Mars: Zrod nezávislé programové platformy?

Radim Valenčík
16. 5. 2018      RadimValenčíkPíše
Setkání klubu Nové republiky v hotelu Mars se zúčastnilo přes 30 osob, z nichž některé jsou známé širší veřejnosti:Úvodní slovo na téma "Nacházíme se na rozcestí" přednesl organizátor akce Ludvík Smýkal, který mě požádal o to, abych diskusi moderoval. Soustředil jsem se na hlavní myšlenku, kterou L. Smýkal ve svém vystoupení uvedl: "Je reálné v současné době vytvořit nezávislou platformu, která by se zabývala tím, co vedení politických stran, které jsou ze své podstaty programové (z tradičních zejména ČSSD a KSČM), opustily, tj. vycházet při realizaci politiky z programu, který je založen na identifikování příčin současných problémů a navrhuje realistickou cestu jejich řešení?"

 Pokusím se reprodukovat některé myšlenky, které v diskusi zazněly. Vzhledem k tomu, že jsem se věnoval moderování, nemohl jsem si dělat podrobné poznámky, takže můj pohled je neúplný. A to i proto, že jsem si všímal především toho, co jsem považoval za významné ze svého hlediska. Vzhledem k tomu, že diskuse byla velmi plodná a podstatně přesáhla to, co jsem schopen předat touto formou, předpokládám, že mě doplní, upřesní, případně i poopraví též další účastníci akce. Ostatně jeden z bodů konsensuálně přijatých závěrů byl, že se každý za sebe pokusí k průběhu diskuse vyjádřit, buď příspěvkem do Nové republiky, nebo komentářem k článku, který na dané téma bude v Nové republice uveřejněn. 
Nejsem moderátorský typ a tak jsem někdy možná vnesl do diskuse i to, co přesahuje pravomoci moderátora. Snažil jsem se však o to, abychom se na některých bodech shodli.
Prvním bylo, jak chápat pojem nezávislosti v kontextu záměru vytvoření příslušné programové platformy. Shoda byla na tom, že se jedná o nezávislosti na tom, kdo je člen nebo aktivním sympatizantem té či oné strany. Tj. že příslušný program musí vycházet z reálných problémů a znalosti cest jejich řešení, přičemž každý, kdo z hlediska svého vidění současné politické reality preferuje tu či onu politickou stranu či skupinu stran, má zodpovědnost za to, aby co nejvíce usiloval o její programovost. Stručně řečeno jde o to, aby nezávislá tvorba realistického a funkčního programu měla vliv na kultivaci programových politických stran a aby nedocházelo k opaku, tj. aby se zájmy reprezentací programových politických stran nepromítaly do tvorby tohoto programu.
Za důležité pro pochopení toho, jak diskuse probíhala, považuji pojetí diskuse, které jsem navrhnul hned v úvodu. Diskusi totiž bylo možné vést dvojím způsobem:
- Buď se soustředit na to, co přítomné spojuje, a pokusit se dojít ke zformulování nějakého společného prohlášení, případně i postupu prací na rámcovém programu. To by ovšem znamenalo překrýt rozdíly v názorech na některé podstatné otázky, což by se nepochybně projevilo později.- Nebo na daném setkání co nejvíce otevřít a případně i vyhrotit vše, co je chápáno odlišným způsobem. Přitom tak, aby se program rodil z konfrontace alternativ, postupného upřednostňování pohledu na současnou realitu, hledání funkčních kompromisů mezi stanovisky, které mohou zůstávat trvaleji odlišné.
Konsensuálně byla přijata druhá varianta s tím, že na příští veřejné diskusi, která se bude konat na tomtéž místě a v tutéž dobu (v kulturním domě Mars na Kubánském náměstí v 17.00) přibližně za měsíc, konkrétně v úterý 19. června, se už pokusíme dojít k nějakým společným závěrům (k jejich konkrétní podobě se ještě dostanu). 
A tak se velmi otevřeně diskutovalo o řadě velmi citlivých problémů. Například o tom, že by nikdo neměl jednostranně podlehnout některé konspirační teorii, ale že je nutné trpělivě vyjasňovat, jak funguje (či nefunguje a selhává) současná globální moc. Mj. tak abychom co nejvíce odhalili mechanismy zpracování těch, kteří jí slouží, či abychom byli schopni číst a předvídat vývoj současné konfrontace mocenských struktur v USA, i to, jak se tyto konfrontace přenášejí do celého světa.Dalším problém, který se otevřel, bylo hodnocení současného stavu vývoje společnosti, která jeví výrazné rysy úpadku, tedy toho, že to, co jí propůjčovalo dynamiku jakožto kapitalistické společnosti, vyčerpalo své možnosti a nazrál čas, aby se prosadilo nové. Ovšem jakou podobu to nové bude mít? A jakou roli hraje naše představa o tom, jaké by to nové mělo být? Můžeme si takovou představu vytvořit a potřebujeme ji, nebo se obejdeme bez ní?
Návazně na to bylo nutné nakousnout dvě otázky, které tradičně vyvolávají kontroverze na setkáních podobného typu:
- Jakou roli by mělo sehrát státní či společenské vlastnictví, případně různé formy vlastnictví, jakými je například družstevní vlastnictví? Lze některé problémy v některých oblastech řešit formou zestátnění?- Jakou roli může sehrát trh? Lze jej nahradit efektivnějšími mechanismy alokace, případně krotit trh regulací, nebo jsou oblasti, ve kterých je trh potřeba spíše rozvíjet, vytvářet předpoklady pro fungování určitých vztahů rovnoprávné směny mezi aktéry ekonomického dění?To je příklad otázek, na které neexistuje jednoduchá odpověď a které je nutné řešit vždy v příslušných konkrétních kontextech. Pozitivní bylo, že se v diskusi neprojevila jednostranná stanovisko k těmto alternativám.

Poměrně živou diskusi vyvolala připomínka Karla Marxe a sporů, které akce související s 200. výročím jeho narození vyvolaly. Tato část včerejší akce by si zasloužila samostatnou prezentaci. Za zmínku stojí to, že v daném kontextu byl pozitivně zmíněn odkaz Míly Ransdorfa.
Když se diskuse chýlila ke konci, navrhnul jsem tyto závěry:
1. Považujme dnešní diskusi za podnět a inspiraci k co nejefektivnější výměně názorů tak, abychom na příštím setkání mohli formulovat některé závěry. Jednou z diskusních platforem může být Nová republika.
2. Tyto závěry by mohly mít tyto tři součásti:
- Kodex vedení diskusí směřujících k vypracování realistického a funkčního programu.- Společné prohlášení účastníků setkání, které by mělo formu informování veřejnosti o smyslu snažení v oblasti tvorby programu.- V návaznosti na to i stanovisko účastníků k současnému chování politických subjektů, které by svou společenskou roli měly plnit na základě realistického a funkčního programu. Toto stanovisko bude v dalším období postupně konkretizováno s ohledem na další chování politických subjektů a v návaznosti na podzimní volby, které budou důležitým testem toho, jak jsou politické strany vnímané veřejností.
K tomu ještě moje osobní poznámka na závěr: Vzhledem k tomu, že se politické reprezentace programových politických stran zcela zjevně vydaly cestou politického hokynaření s benefity, které lze prostřednictvím politikaření vytěžit ze společnosti, bude poptávka po politice založené na aktivitě veřejnosti, na tom, jak se bude veřejnost stále více ptát, o co jde a co dělat, růst. Této poptávce je nutné jít vstříc a usilovat o to, aby se nespokojenost veřejnosti se současnou politikou či spíše politikařením měnila v kvalifikovaný a účinný odpor, který se může opřít o funkční a realistický program.: http://radimvalencik.pise.cz/5727-v-marsu-zrod-nezavisle-programove-platformy.html

ZDROJ >>