiemi, které šíří aktivisté mezi učiteli a politicky dosazenými řediteli pomocí státem placených aktivistů z politických neziskovek. Z tohoto hlediska je obzvláštní a zároveň ilustrativní, že školství má být podle platných zákonů apolitické. To naše současné je apolitické asi jako v třetí říši, nebo později v padesátých letech, a nikomu z politiků porušování zákona nevadí. Václav Klaus mladší vidí správně ve školství, základ problému celé společnosti i směřování státu a národa v budoucnosti.

Z tohoto hlediska nelze přehlédnout, že za dlouhodobý úpadek školství mohou především reprezentantky ČSSD Buzková, Marxová a Valachová. Poslední z nich na to absolvovala speciální školu euromarxistů, kterou vedl, kdo jiný, než socialista Dienstbier, známý protičeský eurovlastenec. U socialistů má živnou půdu jako kopřiva na humusu. Pro zajímavost, jeho školku absolvovala s Rambohafíkou také význačná blonďatá reprezentantka multimiliardářského oligarchy a jeho firmy ANO a zároveň špičková vojenská odbornice Šlechtová. Podle obtížně ověřitelné informace tehdy údajně ještě nikoli LGBT. A poté nám jakýsi komický, rádoby testosteronový býk Onderka z Augiášova lihového chlívku ČSSD předvádí komedii, jak bude bojovat s oligarchou. Pár týdnů po socialistických volbách a boji o partajní koryta a nezbyl po něm ani smrad. Zkuste se zeptat lidí na ulici, kdo je Onderka a jak bojuje společně s Hamáčkem proti Babišovi. Ostatně, zkuste se zeptat, kdo je Buzková? Někteří heterosexuální chlapi a závistivé reprezentantky lesbické lobby si možná vzpomenou na její výrazné přednosti, ale nikoli nějaká vyřčená moudra. Žádná totiž nebyla a vyznamenala se pouze podporou legalizace drog, tedy programem současných euromarxistických Pirátů. Zato Hamáček a Petříček jsou samá boule, jak závodí, kdo častěji a kdo hlouběji oligarchovi. Kdyby mohli, vetkli by si mezi hýždě žerď s praporem vyzdobeným nápisem ANO - pane premiére. Všechno jedna pražská havlérka, zájmový spolek tradičně vydíratelných a zkorumpovaných euromarxistických slouhů cizáckých zájmů. A mohou pocházet z Prahy, Brna, Ostravy, nebo Čierne pri Čope.

Velcí a malí hráči

V osmnáctém století byly hlavní hráči geopolitiky Británie, Francie, Rusko a Osmanská říše. Geopolitiku můžeme označit jako spojení historie, politiky, geografie a především zájmů. Proč se asi vytváří a prosazuje již od poloviny devatenáctého století německá historie světa. Podle ní jsou Němci největší géniové, kteří dali světu kulturu a vzdělanost. Přitom už před 4000 lety byla v Rusku velká města, která obchodovala se Sumery a Etrusky. V té době měli Němci starost, kde sehnat kus kůže, kterým by si zakryli holý zadek, na nějž jim táhlo v primitivní chýši z listí a větví. Bude znamenat obrovskou práci, než se dějiny světa osvobodí od germánské propagandy a uvedou na správnou míru. Nemáme se za co stydět a Germáni čím chlubit, především ne v současnosti.

Německo, které bylo do druhé poloviny 19. století konglomerátem chudých knížectví, bez centrální moci, se začalo přidávat k velmocem až ve druhé polovině devatenáctého století na základě vojenské agrese podporované Británií. Ve dvacátém století došlo ke změnám. Jednu skupinu tvořily na počátku Británie a Japonsko, druhou Francie a Rusko a samostatnější hráči Německo s pangermánským protislovanským přívěskem Rakousko-Uhersko a USA. Británie se zároveň ve spolupráci s Francií pokoušela orientovat Německo proti Rusku. To se jí povedlo v první i druhé světové válce. Nicméně po první světové válce podporovala Británie, částečně rovněž USA finančně poražené Německo, jako protiváhu Francie a k útoku na SSSR. Nicméně Německo napadlo především Británii a její spojence, kteří v roce 1938 obětovali Československo, věrného spojence Francie. Nacisté se nechtěli se svými sponzory o vládu nad kontinentem dělit, natož jim posluhovat. Proto došlo ke spojení Británie, USA a Francie s Ruskem (SSSR) proti Německu, Itálii a Japonsku, které uzavřely nejistý účelový spolek, známý jako Osa Berlín-Řím-Tokyo. Stalin, reprezentující SSSR, který nesl podstatnou část války a vítězství v Evropě se rozhodl maximum kořisti z druhé světové války si ponechat, stejně jako kdysi Lenin. Odmítl nechat svoji zemi drancovat takzvanými západními demokraty, na rozdíl od svého pozdějšího nástupce Gorbačova. Výsledkem bylo spojení USA, Německa, Británie a Francie proti SSSR. V době studené války to zabránilo řádné denacifikaci Německa, naopak umožnilo jeho stabilizaci, hospodářský růst a sním spojený růst agresivity, který pokračuje dodnes. Dokladem je růst agresivity především sudeťáků, kteří nebyli denacifikováni vůbec a mají v Německu výraznější politickou pozici, než odpovídá jejich počtu. V současnosti existují globálně tři zájmové skupiny, a to USA s nepotopitelnou letadlovou lodí Británií, Německo s přívěskem Francie a koloniemi, maskované jako EU a Rusko s Čínou. Hlavním zájmem každé zájmové skupiny byla vždy kontrola zdrojů. Jedná se o zdroje přírodní, tedy suroviny a lidské, tedy pracovní síly, z hlediska současných euromarxistů nejlépe otrocké, moderně řečeno, levné.

Dnes je sice z kolonizace naší země Německem po listopadu 1989 obviňován bývalý premiér a prezident Václav Klaus, ale to je nestydatá smyšlenka. Pan prezident prosazoval tržní hospodářství a stal se doslova obětí podvodu ze strany západních euromarxistů, kteří obvykle něco kážou a opak dělají. Následně se stal objektem brutálního nátlaku ze strany euromarxistů v ODS, když moudře odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu. Kolonizaci naší republiky Německem, ničení našeho zemědělství, rozprodej průmyslu a změnu jeho struktury na německé montovny a lisovny prosadily především vzorně spolupracující ČSSD a KDU-ČSL, potažmo její klon TOP 09, a to pod ideologickým vedením Václava Havla. Jaký je rozdíl ve slouhovství německým cizákům mezi Špidlou, Fialou, Hamáčkem, Hermanem, Halíkem a Petříčkem?

Teličkovo polské maso z Agrofertu

Před volbami si můžeme připomenout, že europoslanec Telička, vzorový slouha cizích zájmů byl v době počátků kolonizace jednou z hlavních postav ČSSD. Pokud se vám, milí voliči nelíbí propad českého zemědělství, masivní dovozy masa a ovoce z Polska, nesmyslné pěstování řepky, likvidace našich chovů vepřů a kácení ovocných sadů, je to zásluha právě Teličky, který je dlouhodobě hlasem cizáckých zájmů. On prosadil ve prospěch cizích zájmů nejhorší přístupové podmínky naší republiky k EU a těžce poškodil naše zemědělství. Poté dostal za odměnu koryto v německém Volkswagenu v Mladé Boleslavi, později v Německem řízeném EU v Bruselu. On pomáhal Bakalovi a v současnosti Babišovi prosazovat evropské dotace. A prý Bakala a Babiš nejsou jedna parta, s takovým výkonným společným sluhou. Babiš je už v současnosti jedna ruka s vedením protinárodní ČT, kterou řídí právě Bakala. Bez něj by si tam milovaný oligarcha ani neškrtl. Opravdu podivné nepřátelství. Komedie pro veřejnost a duševní malorolníky si mohou oba nezištní a vlastenečtí oligarchové odpustit. Je to stejný podfuk, jako tvrzení, že Babiš a Charanzová Česko ochrání, nebo Onderkův testosteronový boj proti Babišovi. Každopádně, kdo má rád polské maso a jiné produkty a pamlsky z Agrofertu, volí Teličku. Kdo vítá afroislámskou invazi, volí Teličku. Kdo chce být levnou pracovní silou v německé EU, volí Teličku a samozřejmě Štětinu a jim podobné, kteří vykládají, že bez německé EU nemůžeme žít a sudeťáci jsou naši nejlepší přátelé.

ZDROJ >>