Vezměte už na vědomí to, co je většině lidí, s výjimkou pražské kavárny, už jasné! Křeček sepsal hodně drsný vzkaz pro ČSSD

Dlouholetý poslanec sociální demokracie předestřel straně svůj pohled na volební debakl. Ve vyjádření pro server ParlamentníListy.cz svým bývalým kolegům přeložil, co vlastně chtěli voliči ČSSD vzkázat, když jí nedali ani osm procent hlasů.

V první řadě prý není ani tak důležité, kdo za stranu mluví, takže není ani tak důležité, jestli za ČSSD hovořil triumvirát, nebo jeden politik. Podstatnější je, co politici voličům říkají.

„Lidé prostě od ČSSD neslyšeli to, co chtěli slyšet, a slyšet chtěli to, co by se  týkalo jejich praktických problémů. A nikoliv úvahy a hesla o tradičních voličích, sociálnědemokratických hodnotách atd. atd. A přitom to nebylo vůbec těžké, pokud by odpovědní naslouchali lidem a znali jejich problémy. To se však nestalo,“ udeřil na své někdejší kolegy zástupce ombudsmanky.

Kupříkladu městský volič chce slušně bydlet a chce slyšet, že mít jako nájemník v bytě pejska není žádný zločin, za který by ho mohl majitel bytu popotahovat. Chce vědět, že když zaplatí nájem, nepřijde kvůli tomu o 80 procent svého příjmu, např. důchodu. Jenže řadě lidí opravdu zůstávají oči pro pláč, když vidí, jak prudce rostou nájmy. Politici sociální demokracie bohužel nenabídli žádné řešení. O určité řešení se prý pokusil dnes již bývalý poslanec Jeroným Tejc, ale narazil. Narazil dokonce i uvnitř vlastní strany, kde nebyl příliš oblíben.

„A to se týká i dalších problémů týkajících se bydlení. Většina lidí si nemyslí,  že by bylo správné, aby nájemní byty, které mají sloužit k bydlení rodin, byly využívány jako hotelové pokoje turistů. Ale když na problém Airbnb upozornilo Sdružení nájemníků, reagovala sice primátorka Prahy za ANO, ale nikdo z ministrů za ČSSD…,“ pokračoval Křeček.

Voliči ČSSD prý také neradi vidí, když se okolí jejich domu či přímo jejich dům mění ve vyloučenou lokalitu, a ani tady sociální demokraté prý neodvedli dost práce.

„Zcela nesrozumitelné, rádoby moderně levicové a liberalistické, tedy ‚dienstbierovské‘ pojetí lidských práv, k němuž se vedení ČSSD zcela přiklonilo, vedlo k havárii mnohého, ale především toho, co se mohlo stát ‚majstrštykem‘ ČSSD. Totiž zákona o sociálním bydlení. Ponechání přípravy tohoto zákona v rukách několika skoro extremistů z neziskovky ‚Platforma pro sociální bydlení‘, kteří byli k tomuto účelu zaměstnáni na MPSV, vedlo k přípravě nepoužitelné právní normy, a vedení ČSSD se dostalo tak do rozporu nejen s většinou odborné, ale i laické veřejnosti a nakonec i s vlastním Klubem starostů za ČSSD. Na poslední chvíli se předseda vlády pokusil zatáhnout za ‚záchrannou brzdu‘, ale bylo již pozdě. Škody byly nenapravitelné. Lidé většinou ovšem chápou potřebu zákonné úpravy sociálního bydlení, chápou, že o chudé se musí postarat stát. Avšak lidé, kteří nechtějí, aby se o jejich bydlení staral stát v sociálních bytech, očekávali od ČSSD řešení problémů svého vlastního bydlení, ale čekali marně…,“ nešetřil ostrými slovními náboji Křeček.

ČSSD se místo toho změřovala na prosazování práv gayů a leseb. To však nejsou problémy většinové společnosti. Většina lidí proto hledala jiné politiky, kteří možná mnohé problémy hrubě zjednodušují, ale dokážou promluvit jazykem, kterému ona zmiňovaná většina rozumí. ČSSD podle Křečka doplatila mimo jiné na to, že lidem nedokázala vysvětlit, co dělá v otázce migrační krize. Věcně postupovala správně, ale lidem to nedokázala prodat tak, jak to udělali slovenský premiér Robert Fico nebo maďarský premiér Viktor Orbán.

„Navíc ČSSD vůbec nepochopila, že ani tak nejde o nějaký strach z ‚migrantů‘, které v našich obcích skutečně nepotkáváme, ale o mnohem širší problém moderního světa, mnoha změn a nových skutečností, problémů s nepřehledným a nevymahatelným právem a s nejistou budoucností, tedy se skutečnostmi, kterým lidé často nerozumějí. Ale namísto vysvětlení byli občané označováni za rasisty, xenofoby, nahnědlé a kdoví co ještě. Jasné a rozumné slovo od ČSSD jsme neslyšeli,“ tepal dál své někdejší kolegy Křeček.

Nakonec jim doporučil, aby se přiklonili k prezidentovi Miloši Zemanovi. Mnozí komentátoři sice tvrdí, že prezidentovo chování je nepřijatelné, a faktem je, že si o prezidentově chování může myslet, kdo chce, co chce, ale to nemění nic na tom, že voliči prezidenta Zemana jsou voliči ČSSD. Oni prezidentovi rozumějí, konstatoval Křeček.

Sociální demokraté by prý ještě měli vzít na vědomí, že si lidé v tuto chvíli přejí Andreje Babiše za premiéra, ale to neznamená, že by ČSSD měla rezignovat na obhajobu sociální politiky. Strana by měla nastavit Babišovi určité mantinely zleva. Dřív, než to udělá KSČM.

Kompletní text Stanislava Křečka:

ČSSD – pohled z venku

Zdá se mi, že mnohem důležitější než výsledek voleb, bude pro ČSSD jeho následná interpretace a správné pochopení vzkazu, který občané prostřednictvím volebních hlasů  straně poslali.  Nemám dojem že se to zatím daří.

Nemyslím si totiž,  že představitelé ČSSD správně chápou důvody neúspěchu strany ve volbách. Je to patrné z opakovaného tvrzení,  že  jednou z příčin bylo to „že jsme nemluvili jedním hlasem“  a že „lidé nevěděli kdo za stranu vlastně mluví“. Kdepak!   Pro voliče není ani tak důležité kdo za stranu mluví, ale co říká.  Lidé prostě od ČSSD neslyšeli to, co chtěli slyšet  a slyšet chtěli to, co by se  týkalo jejich praktických problémů. A nikoliv úvahy a hesla o tradičních voličích, sociálnědemokratických hodnotách atd. atd.  A přitom to nebylo vůbec těžké, pokud by  odpovědní naslouchali lidem a znali jejich problémy. To se však nestalo. Dvakrát jsem psal v Právu ( „Krásná hesla šokovaných ministrů“ a  „Divadlo v Chrastavě“) o tom, jak dopadly návštěvy ministrů ČSSD v krajích – nepochopení toho co lidé vlastně chtějí,  žádná zpětná vazba,  reakce nebo poučení….

Bylo snad těžké vědět co si např. městský volič přeje? Chce se svojí rodinou v bytě především klidně bydlet a ne po večerech studovat stále komplikovanější právní předpisy o správě domu, na jejichž smyslu se neshodnou ani renomovaní právníci.. Nemyslí si, že mít v bytě pejska porušuje vlastnická práva majitele domu, nechce platit už dnes za bydlení osmdesát procent z důchodu, který mu byl vyměřen po celoživotní práci a dívat se jak nájmy ve velkých městech rostou mnohem rychleji než mzdy, o důchodech nemluvě.  Nejen že se k těmto problémům  nikdo z ČSSD nikdy nevyjádři, natož pak aby někdo navrhl nějaké praktické řešení. Poslanecký návrh poslance J. Tejce, který se pokoušel některé z těchto  problémů řešit se netěšil (podobně jako samotný poslanec) zvláštní přízni vedení strany a nakonec se ve Sněmovně nedostal – přes existenci silného poslaneckého klubu ČSSD - ani k závěrečnému hlasování.

A to se týká i dalších problémů týkajících se bydlení. Většina lidí si nemyslí,  že by bylo správné  aby  nájemní byty, které mají sloužit k bydlení  rodin byly  využívány jako hotelové pokoje turistů. Ale když na problém airbnb upozornilo Sdružení nájemníků reagovala  sice primátorka Prahy za ANO, ale nikdo z ministrů za ČSSD….

Naprostá většina obyčejných lidí – a tedy voličů ČSSD,  nechce přihlížet tomu, že obec ve kterém žijí se zvolna mění ve „vyloučenou lokalitu“ proto, že někteří jejich spoluobčané se chovají tak, že jim musí ze svých daní přispívat  nejen na jejich bydlení, ale ještě na likvidaci domů které titíž lidé vybydleli. O tomto problému nechtěl nikdo ve vedení ČSSD ani slyšet.  Zcela nesrozumitelné, rádoby moderně levicové a liberalistické, tedy „dientsbierovské“ pojetí lidských práv,  k němuž se vedení ČSSD zcela přiklonilo, vedlo k havárii mnohého, ale především  toho, co se mohlo stát „majstrštykem“ ČSSD. Totiž zákona o sociálním bydlení.  Ponechání přípravy tohoto zákona v rukách několika skoroextremistů z neziskovky „Platforma pro sociální bydlení“, kteří byli k tomuto účelu  zaměstnáni na MPSV, vedlo  k přípravě nepoužitelné právní normy a vedení ČSSD se dostalo tak do rozporu nejen s většinou odborné, ale i laické veřejnosti a nakonec i s vlastním Klubem starostů za ČSSD. Na poslední chvíli se předseda vlády pokusil zatáhnout za „záchranou brzdu“, ale bylo již pozdě. Škody byly nenapravitelné. Lidé většinou ovšem chápou potřebu zákonné úpravy sociálního bydlení, chápou,  že o chudé se musí postarat stát.  Avšak lidé, kteří nechtějí aby se o jejich bydlení staral stát v sociálních bytech  očekávali od ČSSD řešení problémů svého vlastního bydlení, ale čekali marně….

Shora uvedené mylné pojetí lidských práv mělo svůj důsledek nejen v přípravě zákona o sociálním bydlení. Většina slušných lidí nechce nikoho diskriminovat, chápe,  že lidé nejsou stejní, ale řešení práv tras, homo, lesbi, gay, gendru  atd.  se většinově nikterak nedotýká jejich životů.  Pokud jsou však tato často jen pseudopráva navíc deklarována jako největší současný problém lidských práv, pokud  antidiskriminační politika začíná omezovat svobodu občanů, pak lidé u voleb dají přednost stranám, které tyto problémy definují sice v hrubém zjednodušení, ale přiléhavě a hlavně srozumitelně.

Dalším příkladem může být inkluze ve školách. ČSSD zde zcela zjevně zaměnila právo na rovné vzdělání  s  rovným vzděláním. A to nefunguje. Nerovnost nelze potírat omezováním svobody. Představitelé ČSSD přes námitky části odborné veřejnosti jen opakovali rádoby „lidskoprávní“ klišé, ale o co obyčejným lidem, kteří se obávali o své děti ve skutečnosti jde nikoho v ČSSD nezajímalo. Paní H., která na stránkách časopisu Týden v této souvislosti řekla: „Jsem Romka, ale mezi špinavé cikány svoje dítě nedám“ dokázala, že této problematice rozumí lépe než ministryně školství….

Jiným příkladem může být celá migrační krize. Vláda řešila tento problém stejně dobře jako Polsko, Slovensko nebo Maďarsko. Ale od představitelů ČSSD jsme nikdy neslyšeli tak jasná pojmenování tohoto problému jako od  Fica nebo Orbána. Ale na to lidé čekali. Navíc ČSSD vůbec nepochopila, že ani tak nejde o nějaký strach z „migrantů“, které  v našich obcích skutečně nepotkáváme, ale o mnohem širší problém moderního světa, mnoha změn a nových skutečností, problémů s nepřehledným a nevymahatelným právem a s nejistou budoucností, tedy se skutečnostmi,  kterým lidé často nerozumějí.  Ale na místo vysvětlení byli občané označováni za rasisty, xenofoby, nahnědlé a kdoví co ještě. Jasné a rozumné slovo od ČSSD jsme neslyšeli.

Příkladem nepochopení věci je i  vztah ČSSD k presidentovi. Samozřejmě  si o chování M. Zemana může kdokoliv myslet cokoliv, ale od politické strany se  očekává  pochopení názorů a tužeb té podstatné části občanů, kteří M. Zemana podporují a  - na rozdíl od představitelů ČSSD – mu rozumějí.  Copak  představitele ČSSD nikdy nenapadlo, že podporovatelé presidenta Zemana by měli být voliči ČSSD ? A že by tedy bylo vhodné  se zamyslet nad důvody proč tomu tak není a možná i odložit osobní nevraživosti jakkoliv hluboké a mnohými komentátory „blízkými“ ČSSD podporované a živené ?

ČSSD by konečně měla vzít na vědomí to, co je většině občanů, snad s vyjímkou „pražské kavárny“ dávno jasné: je to možná politování hodné, ale  spisy StB už po těch 28 letech nikoho nezajímají. Neřekl to snad slovenský Ústavní soud jasně: bývalí pracovníci StB  jsou, vzhledem k příslušnosti k této  totalitní  moci, zcela nevěrohodní když nyní jako svědci hovoří o „nespolupráci“. Ale  stejně z týchž důvodů byli nevěrohodní pokud ve svých spisech spolupráci potvrzovali.   Nechme už toho. 

A když se pak přidaly nezdůvodnitelné zásahy do kandidátek ( Zimola, Ludvík) a  amatérská „akce lithium“, bylo na propad zaděláno…Co dále? Především by se ČSSD  neměla  pod heslem „pryč se všemi“  zbavit  kvalifikovaných a kompetentních lidí (Zaorálek, Hamáček), když příčiny jejího pádu byly a jsou mnohem komplexnější a  jen pochybením  jednotlivců se rozhodně odůvodnit nedají. 

Občané nejsou zvědavi na sebezpytování politických stran a jejich vnitřní poměry (např. na řešení „lánského puče“).  Na opoziční hrátky však není ani čas, ani reálná síla. ČSSD by měla pochopit, že nezanedbatelná část občanů dala jasně nalevo, že si přeje vládu ANO a A. Babiše. Tedy vládu pravicovou, podnikatelskou a  pragmatickou.  Ale současně, že nevymizela jejich obava o sociální jistoty a jistě by uvítali, kdyby někdo se stal levým, sociálním  mantinele této vlády.  ČSSD by o to, pokud to bude jen trochu možné,  měla pokusit a nepřenechat to  KSČM. Není ani pro ČSSD všem dnům konec.  Ale jak se říká : času je málo a voda stoupá…..

Stanislav Křeček

autor je zástupcem veřejné ochránkyně práv

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: mp

ZDROJ >>