Na kole přes Afriku: Setkání s ještěrkou

Bobo-Dioulasso je po Ouagadougou druhé největší město v Burkině Faso. Strávil jsem v něm víkend u svého kamaráda Andreje ze Slovinska, který se v Burkině Faso oženil. Večer před odjezdem se v jeho velkém domě pořádala oslava a jedním z hostů byl také kůň. Pro mě to byla první party s koněm, na které jsem kdy byl (pokud nepočítám popíjení vodky před jurtou s kyrgyzským pastevcem v pohoří Ťan Šan před několika lety.)

Čím více se přibližuji k hranicím Ghany, tím větší vedro panuje. Šlapu i přes poledne. Je to lepší než sedět ve stínu, kde bych byl snadnou kořistí pro krvežíznivé mouchy. Ve vesnicích je vidět chudoba. K pumpě pro vodu se chodí často několik kilometrů. Sympatická děvčata nosí až patnáctilitrové nádoby na hlavě se soustředěným pohledem ve tvářích. Už jsem si zvykl, že jsem hlavní atrakce v každé vesnici, kterou na svém kole Apache navštívím. Když zastavím u obchůdku pro vodu, hned se většina obyvatel seskupí v hloučku kolem mě, obdivují můj dopravní prostředek a znalecky přitom pokyvují hlavou.

Dorazil jsem Ghany

Dojel jsem do Ghany! Na papíře je napsané, že je to jedna z nejbezpečnějších zemí západní Afriky. Mluví se anglicky a převládá křesťanství. Na hranicích jsem pořídil ghanský cedi a vyjel na jih, směr oceán. Sever státu je hodně kopcovitý a v takovém vedru, které tady panuje, spotřebuji až 8 litrů vody denně. V noci je země rozpálená a já ve stanu zase všechny litry vypotím. Nevím, zda období sucha byla správná volba pro cyklistiku v Ghaně. Večer přicházejí bouřky s vydatnými dešti. Nejedno ráno balím totálně promočený stan.

Po náročné cestě z Bobo-Dioulasso jsem si naordinoval odpočinkový den ve městě Techiman. Odtud to mám už jen 19 Třešňáků do Accry, hlavního města Ghany, kde znovu uvidím po dlouhé době Atlantik a začnou další byrokratické povinnosti se získáváním víz do států pod rovníkem.
Čím více se přibližuji k hranicím Ghany, tím větší vedro panuje. Šlapu i přes poledne. Je to lepší než sedět ve stínu, kde bych byl snadnou kořistí pro krvežíznivé mouchy. Ve vesnicích je vidět chudoba.

Dorazil jsem do města Kulmasa a zastavil se před zvlášť dlouhým kopcem dočerpat energii z banánů. Hned ke mně přiskočili dva černoši a dali se se mnou do řeči. Po deseti minutách povídání o počasí se mě zeptali, zda jsem přijel za krokodýly. Já přitakal, aniž bych předem věděl, že se zde nějaký krokodýl nachází. Kluci zavolali staršího kulhavého chlapíka – typický průvodce mezi krokodýly. Ten mi bez okolků řekl: „Potřebujeme slepici.“

Po hodině a půl, kdy jsme kulhali po vesnici, jsme konečně sehnali slípku a vyrazili za posvátný baobab. Asi 200 metrů za vesnicí se nachází větší jezero, kde se prý vyskytuje až 70 krokodýlů. O kousek dál je však malinké jezírko plné zelených sinic. U nás bychom ho nazvali „žabincem“. Dva metry nad hladinou se pod kořenem stromu nachází otvor do doupěte. Když jsme přišli k jezírku, vystřelilo z něj sedm malých krokodýlích mláďat do úkrytu v noře.

Kulhavý průvodce přivázal provaz k jednomu z pařátů slepice a hodil ji směrem k otvoru pod kořenem. Slepice kvokala na všechny strany, zvědavě nakukovala do otvoru v zemi, zda by se tudy nedalo utéci. Najednou zjistila, že tudy cesta nevede. Před ní se totiž rychlostí blesku objevily zuby mamky sedmi malých krokodýlů. Ovšem průvodce je zkušený a trhnul provazem dříve, než čelisti této velké ještěrky stačily slepici usmrtit. A tak jsem viděl poprvé krokodýla ve volné přírodě.

Po deseti minutách povídání o počasí se mě zeptali, zda jsem přijel za krokodýly. Já přitakal, aniž bych předem věděl, že se zde nějaký krokodýl nachází. Kluci zavolali staršího kulhavého chlapíka – typický průvodce mezi krokodýly. Ten mi bez okolků řekl: „Potřebujeme slepici.“

Po náročné cestě z Bobo-Dioulasso jsem si naordinoval odpočinkový den ve městě Techiman. Odtud to mám už jen 19 Třešňáků do Accry, hlavního města Ghany, kde znovu uvidím po dlouhé době Atlantik a začnou další byrokratické povinnosti se získáváním víz do států pod rovníkem.

Mou cestu můžete sledovat na facebooku: Na kole přes Afriku a na Instagramu: #tadytada a na webových stránkách: www.tadytada.cz

ZDROJ >>