Poslední šance pro Ukrajinu


Rostislav Iščenko
20. 4. 2019    ishchenko
Letí nebo neletí do Kyjeva "neznámé bo jové letouny", uspořádá nebo neuspořádá Porošenko masakr a převrat, rozšíří se občanská válka na celé území Ukrajiny nebo ne? Pouze na poslední z těchto otázek existuje jednoznačná odpověď. Rozšíří se. Pokud je nějaká událost historicky nevyhnutelná, lze ji odložit, ale nikoli zrušit. Občanská válka se stala velmi pravděpodobnou během a po Juščenkově převratu, který byl nazván prvním Majdanem. Tehdy se západu a východu Ukrajiny prostě nedostávalo vzájemné zuřivosti. Vlna nenávisti jen nabírala na síle. Obyvatelé Doněcku upřímně věřili, že billboardy s Juščenkem v uniformě SS je tlak politických technologů Janukoviče, zatímco zástupci západní Ukrajiny se zase snažili obejít nepříjemné téma s požadavkem Tymošenkové "obehnat Donbas ostnatým drátem".

Za Janukoviče se nic nedělalo pro ukončení konfrontace mezi oběma částmi země. Propast mezi západem a východem Ukrajiny se stále prohlubovala, ale k regionálnímu, etnickému, konfesnímu a lingvistickému faktoru tohoto rozkolu přibyl i faktor sociální. Vláda Viktora Fjodoroviče nejenže nedokázala obnovit ekonomiku po juščenkovských "reformách", dále pokračoval sebevražedný kurz předchůdců a situace se začala zhoršovat s rostoucí rychlostí.

Samozřejmě, v té době občané Ukrajiny nepředpokládali, že po nějakých dvou-třech letech se jim časy Janukoviče budou jevit téměř jako zlatý věk. To ale neznamená, že za Viktora Fjodoroviče bylo dobře, ale že za Porošenka se stalo hrozně.

Ve skutečnosti svržení Janukoviče udělalo tečku za diskusí, zda bude na Ukrajině občanská válka či nikoliv. Ještě předtím se jí bylo možné vyhnout, i když šance byly nepatrné. Po svržení Janukoviče, jež bylo doprovázeno zničení regulérní státnosti, na Ukrajině nezůstaly žádné vnitřní síly a prostředky, které by zabránily občanskému konfliktu. Toto uznávají obě strany ukrajinského konfliktu a požadují jedna americké, druhá ruské tanky k vyřešení krize.

Úřady nemohou vládnout postaru a lidé už ne že by nechtěli, ale prostě nemohou žít postaru. Kdo může, utíká, kdo nemůže, ten je nucen měnit situaci uvnitř země. Ukrajinští oligarchové, kteří se těší zasloužené nenávisti všech vrstev obyvatelstva, si našli cestičku a podněcují západ proti východu a východ proti západu. Oligarchové přijali do výzbroje protioligarchická hesla a "opravili" je pouze v jedné věci: ne všichni oligarchové jsou špatní, ale pouze ti, kteří zastupují ty "nesprávné" regiony.

Přičemž v průběhu mnoha protioligarchických "revolucí" ani jeden oligarcha neutrpěl, ačkoli bylo prolito hodně krve. Málem byl "arivista" Janukovič předán na porážku, ale nakonec se i jemu podařilo evakuovat na poslední chvíli do Ruska.

Situace se však vyhrocuje. Již v současných volbách, místo obvyklé soutěže oligarchických klanů západu a východu, které se navzájem střídaly u moci, lidé hlasovali pro nicku, klauna, loutku Zelenského. Přičemž to bylo sjednocující hlasování. Podpořil jej i západ i východ podle principu "nechť bude hůř, ale nebudou tito". Lidé jsou fakticky připraveni se smát hroznému konci, protože jsou unaveni z hrůzy bez konce.

Neštěstím Ukrajiny je, že rozsáhlá občanská válka, která by z ní jednoznačně spláchla zrůdný oligarchický režim, se neustále odkládá. Jak jsem napsal výše, stala se nevyhnutelnou po svržení Janukoviče (i když i před tím bylo možno její pravděpodobnost odhadovat na 90%). Ale tehdy se oligarchické skupině, která se dostala k moci, podařilo obejít se s "malou krví" v Kyjevě, poté přisoudit střetu meziregionální kvazietnický charakter a lokalizovat válku na Donbasu, a přesvědčit zbytek Ukrajiny, že její štěstí spočívá už v tom, že města nejsou bombardována a ostřelována, jako Doněck a Lugansk.

Konflikt se podařilo odložit, ale celková situace se zhoršila, stát se dále oslabil, zdrojová základna se zmenšila, podle zákona o zachování politické energie by se odložený výbuch měl stát destruktivnějším a krvavějším, a období obnovy by bylo obtížnější a delší.

Podruhé stála Ukrajina na pokraji občanské války, když Kolomojský v březnu 2015 bránil svůj majetek před Porošenkem s pomocí nacistických praporů. Strany byly již několik hodin od zahájení bojů v Kyjevě a okolí, když z amerického velvyslanectví zaznělo okřiknutí a Kolomojský dočasně ustoupil. Masakr se podařilo odložit, ale rozpory nikam nezmizely a odloženému konfliktu přibyla potenciální krvavost a destruktivita.
Nyní je Ukrajina potřetí na pokraji vnitřního ozbrojeného konfliktu. Porošenko promeškal okamžik, kdy mohl jednoznačně a klidně vyhrát silovou verzi. Nevzdává se ale, v něco doufá, ale předchozí kroky Kolomojského, které vyvíjely tlak na potenciální podpůrnou skupinu současného prezidenta, svědčí o tom, že Igor Valerjevič je připraven k nejnevypočitatelnějšímu vývoji událostí, takže až do poslední chvíle není vyloučeno sklouznutí k ozbrojenému konfliktu.

Možná se to přežene i tentokrát. Ale bude to ještě horší. Lidé budou dále upadat do bídy a surovět, stát, stejně "somalizovaný" do krajnosti, se bude měnit z jednoho velkého gangu (kterým je už dnes) na federaci gangů. Legitimní bezpečnostní síly nakonec postoupí prvenství nelegálním ozbrojeným skupinám (které však mohou být legitimizovány).

Klauny tak či onak byli poslední tři prezidenti Ukrajiny, počínaje Juščenkem. Ale teď, když si sundal šaškovskou čepici s rolničkami, si korunu zkouší profesionální klaun. A za profesionálním klaunem vždy přichází profesionální kat. Jedinou alternativou je spojit tyto kvality do jedné osoby.

Ukrajina překračuje práh běžného, obvyklého pozemského zla. Vstupuje do sféry infernálního zla, kdy vše, co bylo dosud, se bude jevit jako dětská hra na pískovišti.

Je možné odložit občanskou válku, ale je to totéž jako odložení operace na odstranění rakovinného nádoru. V určitém okamžiku můžete vyříznout třeba 70% organismu, ale metastáz se už nezbavíte. Pravidla občanské války jsou popsána paradoxem: "Čím hůře, tím lépe". Poté, co se stane nevyhnutelnou, čím dříve začne, tím je kratší, méně destruktivní a krvavá, tím méně se společnost polarizuje a radikalizuje, tím větší jsou šance na normální obnovení a fungování státu po ní.

Ukrajina nemá žádnou šanci. Nemá ji již dlouho, od roku 2004. A to není můj osobní názor, celá ukrajinská elita si to myslí, každý, kdo řídí tento stát, kdo formuje veřejné mínění, kdo kontroluje jeho ekonomiku a finance. V roce 2004, ještě před koncem posledního období Kučmy, Ukrajina neoficiálně opustila multivektorovou politiku. Od té doby se vedou diskuse pouze o tom, zda by měla být vazalem Západu (to je názor naprosté většiny politické elity Ukrajiny), nebo je pro ni přece jen lepší jít pod ochranu Ruska (to je pozice převážné menšiny). Elita nevidí možnost (kvůli nevzdělanosti, elementární nevychovanosti, patologické chamtivosti, intelektuální nedostatečnosti) pro udržení vlastního státu. Myslí si (také neodůvodněně), že nakonec je ještě možné ho někomu draze prodat.

Tak tedy, státy se zvedají dokonce i ze svinčíku, krve a popela, jsou obnovovány od nuly, dokonce ze záporných hodnot. Ale jen když je alespoň někdo potřebuje. Absence adekvátní elity v dvacátém osmém roce nezávislosti svědčí o tom, že tento stát nepotřebuje ani vlastní národ.

Existuje tam spousta lidí, kteří na běžné úrovni chápou, že nemohou být v normálním státu generály, poslanci, diplomaty, ministry. V tomto smyslu Ukrajinu potřebují. Kromě Ukrajiny však navíc potřebují někoho, kdo ji bude zcela zdarma řídit, aby mohli být generály, poslanci, ministry, aby je všichni měli rádi a vážili si jich, aby se všichni měli dobře, a oni ještě lépe, aby dělali, co se jim zlíbí a kradli tolik, kolik chtějí, ale aby se při tom nikdo necítil ukřivděným a aby "v nočním stolku" neubývalo. Holt, chtějí se dostat do pohádky pro děti, kde dobrá víla Rosabelverde udělá z ošklivého drobečka Zachese krasavce Zinnobera. To však neznamená, že by mohli stát řídit a tím spíš že pro ně představuje nějakou hodnotu, kromě ryze merkantilní (i zlatník si zakládal na své bečce sraček jako zdroji příjmů).

Nemohou zachránit stát, který překročil hranici. Mohou jen oddálit očistnou krizi a učinit ji krvavější a méně očistnou. Takže občané Ukrajiny, kteří zůstali k dispozici (ne na seznamech voličů), mají na čase se dohadovat nikoli o tom, které zlo je menší, ale o tom, aby se co nejrychleji mezi sebou střetli a navzájem se anihilovali.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

ZDROJ >>