RECENZE: Promarněnou generaci vaječníků trápí neopravené dveře od záchoda

Tma, mlha, dvoje dveře kamsi a dvě ženy oděné jen do nemocničních andělíčků. „Tak teď je to na ní,“ zní hlas odněkud shůry.

Režisér Vojtěch Štěpánek připravil v pražské komorní scéně A studio Rubín autorskou generační hru Nevim pro dvě třicátnice. Anně Stropnické a Kristýně Leichtové ji napsal doslova na tělo, ostatně ho k ní inspirovaly skutečné hospodské debaty mezi herečkami.

Obě postavy se potkávají v kómatu jedné z nich, zatímco Leichtová řeší, zda se znovu probrat do skutečného světa, Stropnická zvažuje, jak naložit s informací, že je nečekaně těhotná. Dívky se během rozebírání těchto dilemat navzájem seznámí a proberou dnešní krizi mužství a ženství, krizi rodiny a možná i krizi osobnosti.

„Všichni kluci do třiceti jsou vytlemený fakani bez špetky zodpovědnosti! Nechá si to přes noc narůst plnovous, umotá si to šogunskej drdolek, popíjí fairtradový kafíčko, z kapsy tomu kouká knížka, tváří se to asketicky a povýšeně...“ tepe s nadhledem Štěpánkův text do současných trendů. „Tak to jste úplně promarněná generace vaječníků,“ zazní pro změnu na adresu něžného pohlaví jinde.

Hodinová aktovka zapadá do dramaturgie A studia Rubín nastavené Petrem Kolečkem. I Štěpánkova hra pracuje na první pohled s bizarním motivem, pod kterým je však skrytá skutečná výpověď o současné generaci a jejích problémech.

Nevim

A studio Rubín

premiéra 28. května 2016

režie: Vojtěch Štěpánek

hrají: Kristýna Leichtová, Anna Stropnická

Hodnocení: 75 %

Režisér však nehledá východisko, spíše se jen tak veze po povrchu, v nadsázce se nad současným stavem ušklíbá. A stejně jako ve finálním monologu jedné z dívek, která se snaží letem světem zanalyzovat současnou situaci od vzniku náboženství přes problematiku monogamie až po neschopnost dnešního muže opravit dveře od záchoda, nelze hledat nějaký klíč ke krizi, nelze ho hledat ani ve hře samotné.

Nevim je prostě lehce napsaná hříčka ze současnosti, kterou obě herečky se stejnou lehkostí hrají, gradují pointy vtipů a divák se baví. A třeba se druhý den ráno zamyslí, zda by čas vložený do sdílení načančané snídaně na Facebooku neměl využít třeba k opravě těch rozbitých dveří...

ZDROJ >>

Co si o tom myslíte? Komentujte :)