"Na místo popravy je naháněli v kolonách": Ministerstvo obrany Ruské federace odtajnilo dokumenty o osvobození Vilniusu

Vladimír Smirnov, Svjatoslav Kňazev, Jelizaveta Komarová
19. 7. 2019       russian
V den 75. výročí úplného osvobození Vilniusu od německých fašistických okupantů zveřejnilo Ministerstvo obrany Ruské federace řadu dříve utajených dokumentů. Odhalují detaily urputných bojů o hlavní město Litevské SSR. Kromě toho byl zveřejněn spis o činnosti zařízení Baza v blízkosti Vilniusu, v němž bylo za tři roky zabito přes 200 tisíc lidí. Nacisté naháněli a sváželi lidi na toto místo pod rouškou přemístění do nového místa bydliště a práce, a pak je stříleli.

Spolu s civilisty tam byly zabity desetitisíce zajatých rudoarmějců a důstojníků Rudé armády, kteří byli přivezeni z táborů a věznic, je uvedeno v odtajněných dokumentech.

U příležitosti 75. výročí osvobození Vilniusu od německých fašistických okupantů zveřejnilo Ministerstvo obrany Ruské federace řadu dříve utajených dokumentů z fondů Ústředního archivu Ministerstva obrany RF. Osvobození města a většiny Litevské SSR bylo umožněno díky úspěšné realizaci vojenské operace Bagration.

"Jednotky 5. armády po šesti dnech tvrdých bojů plně Vilnius ovládly ... Podle předběžných údajů bylo v bojích o získání Vilniusu od 7. do 13. července našimi vojáky zničeno: 7000 nepřátelských vojáků a důstojníků, 121 zbraní, 11 tanků a samohybných děl, 132 kulometů, 1600 pušek a automatů, 900 aut, 150 motocyklů, 18 rozhlasových stanic, 120 koní, dva skladiště s municí, dva vojenské vlaky", informuje zpráva velitelství 3. běloruského frontu ze 14. července 1944.

Dále se uvádí, že bylo zajato více než 5 200 osob, zabráno 156 děl, 28 tanků a samohybných děl, 48 minometů, 291 kulometů, 7000 střelných zbraní, 1100 vozidel, 100 motocyklů, 500 koní, 56 skladů s municí, 97 skladů. s vojenským vybavením a potravinami, šest železničních vlaků.

Nacisté se Vilnius odevzdat nechystali. Adolf Hitler prohlásil město za "pevnost". Na jeho rozkaz bylo v hlavním městě Litevské SSR soustředěno až 15 tisíc bojovníků Wehrmachtu a SS.

"Kvůli osvobození Vilniusu vytvořilo sovětské velení mohutnou skupinu o počtu až 80 tisíc lidí", uvedl vojenský historik Jurij Knutov v rozhovoru s RT.

Pouliční boje o hlavní město Litevské SSR trvaly několik dní. Německé velení se pokusilo pomoci obklíčené posádce a pokusilo se ráno 9. července shodit parašutisty a bojový náklad z 30 letounů Junkers Ju 88 do města, tyto síly byly však zničeny sovětskými jednotkami.

Podporu postupujícím silám Rudé armády zajišťovala 1. letecká armáda, jejíž letadla ničila svými útoky a bombardovacími operacemi vlakové soupravy, živou sílu a vybavení nepřítele.

"12. července 1. letecká armáda ničila masivním útokem bombardérů a útočných letadel živou sílu a vybavení nepřítele v severozápadní části města Vilnius a prováděla rozvědku na linii Kaunas - Grodno. Během 24 hodin bylo uskutečněno 244 vzletů letadel, z nichž 136 na útoky a bombardovací operace", uvádí jeden z publikovaných dokumentů.

Fotografie kolon fašistů, ustupujících z Vilniusu, jsou zachovány v albu bojových akcí 1. letecké armády Rudé armády.

K uctění vítězství byly svazky a jednotky, které se nejvíce vyznamenaly v bojích za osvobození hlavního města Litevské SSR, navrženy k vyznamenání a byl jim propůjčen název Vilenští.

"Moskva jménem vlasti zdraví statečné jednotky 3. běloruského frontu, které dobyly hlavní město sovětské Litvy, město Vilnius, 24 dělostřeleckými salvami z 324 děl ... Věčná sláva hrdinům, kteří padli v bitvách o svobodu a nezávislost naší vlasti", říká text rozkazu vrchního velitele SSSR Josifa Stalina.

5. srpna 1944 nařízením pprezidia Nejvyššího sovětu SSSR byla formacím a jednotkám, které se podílely na osvobození Vilniusu, udělena vyznamenání.

Všechny články a zprávy v novinách Krasnoarmejskaja pravda z 15. července 1944 byly věnovány bojům za osvobození Vilniusu. Článek "Velké vězení" hovořil o hrůzách "nového uspořádání", které nacisté zřídili ve městě.

Během okupace od 24. června 1941 bylo na místě Baza v obci Ponary, několik kilometrů od Vilniusu, zabito více než 200 tisíc lidí. Tyto údaje byly zaznamenány na základě prohlášení a svědectví místních obyvatel, a také kontroly místa masového a organizovaného vyhlazování občanů SSSR.

"V obci Ponary existovala tři roky speciálně vytvořená organizace pro masové popravy a vraždy sovětských občanů, vedená Vilenským gestapem ... Místo masakru sovětských občanů o celkové rozloze více než 40 hektarů je obehnáno ohradou o výšce dva metry z ostnatého drátu", uvádí dokument.

Uvádí se, že od okamžiku organizace tohoto objektu byla Baza přísně střežena a všichni, kteří se náhodně objevili blízko ní, byli zatčeni a zastřeleni.

"Sovětští občané byli na místo popravy naháněni pěšky v kolonách o několika tisících, byli přiváženi stovkami vozů s plným zatížením a také vojenskými vlaky z Vilenské oblasti a dalších oblastí Litevské SSR. Většinu civilního obyvatelstva gestapo nahánělo a přiváželo do Ponar pod záminkou přestěhování do nového místa bydliště a práce. Šly a jely tam celé rodiny s osobními věcmi", říká spis o činech nacistů.

"Cestou na místo popravy byli lidé vystaveni krutému hanění. Starce, nemocné, děti, vyčerpané a zaostávající za kolonou mlátili kůly, tahali po zemi a některé odstřelovali, děti brali za nohy a zabíjeli o stromy. V kolonách byli Židé, Poláci, Bělorusové, Litevci a Rusové", říká dokument.

Spolu s civilisty byly v Ponarách zastřeleny desítky tisíc zajatých rudoarmějců a důstojníků Rudé armády, kteří sem byli přivezeni z táborů a věznic.

"Popravy byly prováděny ve dne po deseti lidech bez přestávky až do úplného vyhlazení celé kolony. Na Baze bylo připraveno sedm obrovských kulatých jam o hloubce pět metrů, průměr spodní části byl 14 metrů, horní - 25 metrů, čtyři menší jámy a sedm příkopů ... Spolu se zavražděnými byli zakopáváni i ještě živí lidé. Jámy se zabitými byly shora zasypány chlorovým vápnem", je uvedeno v odtajněných dokumentech.

V listopadu 1943, aby se skryly stopy zločinů, vytvořilo gestapo speciální tým pro vykopávání a spalování mrtvol. Přičemž se složení tohoto týmu několikrát měnilo: všichni lidé, kteří byli dříve v jednotce, byli zastřeleni. Poslední masová poprava v Ponarach se konala 3.-4.7.1944.

Historické dokumenty jsou důkazem toho, jak vděční obyvatelé vítali své osvoboditele - vojáky Rudé armády, kteří po osvobození Vilniusu přistoupili k překonání řeky Něman. Do vítězství ve Velké vlastenecké válce zbývalo ještě 300 dní.

"Vilniusská operace byla pečlivě promyšlena a dokonale provedena. 13. července 1944 bylo město zcela zbaveno nacistických okupantů. Vilniusští obyvatelé radostně vítali své osvoboditele. A dnešní zveřejnění dokumentů je připomínkou, že to byla právě Rudá armáda, která osvobodila Litvu od nacistického jha", řekl Jurij Knutov.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

ZDROJ >>