NATO stojí před neřešitelným problémem, sankce proti Turecku zvednou stavidla migrantů do Evropy, vyloučení Turecka z NATO nepřipadá v úvahu, ale tolerování vojenské intervence Turecka v Sýrii přivede rozpad NATO! Turecké angažmá v Sýrii je zástěrka, hraje se o destrukci a likvidaci Severoatlantické aliance! Pokud se Sýrie začne bránit a zaútočí proti Turecku ve spolupráci s Íránem, Ankara aktivuje článek 5 a NATO bude muset jít Erdoganovi na pomoc! A všichni tuší, co by se stalo!

NATO stojí před neřešitelným problémem, sankce proti Turecku zvednou stavidla migrantů do Evropy, vyloučení Turecka z NATO nepřipadá v úvahu, ale tolerování vojenské intervence Turecka v Sýrii přivede rozpad NATO! Turecké angažmá v Sýrii je zástěrka, hraje se o destrukci a likvidaci Severoatlantické aliance! Pokud se Sýrie začne bránit a zaútočí proti Turecku ve spolupráci s Íránem, Ankara aktivuje článek 5 a NATO bude muset jít Erdoganovi na pomoc! A všichni tuší, co by se stalo!

Vojenská intervence Turecka v Sýrii má dostatečný potenciál ke kolapsu Evropské unie i Severoatlantické aliance. Turecko nemělo být do NATO nikdy přijato, historicky se vědělo už dopředu, že je to jen otázka času, kdy Turecko přivede spojence do situace, kdy nebudou ochotni Turecku pomoci v případě napadení. A ta situace se právě přiblížila. Bašár Asad totiž telefonicky hovořil s Vladimirem Putinem před několika dny a tlačil na něho, že musí tureckému prezidentovi domluvit, aby stáhl vojska ze Sýrie, protože v opačném případě se bude muset Bašár Asad obrátit na spojence z Arabské ligy, kteří tureckou intervenci odsoudili [1]. Je přitom naprosto jasné, že Bašár Asad by se obrátil na Teherán a íránské jednotky, které se již v Sýrii na pozvání syrské vlády nacházejí.

Zahájení invaze.

Přestože turecká armáda je nejsilnější v regionu, nemůže se rovnat s raketovým arzenálem Íránu, i když je to arzenál konvenční a ještě stále nikoliv termonukleární. Pokud by Damašek nařídil zastavit postup turecké armády, znamenalo by to vypuknutí války mezi Sýrií, Ruskem a Íránem na jedné straně a se zeměmi NATO včetně Turecka na straně druhé. Tady je třeba si uvědomit, že za současnou agresí Turecky v Sýrii stojí jak Evropská unie, tak i NATO v čele s USA.

Angela Merkel nejprve mluvila o sankcích a potom Erdogan pohrozil migranty a je ticho po pěšině

Evropská unie ukázala svoji slabost, když se nechala Erdoganem vydírat a přistoupila na horentní sumy a platby, které Evropská unie pravidelně každý 6 měsíců platí za péči a starost o 3.6 milionu uprchlíků, které turecký prezident drží v uprchlických táborech v Turecku. Evropská unie je naprosto bezzubá a když minulý týden Angela Merkel pohrozila Turecku uvalením sankcí za agresi v Sýrii, turecký prezident svolal tiskovou konferenci, Merkelovou na dálku seřval, ať to tedy zkusí, ať to udělá, hecoval ji zpoza řečnického pultíku a nakonec jí na dálku vzkázal, že když EU přijme jedinou sankci proti Turecku, tak on jako prezident nařídí zvednout migrační stavidla a pustí 3.6 milionu migrantů z Turecka naráz do Evropy [2].

Bojové linie.

Jakmile toto zaznělo, Angela Merkel zmlkla a je zticha od té doby. Tím ovšem vyslala do světa strašlivý signál, že EU nemá na Turecko naprosto žádnou páku. A to není všechno. Páku nemá ani NATO. Operace turecké armády v Sýrii jde proti zájmům amerických neoconů a americké armády. Jde tudíž proti zájmům USA a to znamená i proti zájmům všech členů v NATO. Jenže, Turecko je členskou zemí NATO a má nejen právo veta, stejně jako všechny členské země v NATO, ale navíc má právo aktivovat článek 5 Washingtonské smlouvy ve chvíli, kdy Turecko nebo její vojska v cizině budou napadena jinou zemí. Erdogan tak zahrál v Sýrii kartou NATO, protože ví, že i kdyby proti němu vyrazila syrská, íránská, ruská a celá arabská armáda, tak i když bude přečíslen, nic se neděje, protože mu stačí aktivovat článek 5 a zavolat si na pomoc kavalerii, všechny armády NATO, aby Turecko bránili a pomohli mu ve válce. A tady začíná drama.

Turecko nemůže nikdo zastavit, nikdo na něj totiž nemá páky

Pokud by NATO chtě nechtě poslechlo, aby zachránilo čest a důvěru v NATO, znamenalo by to, že se v Sýrii střetnou armády NATO na jedné straně a Rusko, Írán a celý arabský svět na straně druhé. To by znamenalo epickou válku a nepochybně III. sv. válku. Pokud by NATO odmítla vyslyšet požadavek o pomoc ze strany Turecka, znamenalo by to konec NATO. V tom okamžiku by bylo jasné, že článek 5 není garancí kolektivní obrany, ale je předmětem politiky, i když třeba logické a správné politiky, protože pomáhat Erdoganovi v agresi je nesmysl a odmítnout mu pomoc je správné a logické. Jenže ne z vojenského hlediska. Takový krok by znamenal konec NATO a konec důvěry v alianční ochranu. Naopak, pomohlo by to vzniku Evropské armády, což je v plánu Německa a Francie, samozřejmě bez účasti USA a logicky i Turecka.

Turecké tanky připravené k invazi.

Jenže vinu nese i americký prezident, který zradil a podrazil Kurdy, kteří odvedli pro americké neocony od roku 2011 obrovskou práci, po roce 2013 ještě větší práci pro Bašára Asada, když bojovali proti ISILu, ale na konci tohoto procesu jsou Kurdové obětí tureckého řezníka v roli prezidenta. Na severu Sýrie probíhá genocida a česká vláda velmi neochotně v pondělí pozastavila licence na dodávky zbraní do Turecka [3], protože v této situaci je to politicky neúnosné. Jenže, tyto drobné sankce neznamenají pro Turecko vůbec nic. Americký prezident Donald Trump v pondělí oznámil [4], že v nejbližších hodinách uvalí na Turecko sankce, na konkrétní činitele, dále 50% cla na tureckou ocel a zruší s Tureckem obchodní dohodu ve výši 100 miliard dolarů. Tento krok pouze posílí spojení Turecka a Ruska, což bude jediným výsledkem těchto sankcí.

Kurdská genocida dožene Kurdy do náruče Židů a Izraele

Role Ruska je zde klíčová. Turecku nebude dovoleno ohrozit v Sýrii oblasti pod Ruskou ochranou, ale stejně tak to bude znamenat, že všude jinde si Erdogan bude moci dělat, co bude chtít. Bašár Asad nebude v pozici, aby šel proti Rusku, ale pouze za předpokladu, že turecký prezident nezačne mít zálusk na celou Sýrii, tedy její východní část, která po odchodu Američanů je zemí nikoho. Írán nebude přihlížet tureckému rozpínání, protože by to mohlo ohrozit i íránské zájmy v oblasti. Dokud umírají Kurdové, je všechno v pořádku a nikdo se nevzrušuje. Sami si všimněte, v jaké roli jsou Kurdové. Jsou to lidé, kteří se významně zasloužili o porážku ISILu a teď za odměnu se NATO, Evropská unie, Washington a Moskva dívají, jak turecký řezník na ně hází bomby a zápalný fosfor. Turecko v této chvíli nemá rovného soupeře a může si dělat, co bude chtít.

Kurdská domobrana.

NATO nikdy Turecko z aliance nevyloučí, na to nemají generálové v Bruselu odvahu, protože už teď se Ankara sbližuje s Moskvou tak nebezpečně pro NATO, jak je to jen možné. Sankce na Turecko z EU budou symbolické, drobné, nevýznamné. Více si Brusel dovolit nemůže, riskoval by protržení migračních stavidel. To není žádoucí, migrace totiž má probíhat pomalu a salámovou metodou, ne šokově a skokově, protože by to vyvolalo protesty, dostalo by to k moci alternativní strany a vypukly by Exity z EU. Proto EU nepřijme žádné tvrdí sankce. Turecká vláda považuje oficiálně Kurdy za teroristy a vojáci mají za úkol je všechny postřílet. Všechny, do posledního. A to je co? To je genocida. Jednu si už Turci v minulosti střihli, genocida Arménců v letech 1915 až 1917. Obávám se, že to samé teď čeká Kurdy. Tentokrát za asistence světových velmocí, ostatně stejně jako tehdy při Arménské genocidě.

Kurdové získají vlastní stát poté, co se přidají na stranu Židů výměnou za boj proti Íránu

A proč je to tak důležité o tom psát? Protože jste si možná všimli, že Benjamin Netanyahu před několika dny nabídl Kurdům pomoc [5], zatím jen humanitární, ale znáte to. Co tím sleduje Izrael? No přece spojence, který v Sýrii povede v budoucnu bojové akce proti íránským gardám. Kurdům se do toho nechtělo, protože Kurdové mají svoji enklávu i v Íránu a ajatolláhové nechávají Kurdy v klidu. Jenže, ve světle genocidy v Sýrii se Kurdům rozsvítí v hlavě a pochopí, že raději přežít s podporou Izraele a bojovat za židovský šekel proti Íránu, než ležet bradou vzhůru v syrské poušti bez spojenců.

Benjamin Netanyahu nabídl Kurdům záchranu před Tureckem.

A protože tento plán nevadí ani Moskvě, tak je velmi pravděpodobné, že přesně takto to nakonec skončí. Kurdové, kteří dosud tvrdohlavě odmítali židovské jařmo, se nakonec budou muset sklonit sloužit vyvolenému národu. Za odměnu potom opravdu mohou dostat kus území Sýrie. Turecký řezník tak donutí tvrdohlavé Kurdy obrátit se s prosbou o pomoc na Židy. To je paradox! Protože, jak už jsem říkal na SVCS, není dovoleno žádné zemi na světě, aby vznikla a byla uznána bez podpory, souhlasu a uznání Židů. A tím je to dané!

-VK-

Šéfredaktor AE News

ZDROJ >>