Svět ruskýma očima 507

Zajoch 
20.5.2019 Outsidermedia
Ať si to Západ přeje nebo ne, bude muset jít časem Rusku vstříc – a je lepší to udělat co možno nejdřív * Bývalý hlavní stratég Bílého domu přiznal vysokou rentabilitu čínského státního kapitalismu * Podle všeho zůstaly USA bez podpory svých evropských spojenců v NATO ve snaze o silový nátlak na Írán

Die Welt: Rusko se opět stalo Ruskem – Západ bude muset jít vstříc

5. května 2019

Ať chceme nebo ne, stalo se Rusko opět Ruskem, velmocí dvou kontinentů. Proto bude muset Západ, aby se vyrovnal s globálními výzvami naší doby, jít dříve nebo později Rusku vstříc. Takto píše autor článku Michael Sturmer v německém Die Weltu. Uvádí: „Když pořádá ruský prezident Vladimir Putin oficiální přijetí ve staré pevnosti Kremlu, potom v tuto slavnostní chvíli přichází pocit, že se zastavil čas a nynější ceremoniál probíhá podle carského protokolu. Třpytí se uniformy, blyští se pozlacené epolety, ukáznění kadeti v uniformách, jako kdyby vypůjčených z divadla, otevírají se dvoukřídlé dveře. Důstojným krokem kráčí proti kameře car, vybrané publikum jej dlouhým potleskem vítá a na okamžik zapomíná na následky všech neštěstí, která Rusko a Rusové prožili za posledních sto let.“

Poselství všemu světu je více než očividné, konstatuje autor: „Rusko se opět stalo Ruskem, velmocí dvou kontinentů, ohromným eurasijským impériem se širokou sférou zájmů od Středozemního moře a Blízkého východu, až po Jižní Ameriku, baštou pravoslaví, Třetím Římem.“

Po krachu Sovětského svazu měl Západ příležitost vybudovat s Ruskem důvěryhodné vztahy, pomoci demokratizačním procesům v zemi, ale vše bylo promarněno. NATO se začalo rozšiřovat na východ a Rusku vyčlenili místo v koutě „nedůvěry a nejistoty“, vysvětluje Sturmer. V Kremlu nakonec řekli: „Buď nový pořádek, nebo žádný pořádek.“ Svého času varoval americký ministr zahraničí Schulz Západ před lehkomyslností: „Rusko je jako raněný medvěd grizzly: silné, nepředvídatelné, odplácející.“ Sturmer se diví: „Bylo to před dvaceti lety tak těžké pochopit?“

Novinář se zamýšlí: „Všemocná carská tajná policie přežila krach carismu a zásluhou umění přizpůsobit se přešla do soužití se svým rudým nástupcem, NKVD dokázala přežít konec stalinského despotismu. Stejně tak KGB, ze které vzešel Putin, rezident v Drážďanech a po deseti letech šéf následnické FSB. A to není zdaleka jediná tajná služba v ohromných prostorách Ruska. Je nejaktivnější z těch všech, které se drží tradice státu ve státě. Elitní, sebejistí, zachovávající tradice, disciplinovaní a oddaní ve službě lidé. Vlastenci zvláštního druhu. Polotajný řád s přísnými pravidly. Chápou to na Západě?“

Autor navrhuje: „Ať si to Západ přeje nebo ne, bude muset jít časem Rusku vstříc – a je lepší to udělat co možno nejdřív. Oběma stranám chybějí odzkoušené postupy, „tajné diplomacie“ a hlavně stejné chápání strategického nebezpečí. Musí být obnoveny nejlepší z prvků systému, který byl vybudován v době studené války. Je potřeba si vzpomenout na paradox vzájemného zaručeného zničení, který předvedl, že hlavní velmoci mohou společně přežít nebo zahynout, bez ohledu na jakékoliv strategické či ideologické rozpory.“

Novinář upozorňuje: „Globalizace problémů, rozvoj digitálních technologií ve všech sférách života, rozšíření aktivit do kosmu a rovněž hybridní a kybernetické války – to nejsou abstraktní věci, ale reálné nebezpečí.“

Převzato z Eadaily.com

* * *

Zvítězí Trump nad Čínou s pomocí celní války?

Viktor Piroženko
10. května 2019

Dne 30. dubna oznámil Trump na Twitteru, že od 10. května zvýší USA poplatky na čínský dovoz z deseti na dvacet pět procent. Zvýšená sazba zahrne výrobky z ČLR v objemu 200 miliard dolarů. K tomu dodal, že zavede v blízké budoucnosti cla ještě na další dovoz ve výši 325 mld. dolarů, na který se zatím vyšší sazby nevztahují. Dne 10. května vstoupilo v platnost jeho rozhodnutí o zvýšení cel na dovoz zboží z ČLR do USA.

USA dovážejí produkci Číny za celkovou sumu 539,5 mld. dolarů a v roce 2018 byl jejich obchodní deficit 419,5 mld. dolarů. Pokud Trump splní výhrůžku, budou prakticky všechny produkty dovážené z Číny zatíženy zvýšenými cly. Trumpova demarše byla neočekávaná pro Čínu i pro americké odborníky. Přitom předchozích 10 kol vyjednávání vypadalo nadějně. Obě země prohlašovaly, že vše spěje k uzavření smlouvy. Ještě minulý týden byli v USA optimističtí.

Obě strany teď nejspíš přistoupily k posouzení některých závažnějších otázek do poslední chvíle odkládaných, z nichž ČLR nemůže ustoupit. Trump použil obvyklou taktiku vydírání, aby Čínu k ústupnosti přiměl. Pravděpodobně jde o subvencování čínského průmyslu, hlavně vývozních odvětví. Především zde je Washington nespokojen. Pro čínský model rozvoje je nedotknutelná rozhodující role státu v ekonomice. Požadavek Američanů zde jde za hranici obvyklého obchodního sporu.

Washington si přisvojuje právo jednostranně určit, kdo porušuje povinnosti vyplývající z dohod, a sankcionovat jej zvyšováním cel. To, že se jednání opírala právě o tyto záležitosti potvrdil bývalý hlavní stratég Bílého domu (za Trumpa) Stev Bannon, který 6. května ve Washington Post zveřejnil velký článek proti Číně. Označil šest bodů, které podle něho dokazují, že „nemá smysl jít s Čínou na kompromis“ a jednání s Pekingem je potřeba vést z pozice síly. Když Bannon přiznal, že „čínský státní kapitalismus je vysoce rentabilní“ (!) trvá na tom, aby Čína ukončila „nespravedlivé subvence státním podnikům“ a takové ukončení nazývá „základem pro současná obchodní jednání“. Přitom vyslovil standardní americké požadavky na ČLR – odmítnout nedobrovolné převody technologií, vysoké celní i necelní bariéry a manipulace s měnami, přestože Washington nemá žádné důkazy o státní podpoře této praktiky u čínských společností.

Úspěšný hospodářský rozvoj Číny Bannon hodnotí jako „ekonomickou válku proti průmyslovým demokraciím“ a „nebezpečí pro národní bezpečnost USA“.

V Pekingu pochopili, že Washington směřuje k urychlené dohodě a uchyluje se k taktice vydírání. Chce si ještě před podpisem dohod vymoci na Číně ústupky ve výše popsaných podstatných otázkách. Proto se i po Trumpových hrozbách vydala čínská delegace na vysoké úrovni na další kolo jednání do USA.

Oficiální postoj Pekingu spočívá v tom, že „ač se Čína nechce zapojovat do obchodní války, nebojí se jí“, „nikdy nepodlehne nátlaku“ a nezřekne se „svých hlavních zájmů“. Je připravena ke všem variantám vývoje událostí i k dočasnému sesypání jednání s Američany a k odvetným opatřením.

Peking zdůrazňuje stabilní ekonomiku země. Růst HDP za první kvartál roku 2019 byl meziročně vyšší o 6,4 %, to je dvojnásobek amerického za stejné období. Zahraniční obchod se zbožím se zvýšil o 4,3 % za první čtyři měsíce zásluhou kladné obchodní bilance, zvýšené o 31,8 %, na 618,17 mld. jüanů.

V Číně pokračuje aktivní stimulace hospodářského růstu, včetně snížení normy rezerv pro komerční banky, masového snižování daní a poplatků pro podniky a velkých investic pro vytváření pracovních míst. Současně přijala ČLR opatření k otevření domácího trhu pro zahraniční investice. Za takových okolností může zvýšení cel na dovoz čínské produkce do USA pouze nevýrazně zmírnit hospodářský růst Číny, ale nemůže jej zastavit. Podle odborného hodnocení zvýšení cel na 200 mld. dolarů čínského vývozu do USA zpomalí nárůst HDP Číny o 0,2 až 0,3 %. Pokud USA zvýší cla na 25 % na ostatní čínský vývoz v sumě 325 miliard dolarů, sníží se HDP Číny o 0,3 až 0,4 % a roční růst ekonomiky na 6 %, nebo o něco méně. Podle plánu se v roce 2019 očekává růst HDP mezi 6 až 6,5 %.

Pro USA budou odvetná čínská opatření citelná. Podle odhadu povedou zvýšená americká cla na 25 % a odvetná opatření ČLR v USA ke ztrátě asi jednoho milionu pracovních míst a snížení HDP o 0,37 %.

Převzato z Fondsk.ru

* * *

Osamělá plavba: Spojené státy ztratily spojence v odporu k Íránu

Kirill Senin

Námořní útočná skupina USA s letadlovou lodí, která vplula do Perského zálivu, ztratila dalšího jediného připojeného účastníka operace – španělskou fregatu. Spojené státy narazily na realistické hodnocení svých partnerů, kteří se zjevně nehodlají nechat vtáhnout do možného násilného konfliktu Washingtonu s Íránskou republikou.


Bez španělské fregaty

Americké plány se setkaly s dost nečekanou reakcí Evropy. Madrid v úterý oznámil, že jeho loď Méndes Núñéz plující ve skupině do Perského zálivu tuto skupinu opouští. Podle El País tak rozhodla španělská ministryně obrany Roblesová. Důvodem je, že Španělsko nechce být účastno na případném konfliktu s Íránem. Loď se připojila ke skupině vedené letadlovou lodí Abraham Lincoln v dubnu. Skupina, v níž je ještě raketový křižník Leyte Gulf a pět torpédoborců plula přes Středozemní moře, dále přes Indický a Tichý oceán a po proplutí Panamským průplavem se přes Atlantik vrátila do Španělska.

Méndes Nuñéz byla v sestavě útočné skupiny podřízena velení skupiny. Jenže v dubnu došlo ke změně a skupina měla směřovat do Perského zálivu. Podle Boltona měl tento krok ukázat Íránu, že na jakékoliv „útoky na zájmy“ USA a jejich spojenců bude přijata adekvátní odpověď. Jenomže spojenci takové záměry Bílého domu nehodlají respektovat a do potenciálního konfliktu s Islámskou republikou se nechtějí nechat vtáhnout. Takto je možno chápat slova Roblesové, která vyslovila při návštěvě letecké základny v Seville, že ozbrojené síly Španělska spolupracují s Američany jen v rámci NATO a dohod USA s EU, a to i přesto, že jsou partnerem USA.


Pohádali se o hrozbu

Další překážkou snaze Washingtonu uvést globální představu o růstu nebezpečí ze strany Íránu bylo oznámení britského generála, který v besedě s novináři řekl, že žádné nebezpečí od Íránu a sil, které podporují Teherán, není. Generálmajor Chris Gak, zástupce velitele sil západní protiteroristické koalice a jeho sbor nejsou v souladu s politikou Bílého domu. Svědčí to o mezinárodní skepsi ohledně směřování americké vojenské přítomnosti na Blízkém východě. Agentura Associated Press uvádí: „Neexistují žádné důkazy o nárůstu nebezpečí ze strany Íránu, američtí úředníci žádné neuvedli.“

Po oznámení Brita prohlásilo ústřední velení armády USA, že slova Geka „neodpovídají zjištěnému nebezpečí“ od těch sil na Blízkém východě, které podporují Írán. Velení rovněž sdělilo, že je pro všechny síly koalice v Iráku a Sýrii vyhlášena zvýšená pohotovost.

V Londýně ubezpečují, že je potřeba se uklidnit. Britský ministr zahraničí Hunt řekl: „Jsme velmi znepokojeni rizikem z následného konfliktu a výsledku eskalace, kterou skutečně nepotřebují jedni ani druzí. Je potřeba období klidu, které dovolí přesvědčit se o tom, že všichni chápou myšlení druhé strany.“


Plány jestřábů

The New York Times přilil olej do ohně tím, že informoval, s odkazem na zdroje z americké administrativy, o již připraveném plánu Pentagonu na vyslání 120 tisíc vojáků na Blízký východ v případě útoku na Írán, nebo v případě příznaků urychlení práce Teheránu na výrobě jaderných zbraní. Změny v plánu ministerstva obrany USA byly učiněny stoupenci tvrdé linie v čele s Boltonem. Jestřábi „nepředpokládají možnost pozemního útoku na Írán, který by vyžadoval mnohem více vojáků“. Ostatně sám prezident materiál NYT odmítl se sdělením, že takový plán neexistuje, informuje USA Today. Dodal, že neuvažuje o vyslání podobného nebo ještě většího kontingentu na Blízký východ pro případ napadení ze strany Íránu.


Hra válečných svalů

Opatření USA k upevnění vojenské přítomnosti na Blízkém východě se neomezují jen na vyslání útočné skupiny letadlové lodi Abraham Lincoln. Do regionu také převelely strategické bombardéry B-52. Do jedné země Perského zálivu odesílá Pentagon baterii komplexů PVO s Patrioty. Polem pro posilování americké skupiny v Perském zálivu je situace v přístavu Fujairah ve Sjednocených arabských emirátech. Dne 12. května tam byly po výbuších poškozeny čtyři obchodní lodě. Američtí úředníci a tajné služby okamžitě rozhlásily, že za diverzí stojí skupiny kontrolované Íránem. To v Teheránu odmítají s tím, že nijak nesměřují k ozbrojenému konfliktu s USA, i když čelit svému hlavnímu ideologickému soupeři jsou připraveni.


Položit základ ke konfrontaci

Analytici nevěří, že za sabotáží v SAE stojí Írán. Specialistka na otázky bezpečnosti v zemích Perského zálivu z harvardské univerzity Dina Esfandiari nevyslovila žádný předpoklad o tom, kdo diverzi organizoval, ale poznamenala, že řada úředníků, včetně Boltona „reálně směřuje k válečné konfrontaci“ a přitom ----„rozsah všeho, co mají k dispozici, se nafukuje a využívá k tomu, aby se ukázal Írán ve špatném světle, nebo aby byl položen základ pro možnou válečnou konfrontaci v budoucnu“-----.

Prohlášení britského generála „potvrzuje horší nebezpečí spojené s tím, že Trumpova administrativa lže o tom, co získala z rozvědky, aby proklestila cestu k další katastrofální válce na Blízkém východě“. To si myslí John Rainwater, výkonný ředitel Kalifornské organizace Peace Action, která hledá nové cesty řešení strategických problémů. Řekl: „Vztahy USA s Íránem po jaderné dohodě směřovaly k normalizaci až do doby, kdy Trump jednostranně rozhodl od ní odstoupit i přes ověřitelné plnění závazků Íránem. Od té doby jeho administrativa ohrožuje Írán válkou a snaží se ničit jeho hospodářství sankcemi. Plánuje převést do regionu 120 tisíc vojáků.“

Řada zástupců Demokratické strany USA vystoupila s kritikou vojenského přístupu Trumpa k Íránu. Chtějí být jeho soupeři v prezidentských volbách v roce 2020. Sanders považuje případnou válku s Íránem, k níž spěje Bolton, za „katastrofu mnohokrát horší než válka v Iráku“, Biden poznamenal, že Trumpův odchod z jaderné dohody s Íránem a nynější výhrůžky Bílého domu svědčí o tom, že se „prezident nezajímá o zahraniční politiku“.


Odřezali jadernou větev

Dříve v květnu se USA snažily zcela zastavit íránský ropný export, zrušily všechny výjimky ze sankčního režimu, podle nichž si mohla řada kupujících zajistit íránské uhlovodíky. Jako odvetu odmítl Írán plnit mnohé přijaté závazky v rámci jaderné dohody.

USA vystoupily ze společného komplexního akčního plánu, podle něhož byly loni pozastaveny sankce proti Íránu jako odpověď na zmrazení íránského jaderného programu. To kritizovali všichni účastníci globálního úsilí, jejichž snahou bylo urovnání situace se zbrojními projekty Teheránu. Jenže Washington se rozhodl dělat drahoty a opovrhl míněním ostatních členů mezinárodního společenství, včetně klíčových spojenců. Za takových okolností je odmítnutí Evropanů podpořit nynější situaci v Perském zálivu zcela odůvodněnou odpovědí Bílému domu.

Převzato z Izvestia.ru

ZDROJ >>