Vrchní velitel čs. zahraniční armády 1938-1945 Edvard Beneš zaslouží úctu - ne útoky dnešních kolaborantů

Jiří Jaroš Nickelli
24. 6. 2019   ceskenarodnilisty
Začnu citátem našeho hrdiny zahraniční čs.armády II.světové války, armádního generála Emila Bočka: "Beneš byl náš vrchní velitel, vedl nás celou válku".
V současnosti - de facto od samého počátku sametového převratu - je president Budovatel, jak jej lid nazval roku 1945 - vystaven, jako málo jiných prezidentů republiky, těm nejhrubším a nejhanebnějším útokům. Prvotní impuls k tomu zavdal zesnulý president pan Havel svou hanebnou omluvou alias sudetským Němcům.

Beneš byl vystaven útokům jak se strany zahraničních, tak i domácích nepřátel republiky let 1945-48. Jen tři příklady z mnohých. Zahraniční kníže, u nás občan Schwarzenberg, poslal v televisní debatě s presidentem Zemanem posmrtně presidenta Beneše na válečný soud do Haagu. Přitom již roku 1944 presidenta ocenili nejvýznamnější politikové Británie a U.S.A. včetně arcibiskupa z Canterbury.

Pan Herman, exministr kultury, se vyjádřil o dekretálním odsunu jako o "etnické čistce ve stínu Moskvy".

Třetí z významných hanobitelů presidenta Budovatele, pan dr.Pithart, se vyjádřil - "Beneše není třeba nijak šetřit!"

Jaké jsou historické reálie činnosti dr.Edvarda Beneše? Někteří mu dokonce vytýkají "zradu roku 1938", za to, že "odmítl bojovat s Hitlerem". Opak je pravdou.

Beneš měl po Mnichovu prakticky jen dvě možnosti. Buďto vyhlásit válečný stav s Reichem, nebo ustoupit a zachovat, když ne stát, tak národ naživu. Nesměl uvažovat jako generál, musel uvažovat jako vrchní velitel a státník. Státník i velitel mu radil - dočasný ústup zachová naživu národ a jeho ozbrojenou složku pro zahraniční boj v nastalé nové válce, jež se ohlásí co nejdříve. To se naplnilo přímo stoprocentně.

Přestože národ tragicky utrpěl jak Mnichovem, tak okupací 1939, zůstal jako celek přes veškerou persekuci naživu. A vojáci podnikli emigraci, která umožnila Benešovi vytvořit zahraniční armádu, bez níž by bylo nemožné obnovit republiku.

Je nutno navždy odmítat pomluvu o "plánu - eroplánu", hodnou pouze zrádců národa typu Moravce.

Jaká jsou fakta o Benešově činnosti v exilu po Mnichovu? Jednoznačná ve prospěch pana presidenta. Je známo, že U.S.A., jež neschválily Mnichov, nabídly dr.Benešovi asyl a místo profesora na tamních universitách. Beneš odmítl pohodlný exil v U.S.A.! Místo toho zůstal v Británii, napadené Hitlerem a organizoval jednak exilovou vládu, jednak jako uznaný legitimní vrchní velitel emigračních sborů ČSR celý korpus čs.zahraničního vojska. Toto ovšem páni Pithartové,Hermanové a jejich diadochové nikdy neuznají,protože by tím zbořili celou svou chatrnou protiargumentaci jako domeček z karet.

Dnes toto současní kolaboranti zamlčují,zamlžují a selhávají. Bez Beneše a jeho úsilí v Británii by nikdy nedošlo nejen k legitimizaci čs.exilové vlády, nikdy by nedošlo k oduznání hanebné Mnichovské zrady Francie a jidášské anglické chamberlainovské pozice, ale nikdy by nedošlo ani ke konstituci zahraniční armády - jak pozemního vojska, tak čs.leteckých perutí v rámci RAF. Dále by nikdy nedošlo k synchronizaci vojsk západní, africké, středovýchodní a východní fronty, kde všude operovaly čs.armádní sbory. A to vše je zásluha dr.Edvarda Beneše v první linii.

Beneš se mohl po celou válku pohodlně ukrýt v Americe,a žít životem universitního profesora. Místo toho neopustil Británii v její nejtěžší době, a stejně jako královská britská rodina si nechal padat na hlavu bomby skopčáckých Hunů, jak je Angličané nazývali. A činně se zasadil nejen o vznik,ale i plné zformování čs.zahraniční armády a jako vrchní velitel konal inspekční cesty po letištích RAF vystavených nejtěžším útokům nepřítele.

Toto nazývat "zradou", toto nazývat "opuštěním národa", toto nazývat "selháním" je nejhrubší pomluvou, nejhrubší ignorací historických reálií,a projevem psychopatické zášti vůči druhému legitimnímu presidentu republiky a vrchnímu veliteli zahraničních čs.vojsk.

Toto jsou holá vojensko strategická fakta, která nemůže vyvrátit žádný občan kníže, žádný doktor a exministr lidovců,a žádný další.

Jediným zrádcem v exilu nebyl Beneš, ale generál Prchala, který místo aby se postavil po bok Benešovi,proti němu intrikoval a spojoval se s nejhoršími nepřáteli ČSR v zahraničí,aby nakonec po válce byl degradován - a po útěku z republiky se spojil spolu s Ferdinandem Peroutkou se sudeťáky, proti čemuž se postavil celý zahrniční exil v v čele s dr.Zenklem!

Co se týče samotného Mnichova, všeichni význační britští politikové, počínaje W.S.Churchillem a konče Anthony Edenem, se dr. Benešovi omluvili za clivedenský Chamberlainův cár papíru, který vyplodil Mnichov, a který jako cár papíru fakticky roztrhal sám Hitler 15.března 1939.

Pokud se týče boje dalších národů Evropy s Hitlerem, průběh dal plně za pravdu Benešovi. A to tyto národy byly v naprosto odlišné pozici proti ČSR roku 1938, označeném za "rušitele evropského míru", za letadlovou loď bolševismu SSSR" a za "utiskovatele sudetských Němců". A byl to právě britský tisk, který naslouchal zločinci Henleinovi a velebil civedenskou kliku obdivovatelů Hitlera v čele s lady Astorouvou,lodry Runcimanem, Hoarem, Halifaxem a dalšími, kteří se chtěli dohodnou se zlosynem Hitlerem za cenu obětování ČSR. Beneš nedopustil, aby ČSR byla označena za "agresora války s Německem", proti němuž by se postavila celé tahdejší Evropa,vyjma SSSR.

A jak dopadli další evropští bojovníci proti Hitlerovi? Polsko bylo vyřízeno přes hrdinný odpor za tři neděle. Holanďané za týden,a jejich nedobytná pevnost Eben Emael obsazena gen.Studentem a jeho výsadkem za 5 hodin. Norové byli poraženi za dva týdny a jejich spojenci Britové musel hanebně utíkat na svých lodích domů. Dánové bojovali jeden den.

Jugoslávci byli poraženi za 12 dní. Jedině Řekové odolávali Mussolinimu dva měsíce, než dorazil wehrmacht. Zkrátka Beneš měl pravdu i v této věci. Bojovat bylo možno úspěšně až v široké antifašistické koalici, kde nesměly chybět ani U.S.A. ani především SSSR. Ani v této strategické analýze se Beneš nemýlil. A vývoj války mu dal plně za pravdu, a on sám k tomuto vývoji velmi účinně přispěl.
Žádný z dnešních kritiku nesahá presidentu Benešovi v těchto nesporných výsledcích jeho činnosti ani po kotníky. O to více mu je posmrtně zuřivě okopávají. Jeho kritikové v té věci vyhovují známému rakouskému příslovi: "Trpaslíci zůstávají trpaslíky, i když sedí na Alpách".

Beneš má navždy nesmrtelné zásluhy jak o čs zahraniční armádu II.světové války, tak o znovuobnovení republiky. Jeho vyhlášení válečného stavu s Německem a Maďarskem nás navždy zařadilo na stranu vítězné protiněmecké koalice a určilo též budoucí právní nárok na válečné reparace podle Pařížské reparační smlouvy.

Prezidentské dekrety válečné i poválečné, se staly platnou součástí právního řádu republiky a dodnes ochraňují Českou republiku před nápory různých zahraničních i domácích protektorátních restituentů.

Naše republika má svůj ideový kompas, svou vizi státnosti a suverenity, kterou konstituovali TGM, Štefánik a Beneš. Jen nepřátelé žvaní mantry, že současná republika "nemá vizi a může být i spolkovou zemí souseda" (!!). Pokud republika neopustí tento kompas, zůstane republikou a nezmění se protektorát pod cizí mocností, o což se snaží všichni nepřátelé Edvarda Beneše a ČSR let 1918-1938, a 1945-1948!

Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I.

ZDROJ >>