Spojené státy se dopouští mezinárodního banditismu a Rusko snižuje napětí - Rozhovor s Alexejem Gromyko

Alexej Gromyko - politolog

8.10.2019 EuroAsiaDaily, překlad Zvědavec
Situace na Blízkém východě zůstává nadále napjatá. I přes vojenskou rétoriku se však válce v regionu daří vyhýbat, protože USA nepůjdou do přímého konfliktu s Íránem a spojenci Islámské republiky nepřekročí hranice pravidelných provokací. O tom mluvil v rozhovoru pro EADaily ředitel Evropského institutu Ruské akademie věd, člen korespondent Ruské akademie věd, doktor politologie Alexej Gromyko, který byl v té době na služební cestě v Arménii.

Do jaké míry je podle Vás znepokojující situace kolem Íránu a jak ohrožuje politika sankcí USA vůči Islámské republice země regionu?

Určitě bych nepoužíval výraz „sankce“, protože podle mezinárodního práva může sankce ukládat Rada bezpečnosti OSN a v ostatních případech se jedná o restrikce a protiprávní jednání některých států. Jak si vzpomínáme, v létě r. 2015 bylo dosaženo historické smlouvy o íránském jaderném programu. Zemí této smlouvy a zemí, která významně přispěla k jejímu dosažení, byly právě Spojené státy. Tento plán byl podpořen také rezolucí Rady bezpečnosti OSN, čímž se stal součástí mezinárodního práva. Přesto se však Spojené státy rozhodly od této dohody odstoupit, aniž by se vůbec zabývaly otázkou, jaké to může mít následky. Starosti si nedělají ani s projevenou rozpačitostí ostatních zemí.

Nadále sledujeme jednání Spojených států, které je možné charakterizovat jako diktát s naprostým porušením mezinárodního práva. Írán se do nedávné doby plně držel svých závazků, které přijal na základě této dohody, ale evropské země, které se této dohody zúčastnily, oznámily, že se také pokusí o kompenzaci negativních následků exteritoriálních restrikcí ze strany Washingtonu. Tento slib však nedokázaly vyplnit: veškerý evropský byznys opustil Írán ze strachu, že půjde proti USA. To jsou následky skutečnosti, že země, která často porušuje mezinárodní právo, je dodnes emitentem světové rezervní měny a tuto roli používá zcela otevřeně, aby mohla vyvíjet politický tlak na jiné země.

Na pozadí bezmoci Evropské unie a jejích jednotlivých stran čelil Írán během posledních měsíců obrovským ztrátám. Tato situace byla samozřejmě pro Teherán bezprecedentní, protože se ukázalo, že mezinárodní společenství je bezmocné donutit země, které porušují mezinárodní dohody, aby se těchto dohod držely. Ekonomická situace v Íránu se zhoršila, tím spíše i dojem, že vnější tlak na Írán povede opět jen k nárůstu patriotských nálad a ke sjednocování. Ale Írán plní čestně všechny své závazky.

Zdá se, že vzájemné vztahy Ruska a Íránu se na pozadí všech těchto událostí ještě více upevnily, alespoň na Západě převládá názor, že nejen USA a Evropu, ale také Írán spojuje stejný zájem – návrat íránské ropy na trh, aby byl oslaben faktický monopol Ruska v tomto plánu.

Mezi Ruskem a Íránem byly v období několika století úzké vztahy, i v novější historii naší země se vzájemně považují za velmi důležité a v mnohých záležitostech za strategické sousedy. Írán je jednou z nejdůležitějších zemí v oblasti Velkého Blízkého východu, vyznačuje se dostatečně velkou vojenskou silou a je státem, ucházejícím se o řídící roli v oblasti, ve které má na to plné právo stejně jako ostatní velcí hráči. Írán nikdy pod tlakem nepřistoupí k jednostranným kompromisům. Teherán dodržoval všechny dohody a dokonce představitelé bývalé kanceláře Baracka Obamy prohlásili, že se nová sestava v Bílém domě dopouští závažné chyby, když odstupuje od dohody a všem kolem sebe vyhrožuje.

Rusko vede v Íránu velký byznys a považuje Islámskou republiku za velmi důležitou sílu v regionu. Moskva se domnívá, že všechny problémy, které jsou mezi USA a jinými zeměmi, je potřeba řešit diplomatickou cestou za jednacím stolem a přinesla návrh na sestavení systému kolektivní bezpečnosti na Blízkém východě a v oblasti Perského zálivu. Rusko je teď jedinou zemí z velkých hráčů, která má takovou širokou síť přátelských nebo normálních vztahů se všemi zeměmi Velkého Blízkého východu – jsou to Írán, Irák, Sýrie, Saúdská Arábie, Izrael a další. V arabském světě v současnosti Moskvu nazývají novou diplomatickou Mekkou a Rusko bude dělat vše pro ochranu mezinárodního práva vyzváním evropských účastnických zemí, aby splnily své závazky.

Ale situace v regionu je i nadále napjatá a vzájemné obviňování a hrozby neutichají.

USA udělaly mnohé proto, aby vystupňovaly situaci v regionu, Írán bez důkazů obviňují za útok na rafinerie Saudské Arábie. A mimochodem, sehrálo se to tak, aby to bylo co nejméně výhodné právě pro Írán. Proč při tom všem ještě Teheránu zhoršovat situaci útočením na Saúdskou Arábii? Myslím, že je to práce kohokoliv, ale ne Íránu a variant může být mnoho, jak už k tomu nejednou docházelo ve vztazích mezi Ruskem a Západem. Děje se něco, z čeho obviňují Rusko právě v tom okamžiku, kdy je to pro něj nejméně výhodné. S Íránem je to přesně totéž.

Jak Rusko, tak USA a Evropa mají svoje zájmy na Jižním Kavkaze i Blízkém východě. Vy jste už poznamenal, že Moskva vznesla návrhy, které mohou stabilizovat situaci, ale opravdu dokážou uvolnit napětí na Blízkém východě? Nebo přání ostatních hráčů vyvolávat chaos přemůže zdravý rozum?

Jsem spíše optimista, protože 99% světových zemí zastává názor, že situace se musí stabilizovat. Nemyslím si, že k tomu nedojde pouze kvůli tomu, že jedna nebo dvě země si budou myslet něco jiného.

Ale v minulosti jsme viděli takové příklady, o kterých stále i slyšíme. Jedná se o Irák.
Ano, to vidíme, ale bylo také mnohé učiněno proti dalšímu zhoršení situace. Jestliže jedna jakákoliv silná země se v rámci mezinárodního práva neustále chová jako darebák a dopouští se banditismu, to znamená, že všichni musí ustoupit stranou a sledovat jak k tomu dochází? Ve společnosti jsou také výtržníci a bandité, ale existuje pro ně Trestní zákoník.

V posledních 20 letech, počínaje krvavou intervencí proti Iráku USA podkopaly svou pověst a sebedůvěru, naložily ohromné břemeno na svou ekonomiku. Za těchto 20 let USA v mnoha ohledech skutečně oslabily – neustále řeší spory a skandály. Tudíž má tato politika značně negativní důsledky v první řadě pro Spojené státy. Toto chování amerických úřadů ještě více vybízí evropské spojence, kteří je dříve ve všem podporovali, aby otevřeně vystoupili proti nim.

Považujete perspektivu vojenských akcí v regionu za reálnou?

Ne. Ve vojenském plánu je Írán jedním z nejsilnějších států v tomto regionu a pro Donalda Trumpa je absolutně nevýhodné, byť za politickými účely, zahajovat nějakou válku, tím spíše, když nebude vítězná. Kdo se teď může pokusit napadnout Írán? Saudská Arábie nebo Izrael? Samozřejmě, že ne. Může docházet k provokacím, ale k regionální válce nedojde. Tím spíš, že se blíží prezidentské volby v USA.

Mimochodem, má podle vás Trump šanci na znovuzvolení do prezidentské funkce?

Má všechny šance na vítězství, tím spíš, že ještě není známo, kdo se proti němu postaví v prezidentském klání. Joseph Biden? Je představitelem starého establishmentu, stejně jako Hillary Clintonová. A Trumpovi voliči nenávidí Bidena stejně tak jako Clintona.

V r. 2011 Rusko vyjádřilo myšlenku vytvoření Velké Evropy – od Vladivostoku po Lisabon. Je ještě po uplynutí 8 let pravděpodobné, že tato myšlenka bude realizována?
Myšlenka Velké Evropy byla vynesena na samém začátku 21. století, dlouho před rokem 2011 a Rusko se vždy této koncepce drželo. V r. 1999 se Rusko a Evropská unie vzájemně prohlásily za strategické partnery a v r. 2013 činil obchodní obrat mezi nimi 400 mld. amerických dolarů. Pro Evropskou unii bylo Rusko třetím obchodním partnerem. A dnes mohu říct, že tato myšlenka nikam nezmizela - evropský obchod v Rusku funguje a v naší zemi má EU nejvíce přímých investic. Myslím, že myšlenka Velké Evropy je nevyhnutelná, protože EU více geopolitických pák kromě toho jak se vrátit k strategickému partnerství s Ruskem, nemá. USA se stále více stávají pro EU nepřátelským státem.

- - -

ZDROJ >>